Alien Intimacy – Doteky z jiného vesmíru

Alien Intimacy (Zander Porter a James Batchelor). Foto: Darja Lukjanenko.

Autor Clara Zanga

Na scénu přicházejí dva muži ve sportovních trikách, modrých kraťasech, od hlavy až po paty natřeni stříbrnou barvou, která celému výjevu dodává onen mimozemský ráz. Kdo někdy dělal lifting v běžecké abecedě, tomu se při pohledu na tanečníky určitě vybavil právě tento houpavý krok. Díky elektronické taneční hudbě s popovými beaty výjev ale připomíná spíš televizní aerobik osmdesátých let. Oba muži celé situaci dodávají na grotesknosti pohledy upřenými do publika.

Anotace představení slibuje, že se bude zabývat „makroskopicky zvětšeným dotykem, který je vnímán jako gravitační síla, nikoliv jako přímý kontakt“. Zander Porter a James Batchelor začínají pomalými, vláčnými pohyby kopírovat jeden druhého a rozvíjí mezi sebou blízký vztah, intimitu deklamovanou v titulu inscenace.

Ve třetí části tanečníci nezávisle na sobě točí po místnosti piruety. Připomínají planety kroužící po své ose, provázané gravitačními silami, nikoliv fyzickým kontaktem. Tento úsek představení je esteticky potěšující a ve struktuře třicetiminutového díla má důležitou funkci pohybové gradace, obsahově ovšem vyznívá poněkud prázdně. Zato dívat se na piruety Jamese Batchelora je potěšením – nejsou sice nijak exhibicionistické, ale prozrazují precizní techniku.

K největšímu sblížení tanečníků (či objektů) dochází v závěrečné části, kdy prostor vymezuje podložka na jógu, jediný scénografický prvek. Porter a Batchelor zapojují humor, do svých (povětšinou neexistujících) vlasů připínají dlouhé růžové příčesky. Jejich těla se proplétají, hledají společný rytmus, avšak nikdy se nedotknou. Chvílemi se záměrně pohybují až zženštile, jako stydlivé holčičky dávají kolena k sobě a paty od sebe a zakrývají si ústa. Je těžké říct, zda vypadají směšně nebo naprosto rozkošně.

Alien Intimacy z většiny stojí právě na tom, že protagonisté jsou sympatičtí, blízkost mezi nimi, ke které není třeba doteku, je roztomilá. Hezky se na ně dívá, a to i proto, že jsou si dokonalou tělesnou stavbou velmi podobní. Napětí z neuskutečněného dotyku, z vakua mezi dvěma těly, jaké slibuje trailer, nepřichází. Jediný moment, kdy je fyzický kontakt na spadnutí, přichází v samotném závěru, který je velmi náhlý a nečekaný.

Do nekonfliktně vyznívajícího kusu tvůrci zapojili groteskní prvky, i když tu nejsou situace, které by bylo třeba humorem naředit. Je však pravda, že bez komiky by bylo dílo příliš ploché. Vzhledem ke slibované estetice snímků NASA a počítačových her, krátce promítnutých pouze do kostýmu, by mu neuškodilo i důvtipnější osvětlení.  

Tanečníci se také museli popasovat s novým prostorem Studia Alta v karlínské Invalidovně, kde již z tak malé taneční plochy ukrojují masivní sloupy. Dvojici proto zůstávalo jen málo místa, což vzhledem ke konceptu nevadilo. Když se ale pravidelně dostávali do neosvětlených výseků za sloupy, nedalo se zbavit pocitu, že utíkají ze scény.

Představení zanechalo celkově příjemný dojem z hezké, nenáročné podívané. Když inscenace skončila, bohužel nezůstalo příliš materiálu k přemýšlení. Pohybové kvality obou tanečníků jsou však velmi vysoké, vizuálně je inscenace zajímavá a dobře zvládnutá, alespoň co se kostýmu týče. Batchelor i Porter vytváří svou přítomností sympatickou atmosféru, což diváci ocenili dlouhým aplausem. V Invalidovně vznikl vizuálně zajímavý a pohybově skvělý kus, hlubší ponoření do tématu však chybělo.

Psáno z premiéry 5. září 2020, Studio Alta.

Alien Intimacy
Koncepce, choreografie: Zander Porter, James Batchelor
Premiéra: 5. 9. 2020