Brno

Balet NdB2 v říjnu představil svůj pátý program, tentokrát pod názvem Silent Woods / Capriccio / For2. Divadlo Reduta tak uvedlo další komponovaný večer tří tanečních kusů v podání dvanáctičlenného juniorského souboru při Národním divadle Brno.

Ve čtvrtek 24. října uvede v divadle Reduta program s názvem Balet NdB2: Silent Woods / Capriccio / For2, který bude uveden v rámci Roku české hudby.

Příběh tanečníka, muže, ve kterém se zrcadlí nekonečnost umění a střet svobody se spoutaností. Premiéru svého nejnovějšího projektu !GG! uvede spolek Orbita v předvánočním čase v Distillery na Pekařské ulici v Brně.

V pátek 24. listopadu začíná na brněnském výstavišti 10. ročník festivalu Dance Life!, který je součástí multižánrového festivalu Life!.

O víkendu 24. až 26. listopadu se na brněnské výstaviště vrací největší taneční festival ve střední Evropě DANCE Life!. Návštěvníci letošního desátého ročníku se mohou opět těšit na to nejlepší z české a zahraniční taneční scény.

Balet Národního divadla Brno přichází s novým baletním titulem Bdění. Večer nabídne tvorbu světových choreografických osobností.

Taneční platforma Pulsar uvede tanečně-divadelní událost pod názvem Выйду з лесу, выцягну хрыбет i ён будзе мне замест мяча./Vyjdu z lesa, vyjmu páteř ze svého hřbetu a budu ji mít místo meče. Realizace probíhá pod záštitou evropského dramatika Ivana Vyrypajeva a Ambasády nezávislé běloruské kultury.

Na půdě Národního divadla Brno vzniká nový projekt European Dance Competition Brno 2023 – mezinárodní taneční soutěž určená pro studenty tanečních konzervatoří a profesionálních baletních škol z celé Evropy ve věku od 12 let do ukončení studia.

Balet Národního divadla Brno připravuje na 5. května premiéru baletu Balanchine. Jedná se o taneční událost sezony svým významem překračující evropské hranice.

Brněnský noční rozjezd MHD kupodivu nesmrděl, nehlučel a nerušil v přemítání nad právě viděným. Zřejmě jej z velké části zaplnili kultivovaní návštěvníci Divadelního světa, kteří mířili před sobotní půlnocí z Reduty domů a stejně jako já tiše rozjímali nad novým dílem Jiřího Bartovance. Hledala jsem slova, jak popsat dění, kvalitu, obsah i formu – to vše si totiž pohrávalo s vlastními hranicemi a přitom se spirálovitě nořilo do sebe. Omámena obrazy, které se mi vrývaly do paměti, i snahou odlišit je od představ, jež se během sledování odehrávaly pouze v mé hlavě, vracelo se mi stále jasněji jedno jediné slovo vystihující dokonale celou inscenaci – Obrys.