Anežka Hessová, Jana Drdácká. Foto: Archiv JD.
„Vypravěčky“, jak samy sebe dívky v programu nazývají, nás nechaly napřed v tichosti sledovat svou rituální přípravu na vystoupení. Silueta Jany Drdácké, sedící v zadní části na židli, v šatech s volány a rozpuštěnými dlouhými černými vlasy, které si začala pomalu splétat ve složitý účes, působila magicky; přesná pantomima napodobující líčení a úpravy vlasů Anežky Hessové předávaná stovky let indickými tanečnicemi, nás ihned vtáhla do světa exotiky. Na první pohled bylo jasné, že dnes večer budou mít slovo ženy. A budou vyprávět příběhy, kterým porozumí ženy na celém světě – příběhy o lásce, odvaze, smutku, kráse, štěstí, křehkosti, bolesti i síle. Flamenco a kathak se mohou zdát zdánlivě naprosto odlišnými tradicemi a je pravda, že jsou dnes součástí velmi odlišných kultur. Historie jejich pokrevní spřízněnosti sahá do středověku, kdy cikánští hudebníci a tanečníci přinesli prvky indického tance do Andalusie. Tento večer je ale zasvěcen tomu ukázat, co mohou mít společného i dnes, jako prostředek pro výpověď nevypověditelných zážitků ženského srdce.
Dívky se ve svých výstupech nejprve střídaly, každá oslňující dokonalým zvládnutím techniky i interpretací svého stylu. Jejich tance vyvolávaly v publiku nadšený ohlas. Během jednotlivých čísel a mezi převleky bylo jeviště ponecháno hudebníkům, kteří tance doprovázeli – španělskému duu flamencové zpěvačky a kytaristy (Gema Caballero a Stanislav Kohútek) a instrumentalistovi obsluhujícímu indická tabla, mikrofon a počítač (Tomáš Reindl). Škoda, že jsme se nemohli v programu dozvědět jejich jména – všichni tři byli stejně důležitou součástí představení jako tanečnice samy. Podmanivý zpěv španělských balad drsným hlasem vynikající flamencové zpěvačky Gemy Caballero umocňoval výjimečnou atmosféru večera. Ta začala vrcholit, když se obě tanečnice rozhodly předat druhé to nejdůležitější ze svého umění a najít společné rysy a prvky svých tanců. Pokus o jakousi fúzi obou stylů vyzněl trochu do prázdna, bylo znatelné, že jakmile kterákoli vystoupila ze svého „rybníčku“, ocitla se jako ryba na suchu – ihned ztratila svou sebejistotu, krásu a charisma. Zato následná fúze hudebního doprovodu přinesla nový vítr a inspiraci, a závěrečný taneční „battle“ obou žen, suverénních ve svém stylu, doslova nadzvedl diváky ze židlí.
Rychlost a přesnost nohou a paží, dynamika otoček, vyzývavost každého pohledu, síla, a přesto lehkost a jemnost, obě dokázaly předat publiku ženskost tance ve své celistvosti – Anežka Hessová v kathaku, Jana Drdácká ve flamencu. Spirály torza, prudké zvraty, přivření víček a škála úsměvů bombardovaly diváky ostrou palbou, indicky i španělsky. Která zvítězí? Dívky končí improvizační maraton v symbolickém propojení, v póze zaklesnuté do sebe. Příběh je dovyprávěn a divák si jej odnáší domů. Škoda jen toho striktně tmavého, tichého, divadelního hlediště. Celému představení by slušela více pohodová atmosféra večerního posezení s přáteli, vybízející k účastnějšímu projevu ze strany diváků – jistě by si obě strany opony užily večer ještě intenzivněji.
Psáno z reprízy 4. dubna 2016 v divadle Ponec.
Ana & Sara
Koncept, režie a choreografie: Anežka Hessová a Jana Drdácká
Hudební doprovod: Gema Caballero, Stanislav Kohútek „Morenito de Triana“ a Tomáš Reindl
Premiéra: 28. dubna 2015
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 0x
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?