Zdenka Zabylová. Foto: archiv ND.
Během své kariéry zažila řadu baletních šéfů a choreografů – Augustina Bergera, Remislava Remislavského, Jaroslava Hladíka, Sašu Machova, Vlastimila Jílka, Joea Jenčíka či Jelizavetu Nikolskou.
Jako interpretka se vyznačovala vyspělou technikou a osobním půvabem, který uplatnila zejména v romantickém repertoáru. Ztvárnila mnoho rolí, například Amora v Princezně Hyacintě (1917), princeznu Zlatovlásku ve Z pohádky do pohádky (1921, 1928), Odettu (1924) a Odilii (1935) v Labutím jezeře, dobrou vílu ve Spící krasavici (1924), kněžku v Istar (1924), Svanildu v Coppélii (1926), titulní roli v Signorině Gioventù (1930), v Ptákovi Ohnivákovi (1931), Raymondě (1933) a v Modrém květu (1937), Myrthu v Giselle (1939), titulní roli v Královně loutek (1940), paní Roubínkovou ve Filosofské historii (1949), Montekovou v Romeovi a Julii (1950), matku nevěsty v Jánošíkovi (1953). Uplatnila se také jako představitelka činoherních rolí.
, archiv ND.jpg)
Po skončení první světové války si otevřela baletní školu, z níž vyšli významní tanečníci a tanečnice, například Jiří Blažek, Stanislav Buzek, Helena Fenzlová, Astrid Štúrová, Aneta Voleská a další.
Jedna z jejích žaček, právě výše zmíněná Astrid Štúrová, na svou první návštěvu baletní školy Zabylové vzpomínala: „V tom čase (v patnácti letech Astrid Štúrové, pozn. redakce) se v novinách objevil inzerát, že madame Zdenka Zabylová, primabalerína Národního divadla, hledá zájemce, kteří se chtějí naučit českou besedu za účelem předtančení na plese. Během studia ke mně madame přišla a zeptala se mě, zda bych nechtěla chodit k ní do baletní školy. Vysvětlila jsem jí, že je to můj velký sen a přání, ale že babička mi to nedovolí. Zeptala se mě, kde je má babička, a přišla k ní. Řekla jí, že mám talent, aby mě nechala chodit k ní do baletu. A na to jí babička odpověděla, že balet je drahý koníček a na to nemáme peníze. ‚To nevadí,‘ odpověděla madame, ‚ona bude chodit zadarmo, to zaplatí jiní.‘ Ještě mi doporučila jednoho pedagoga, který mne měl připravit ke zkouškám na pražskou konzervatoř.“ (Rozhovor je dostupný zde.)
Zdenka Zabylová působila také choreograficky, v Národním divadle v Praze připravila například díla Z pohádky do pohádky (1938), Královnu loutek (1940) či Andersena (1941). V roce 1968 se stala zasloužilou umělkyní.
, archiv ND.jpg)
Svou vzpomínku na tuto významnou taneční osobnost první poloviny 20. století připojila současná pedagožka Katedry tance HAMU Mahulena Křenková: „Paní Zdenka Zabylová byla ve své době jako tanečnice i učitelka opravdový pojem. Moje maminka Helena Fenzlová byla její žačka a s obdivem a respektem na ni vzpomínala. Bylo pro ni velkou ctí, že se svojí učitelkou též mohla tančit na prknech Národního divadla v baletu Jarní symfonie.
Také moje první baletní krůčky začaly v její školičce za Národním divadlem. V té době již byla pochopitelně starší dáma, ale vždy plná energie, nosila černý trikot a sukýnku a rodiče mohli na každé hodině sledovat své ratolesti. Zůstane mi ve vzpomínkách jako opravdová dáma, vždy upravená, příjemná a až do pozdního věku stále milující své povolání.“
Zdenka Zabylová zemřela v Praze, 24. listopadu 1983, pohřbená je na Vinohradském hřbitově.
Zdroje:
Holeňová, Jana (ed.). Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Praha: Divadelní ústav, 2001. ISBN 80-7008-112-0.
Kovaříková, Blanka. Tajemství primabaleríny Zdeny Zabylové: Toužila po dětech, talentované učila zdarma, zemřela nečekaně. Vlasta [online]. 9. 10. 2023 [cit. 18. 11. 2023]. Dostupné z: https://www.vlasta.cz/celebrity/zdena-zabylova-baletka-narodni-divadlo-zivot/
Archiv Národní divadlo [online]. [Cit. 18. 11. 2023.] Dostupné z: http://archiv.narodni-divadlo.cz/umelec/4245
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace