Zemřela tanečnice a herečka Jana Andrsová

ZdroJ: archiv Národního divadla.

Jana Andrsová se narodila 8. srpna 1939 v Praze, kde vystudovala taneční konzervatoř. Její třídní profesorkou byla Zora Šemberová, která v prvních letech spolupracovala s Laternou magikou a někteří její žáci v ní působili, když byl po bruselském úspěchu zahájen její trvalý provoz. Jana Andrsová absolvovala v roce 1957 a do prvního angažmá nastoupila v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. V srpnu 1959 se zúčastnila konkurzu do Laterny magiky a od podzimu téhož roku již byla členkou souboru. Laterna magika byla jejím hlavním působištěm do konce aktivní taneční kariéry.

Jana Andrsová stála u zrodu první celovečerního programu Laterny magiky pro tuzemské publikum, který vznikal v režii Alfréda Radoka a jeho vrcholnou pasáží mělo být tanečně-filmové zpracování kantáty Bohuslava Martinů Otvírání studánek. Choreografii vytvořila Zora Šemberová, Radok režíroval film i jevištní miniaturu jako takovou. Otvírání studánek se stalo jednou z nejslavnějších choreografií Laterny magiky rané éry, hlavní role tančila Jana Andrsová s Pavlem Veselým. Plánovaná premiéra v roce 1960 však neproběhla, neboť inscenace neprošla ideologickým schvalováním, měla specifickou estetiku, která neodpovídala tehdejšímu pojetí prezentace lidového tance. Veřejné zkoušky však u diváků vzbudily nadšené ohlasy. Choreografie se na repertoáru objevila oficiálně až v roce 1966 a byla následně několikrát obnovena, v roce 2003 pod vedením Zory Šemberové. V letech 2013 a 2018 byla k této choreografii přizvána jako odborná pedagožka právě Jana Andrsová.

V Hoffmannových povídkách (1962), inscenaci Václava Kašlíka, ztvárnila roli Olympie. Kašlík byl rovněž režisérem filmu Rusalka, který natáčel téhož roku a do hlavní role přizval Janu Andrsovou jako představitelku Rusalky. Ukázala se tak po boku Vladimíra Ráže, Josefa Hlinomaze či Jiřiny Šejbalové (film pracoval s voiceovery). Jana Andrsová se objevila i v dalších snímcích: jako lesní panna ve filmovém zpracování inscenace Strakonický dudák (1955), v pohádce Jak se Franta naučil bát (1959), taneční role pak ztvárnila ve filmech Dvanáctého (studentský film z roku 1963) či Bludiště moci (1969), a později hereckou roli matky v pohádce Kočičí princ (1978). Ve filmech a televizních inscenacích často vystupovala s dalšími členy Laterny magiky.

Umělecká kariéra Jany Andrsové byla relativně krátká. Provdala se za violoncellistu a hudebního pedagoga Alexandra Večtomova a postupně se jí narodily tři dcery. V Laterně magice nastudovala mnoho kratších choreografií v revuálních programech Variace, Variace 66, ve kterých bylo povoleno uvádět Otvírání studánek, a Revue z bedny. Jana Andrsová se zúčastnila řady zahraničních zájezdů Laterny magiky, mj. do Sovětského svazu, Spojených států nebo do Kanady - Laterna magika se tehdy účastnila programu Expo 67 v Montrealu s programem Revue z bedny. Jana byla v angažmá Laterny magiky do roku 1978, ale v posledních dvou letech již nenastudovala nové role, nýbrž se věnovala své rodině. Součástí kolektivu, byť již neformálně, ale byla po celý život, navštěvovala všechny nové premiéry a její vzpomínky na Laternu magiku jsou také zachyceny v publikaci Laterna magika – Zlatá éra očima pamětníků, která vyšla v roce 2018.

Zdroj: Národní divadlo