Rudolf Karhánek - tanečník, choreograf, brněnský patriot

Rudolf Karhánek. Zdroj: Encyklopedie Brna.

Rudolf Karhánek se narodil 21. listopadu 1923 v Praze do početné a na svoji dobu pokrokové rodiny, která dbala na umělecký rozvoj svých dětí. Všechny čtyři již od raného dětství pilně navštěvovaly různé školy „uměleckého tance“ a baletu. Jeho bratr František a sestra Věra získali první taneční zkušenosti v baletní škole Heleny Štěpánkové-Žižlavské. František nadále studoval u Jelizavety Nikolské a tančil i v jejím baletním souboru. Od roku 1930 působil v různých pražských divadlech. V letech 1937–1941 byl členem baletu Národního divadla, kde od roku 1938 získal pozici sólisty. Krátce byl také angažován v Brně a Německu. Od roku 1951 trvale působil ve Spojených státech.

Co se týče Rudolfa Karhánka, jsou k nám dobové prameny jednotlivých tanečních škol a dobový tisk o jeho tanečních začátcích značně skoupější. Rudolf stejně jako bratr František navštěvoval baletní školu tehdejší primabaleríny, pozdější baletní mistryně, choreografky a umělecké šéfky baletu Národního divadla Jelizavety Nikolské. V patnácti letech se pak jako člen jejího souboru Československého baletu (za protektorátu Nikolskou přejmenovaného na Pražský balet) zúčastnil nejprve turné do Německa, o rok později pak do Švýcarska.

Působení v ND Brno a válečná léta

Na přelomu let 1939/40 uspěl v konkurzu do baletu Zemského divadla v Brně, který v té době vedl baletní mistr Ivo Váňa Psota. Do divadla nastoupil jako sborista, ale velmi rychle se zde etabloval a již v průběhu roku 1941 tančil své první sólové role. V listopadu 1941 došlo pod vlivem válečných událostí k uzavření divadel a Karhánek měl možnost přejít společně s většinou baletního souboru do brněnského Německého městského divadla (Städtische Bühnen Brünn). V té době zde byl ředitelem rakouský tanečník, původem z Brna, Fritz Gerhard Klingenbeck. Německé městské divadlo zaměřené více na operu a činohru nedisponovalo plnohodnotným tanečním souborem. Postupné navyšování počtu tanečníků v době násilného ukončení činnosti Zemského divadla tak zachránilo řadu umělců brněnské scény.

Současně s Karhánkem působila v divadle od roku 1942 také tanečnice a choreografka Dia Luca, pod jejímž vedením se Rudolf nadále umělecky rozvíjel a prohluboval své interpretační schopnosti. Až do roku 1944 byl sólistou tamní scény, tedy až do doby, kdy byla všechna divadla uzavřena a veškerý personál divadel nuceně nasazen.

Poválečná léta

Po osvobození se R. Karhánek opět vrátil do Zemského divadla v Brně (v té době přejmenovaného na Národní divadlo v Brně), ve kterém se uměleckého kormidla ujímá trojice choreografů Josef Judl, Stanislav Remar a Saša Machov. Z Karhánkových prvních poválečných sólových rolí je nutné si připomenout například roli Kejklíře v baletu Lastura, nebo Šohaje v baletu Suita rustica Vítězslavy Kaprálové. Obě tyto choreografie byly uvedeny v rámci společného večera 23 října 1945. Jednalo se o první baletní premiéru po ukončení války. Karhánkovou doménou byly charakterní role, ve kterých mohl naplno rozvinout své interpretační mistrovství. Měl také ideální fyzické předpoklady, tedy statnou figuru a „ostře řezané rysy tváře“. Velice dobře však dovedl ztvárnit i romantické postavy princů, které tančil například v baletech Princezna Hyacinta (1947), Labutí jezero (1955), Popelka (1967) nebo Šípková Růženka (1952).

Sašu Machova zaujal například v roli Abderrahmana v baletu Raymonda (1946), ve které se naplno projevil jako tanečník se smyslem pro herecké, charakterní role. Machov následně po návratu ze svého krátkého brněnského působení nabídl Rudolfu Karhánkovi angažmá v Národním divadle v Praze. Karhánek se v témže roce velmi dobře zapsal u brněnského publika jako Faun v Baletu o růži (1946), Bůh slunce v baletu Karla Horkého Slunečnice (1947), Artur městský švihák a Aratron – černokněžník z Orientu v Nedbalově pohádce Princezna Hyacinta (1947), Bronislav v Délibesově Coppélii (1947).

Pod vedením I. V. Psoty

V květnu roku 1947 se ze zámoří vrátil zpět do vlasti Ivo Váňa Psota, který válečná léta strávil v USA. Nejdříve jako hostující choreograf Metropolitní opery v New Yorku, posléze v Original Ballets russes u Colonela de Basila a následně mu byla nabídnuta pozice šéfa baletu Theatro Colon v Buenos Aires.

Psotovo úsilí a zahraniční zkušenosti přinesly první výsledky již v roce 1949, kdy Brno ovládlo Divadelní žatvu 1949 takříkajíc na celé čáře. V kategorii baletních souborů získalo Státní divadlo v Brně 1. cenu za Čajkovského V. symfonii a Straussův Ples kadetů. Za interpretaci získali ocenění Rudolf Karhánek, Viktor Malcev, Jiřina Šlesingerová, Mirka Figarová a Věra Vágnerová, všichni z brněnského divadla. Ivo Váňa Psota si odnesl cenu za choreografii.

Psota záhy Karhánka obsadil do svého přepracovaného nastudování Romea a Julie, které uvedl 6. listopadu 1947 spolu s Borodinovými Poloveckými tanci. V nich musel mladý tanečník ukázat dokonale zvládnutou taneční techniku a ještě více zužitkovat širokou škálu hereckých dovedností. Lze říci, že role Tybalta, tak jak ji pro něj Psota vytvořil, se stala jeho rolí životní. Pod intenzivním Psotovým vedením však na Rudolfa Karhánka čekaly i další interpretační výzvy. Karhánek v Brně ztvárnil například postavu Florentinského jinocha v Paganinim (1948), hlavní part v Symfonii života uváděné v diptychu se Vzpourou hraček (1949). Do jisté míry pro něj byla zlomová postava Mladého lovce (v původním libretu postava prince) v Labutím jezeru (1950), která nebyla zcela blízká jeho naturelu. Na druhou stranu jej ale tyto role rozvíjely novým směrem, když mu o rok později Psota svěřil roli Prince Desiré v Čajkovského Spící krasavici. Premiéry tohoto baletního kusu se ale Ivo Váňa Psota nedožil, zemřel v průběhu závěrečných zkoušek představení. Velké nároky vyžadovala také role Pavla a k ní příslušející sólové party ve Slovanských tancích (1951) či postava Hraběte v baletu Karla Horkého Král Ječmínek (1951).

Po náhlém skonu Ivo Váni Psoty, kdy se divadlo ocitlo bez vedoucí osobnosti, se tehdejší ředitel divadla rozhodl svěřit na téměř dvě sezony umělecké „kormidlo“ čtveřici sólistů svého baletního souboru, u kterých věděl, že se již v předchozí době pokoušeli o choreografickou tvorbu. V sezoně roku 1952 tak divadlo představilo kromě jiných baletní triptych složený z choreografií „Psotových žáků“, jednalo se o Chopinovy Sylfidy v choreografii Rudolfa Karhánka, dále Bacchanale v pojetí Růženy Elingerové a Borodinovy Polovecké tance, za kterými choreograficky stál Jiří Nermut.

Šéfem baletu

Od sezony 1952/53 byl Rudolf Karhánek jmenován šéfem baletu společně s Jiřím Nermutem na pozici choreografa. Důležitou událostí, které se v dobovém tisku dostalo řady ohlasů, se stala premiéra Asafjevovy Bachčisarajské fontány uvedené na sklonku listopadu 1953. Karhánek se v ní snažil ve spolupráci s režisérem Janem Grossmanem navázat na Psotovu tvorbu, současně se však pokoušel o nové inscenační postupy, takže balet byl v době svého uvedení vpravdě novátorským počinem nabitým vnitřní dramatičností. Karhánek se snažil nejen o postihnutí dramatické situace, ale také o věrné zachycení psychologie postav, jejich vnitřních pohnutek a emocí. To se mu podařilo například v roli Giraje, kterého si v tomto baletu i zatančil.

Ani v průběhu svého působení na pozici šéfa baletu se R. Karhánek nevzdal pozice tanečníka. V roce 1953 ztvárnil postavu Prince v baletu Popelka. Další z rolí ztvárnil o rok později, když brněnský soubor uvedl nové nastudování baletu Romeo a Julie, ve kterém opět tančil Tybalta.

Na začátku sezony 1955/56 ho vystřídal na pozici šéfa baletu Jiří Nermut. Díky tomu se mohl opět naplno projevit jako tanečník a choreograf. Objevil se například jako Princ v Labutím jezeru, kde vynikal zejména v sólových variacích ve III. dějství. Režijně se podepsal pod Nedbalovými balety Z pohádky do pohádky (1955) a Pohádka o Honzovi (1960), jež cílily především na dětského diváka. V roce 1956 ztvárnil roli Filipa v Asafjevových Plamenech Paříže v Nermutově choreografii, dále postavu Ovčáka v Hajducké písni (1957). V roce 1958 choreografoval Lašské tance uvedené v rámci Janáčkova festivalu. Významný počin v jeho umělecké kariéře byla role v baletu Benjamina Brittena Princ ze země pagod (1959, jednalo o verzi Jiřího Nermuta na motivy libreta Johna Cranka). Ceněno je rovněž jeho choreografické zpracování baletu Cesta hromu (1961), v němž kladl důraz na „davové scény, které měly vnitřní logiku a pohyb, stejně jako jednotící plynulost dějovou“.

V sezoně 1960/61 vytvořil nové choreografie do Foersterovy opery Jessica a Dvořákovy opery Čert a Káča, následoval Sluha dvou pánů Luboše Ogouna (1962), ve kterém si zatančil Sylvia. V roce 1964 se podílel společně s Věrou Vágnerovou a Jiřím Nermutem na novém nastudování Spící krasavice, kde opět ztvárnil prince Desiré. Režijně a choreograficky se podílel na baletu Othello (1963). Zajímavou byla též role Tarase Bulby ve stejnojmenném díle Leoše Janáčka a role Člověka ve Fantastické symfonii (1963). Na tvorbu českých skladatelů navázal českou premiérou Hlasu lesa Bohuslava Martinů (1964).

V čele baletního souboru brněnského divadla Karhánek podruhé stanul v letech 1966–1968. Uvedl zdařilé nastudování baletu Miloše Vacka Šťastná sedma (1967), obnovenou premiéru Bachčisarajské fontány (1968), Lašské tance (1969) nebo Příběh vojáka (1969). V této době se zaměřil na taneční části v operních dílech. V lednu 1969 stanul v čele samostatného baletního tělesa ustanoveného při operním souboru brněnského divadla. V této pozici působil až do svého odchodu v roce 1984. Je podepsán i pod choreografiemi děl uváděných na scéně divadla i v pozdějších letech, například Rigoletto a Prodaná nevěsta (1988), Don Giovanni (1991).  

Ani v průběhu působení na pozici šéfa baletu se Rudolf Karhánek nevzdal pozice tanečníka a tančil po celou dobu svého angažmá v Brně. V roce 1949 obdržel Cenu Divadelní žatvy, ocenění Za vynikající práci v roce 1962 a titul zasloužilého umělce v roce 1967. Rudolf Karhánek zemřel 12. března 2010 v Brně ve věku nedožitých 87 let.

Prameny:

ED: Karhánek Rudolf in Postavy brněnského jeviště I., Státní divadlo v Brně 1979–1984 • Dufková, E.: Malé memoáry, Brno, Ryšavý 1997

Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 133

Diplomová práce:

HANÁKOVÁ, Eva. Vůdčí osobnosti baletu Národního divadla v Brně v padesátých letech 20. století [online]. Brno, 2012 [cit. 2020-03-01]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/yz64j/. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Kabinet divadelních studií, Teorie a dějiny divadla. Vedoucí práce Doc. PhDr. Margita Havlíčková.

Periodika

časopis Květy, 18. 3. 1954, issn 0023-5849, vol 4, issue 11, page 1, Titulní strana, Rudolf Karhánek v Bachčisarajské fontáně – fotografie

Polední list, 18. 12. 1935, issn 1804-8838, vol 9, issue 348, page 2, článek: Velká premiéra Baletu

Rovnost, 25. 10. 1945, issn 0862-7967, vol 61, issue 142, page 5, článek: Dva nové balety

Rudé právo, 13. 11. 1949, issn 0032-6569, vol 29–30, issue 367, page 7, článek: Divadelní žatva 1949

Slovo národa, 9. 2. 1946, vol 2, issue 34, page 2, rubrika – divadlo, Výpravný balet pro velké i malé (Z pohádky do pohádky)

Slovo národa, 22. 6. 1946, vol 2, issue 143, page 3, rubrika – divadlo, Balet Raymonda

Slovo národa, 25. 10. 1945, vol 1, issue 142, page 2, rubrika – Kulturní život, Balet Národního divadla v Brně se představuje

Online:

WEIMANN, Mojmír. Pražák, který se upsal Brnu. Opera +: Váš průvodce světem hudby, opery a tance [online]. Praha, 2013, 26. 11. 2013 [cit. 2020-03-01]. Dostupné z: https://operaplus.cz/prazak-ktery-se-upsal-brnu/

Redakce. Zemřel někdejší šéf brněnského baletu Rudolf Karhánek. Opera +: Váš průvodce světem hudby, opery a tance [online]. Praha, 2010, 18. 03. 2010 [cit. 2020-03-05]. Dostupné z: https://operaplus.cz/zemrel-nekdejsi-sef-brnenskeho-baletu-rudolf-karhanek/

Národní divadlo Brno – Online archiv – Rudolf Karhánek. Národní divadlo Brno [online]. Brno [cit. 2020-03-08]. Dostupné z: http://www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?h=person&a=detail&id=1194

Rudolf Karhánek. Encyklopedie Brna: Osobnosti [online]. Brno, 2013, 19. 11. 2013 [cit. 2020-03-07]. Dostupné z: https://www.encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=8119

Národní divadlo Praha – Online archiv – Rudolf Karhánek. Národní divadlo Brno [online]. Praha [cit. 2020-02-25]. Dostupné z: http://archiv.narodni divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=16681&pn=254affcc-cb43-4078-86fe-c5544619cf67

Karhánek, Rudolf. Česká divadelní encyklopedie [online]. Praha, 2011 [cit. 2020-03-08]. Dostupné z: http://encyklopedie.idu.cz/index.php/Karh%C3%A1nek,_Rudolf

HOLEŇOVÁ, Jana. Karhánek, Rudolf. Český hudební slovník osob a institucí [online]. Praha, 2011 [cit. 2020-03-01]. Dostupné z: https://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_detail&id=1001693

ZAHRÁDKA, Jiří. Národní divadlo Brno. Český hudební slovník osob a institucí [online]. Praha, 27. 12. 2018 [cit. 2020-03-02]. Dostupné z: https://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_detail&id=6080

Národní divadlo Brno – Historie NdB – umělecké soubory – Opera. Národní divadlo Brno [online]. Brno, 2019 [cit. 2020-03-03]. Dostupné z: http://www.ndbrno.cz/o-divadle/online-archiv/opera

Národní divadlo Brno – Historie NdB – PSOTA, Ivo Váňa. Národní divadlo Brno [online]. Brno, 2019 [cit. 2020-03-04]. Dostupné z: http://www.ndbrno.cz/o-divadle/online-archiv/psota-ivo-vana

BENEŠ, Ladislav. Ivo Váňa Psota – Přes překážky ke hvězdám. Taneční aktuality [online]. Praha, 1. 5. 2018 [cit. 2020-03-02]. Dostupné z: https://www.tanecniaktuality.cz/osobnosti/ivo-vana-psota-pres-prekazky-ke-hvezdam

Prameny:

ED: Karhánek Rudolf in Postavy brněnského jeviště I., Státní divadlo v Brně 1979–1984 • Dufková, E.: Malé memoáry, Brno, Ryšavý 1997

Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 133

Diplomové práce:

HANÁKOVÁ, Eva. Vůdčí osobnosti baletu Národního divadla v Brně v padesátých letech 20. století [online]. Brno, 2012 [cit. 2020-03-01]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/yz64j/. Diplomová práce. Masarykova univerzita Filozofická fakulta - Kabinet divadelních studií - Teorie a dějiny divadla. Vedoucí práce Doc. PhDr. Margita Havlíčková.

Periodika

časopis Květy, 18. 3. 1954, issn 0023-5849, vol 4, issue 11, page 1, Titulní strana, Rudolf Karhánek v Bachčisarajské fontáně - fotografie

Polední list, 18. 12. 1935, issn 1804-8838, vol 9, issue 348, page 2, článek: Velká premiéra Baletu

Rovnost, 25. 10. 1945, issn 0862-7967, vol 61, issue 142, page 5, článek: Dva nové balety

Rudé právo, 13. 11. 1949, issn 0032-6569, vol 29-30, issue 367, page 7, článek: Divadelní žatva 1949

Slovo národa, 9. 2. 1946, vol 2, issue 34, page 2, rubrika – divadlo, Výpravný balet pro velké i malé (Z pohádky do pohádky)

Slovo národa, 22. 6. 1946, vol 2, issue 143, page 3, rubrika – divadlo, Balet Raymonda

Slovo národa, 25. 10. 1945, vol 1, issue 142, page 2, rubrika – Kulturní život, Balet Národního divadla v Brně se představuje.

Online:

WEIMANN, Mojmír. Pražák, který se upsal Brnu. Opera +: Váš průvodce světem hudby, opery a tamce [online]. Praha, 2013, 26.11.2013 [cit. 2020-03-01]. Dostupné z: https://operaplus.cz/prazak-ktery-se-upsal-brnu/

Redakce. Zemřel někdejší šéf brněnského baletu Rudolf Karhánek. Opera +: Váš průvodce světem hudby, opery a tamce [online]. Praha, 2010, 18.03.2010 [cit. 2020-03-05]. Dostupné z: https://operaplus.cz/zemrel-nekdejsi-sef-brnenskeho-baletu-rudolf-karhanek/

Národní divadlo Brno - Online archiv - Rudolf Karhánek. Národní divadlo Brno [online]. Brno [cit. 2020-03-08]. Dostupné z: http://www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?h=person&a=detail&id=1194

Rudolf Karhánek. Encyklopedie Brna: Osobnosti [online]. Brno, 2013, 19. 11. 2013 [cit. 2020-03-07]. Dostupné z: https://www.encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=8119

Národní divadlo Praha - Online archiv - Rudolf Karhánek. Národní divadlo Brno [online]. Praha [cit. 2020-02-25]. Dostupné z: http://archiv.narodni divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=16681&pn=254affcc-cb43-4078-86fe-c5544619cf67

Karhánek, Rudolf. Česká divadelní encyklopedie [online]. Praha, 2011 [cit. 2020-03-08]. Dostupné z: http://encyklopedie.idu.cz/index.php/Karh%C3%A1nek,_Rudolf

HOLEŇOVÁ, Jana. Karhánek, Rudolf. Český hudební slovník osob a institucí [online]. Praha, 2011 [cit. 2020-03-01]. Dostupné z: https://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_detail&id=1001693

ZAHRÁDKA, Jiří. Národní divadlo Brno. Český hudební slovník osob a institucí [online]. Praha, 27. 12. 2018 [cit. 2020-03-02]. Dostupné z: https://www.ceskyhudebnislovnik.cz/slovnik/index.php?option=com_mdictionary&task=record.record_detail&id=6080

Národní divadlo Brno -Historie NdB - umělecké soubory - Opera. Národní divadlo Brno [online]. Brno, 2019 [cit. 2020-03-03]. Dostupné z: http://www.ndbrno.cz/o-divadle/online-archiv/opera

Národní divadlo Brno -Historie NdB - PSOTA Ivo Váňa. Národní divadlo Brno [online]. Brno, 2019 [cit. 2020-03-04]. Dostupné z: http://www.ndbrno.cz/o-divadle/online-archiv/psota-ivo-vana

BENEŠ, Ladislav. Ivo Váňa Psota – Přes překážky ke hvězdám. Taneční aktuality [online]. Praha, 1. 5. 2018 [cit. 2020-03-02]. Dostupné z: https://www.tanecniaktuality.cz/osobnosti/ivo-vana-psota-pres-prekazky-ke-hvezdam