Zdenka Kratochvílová bude v rámci cyklu Stopy v písku vzpomínat na Jiřího Kaftana

Zdenka Kratochvílová bude v rámci cyklu Stopy v písku vzpomínat na Jiřího Kaftana

Zdenka Kratochvílová bude v rámci cyklu Stopy v písku vzpomínat na Jiřího Kaftana

Hostem diskusního setkání z cyklu Stopy v písku bude ve středu 27. května Zdenka Kratochvílová, která bude vzpomínat na mima, pedagoga a svého dlouholetého kolegu, Jiřího Kaftana. Beseda se uskuteční v 17:00 hod. ve velké studovně knihovny HAMU v Praze, Malostranské nám. 13, Praha 1 – Malá strana. Stopy v písku je cyklus besed, medailonů a tematických sympozií, kterým chce Kyliánovo taneční centrum a knihovna vzdát hold osobnostem, které psaly historii tance a pohybového umění. Jeho cílem je zprostředkovat odborné i laické veřejnosti setkání s choreografy, interprety a pedagogy, kteří se mohou podělit o své vzpomínky a životní zkušenosti nebo připomenout životy a dílo těchto umělců in memoriam, aby stopy, které za sebou zanechaly, nezmizely z naší paměti.

Jiří Kaftan – in memoriam. Narodil se 22. května 1935 v Ústí nad Labem. V letech 1952–1956 vystudoval taneční oddělení pražské Státní konzervatoře. Už za studií se věnoval pantomimě, které zasvětil i zbytek života. Po práci ve Vojenském uměleckém souboru Víta Nejedlého (1956 – 1959) spoluzakládal a tvořil v rámci Pantomimické skupiny Ladislava Fialky v Divadle Na zábradlí (1959 – 1993). Po jejím skončení odešel na penzi, příležitostně hostoval a živil se jako vrátný v Hudebním divadle Karlín. Hostoval na rozličných scénách i po celou dobu své kariéry (Národní divadlo Praha, Divadlo Jiřího Wolkera, Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého, Divadlo S. K. Neumanna, Ústřední loutkové divadlo, Divadlo E. F. Buriana, Divadlo pod Palmovkou, Divadlo Na Jezerce, Divadlo J. K. Tyla Plzeň či Činoherní studio Ústí nad Labem).
Výrazná byla jeho pedagogická činnost výuky pantomimy na Lidové konzervatoři (Konzervatoř Jaroslava Ježka) v Praze, kde dlouhá léta vedl její pantomimické oddělení (1968 – 1981), na liberecké Experimentální taneční škole (1989 – 1993) a na mezinárodních kurzech (v Jeně, v Drážďanech anebo v Berlíně). Pohybovou techniku shrnul do skript Poznámky učitele pantomimy (1988). Jeho tvůrčí profil je spodobněn v knize Největší pieroti (1998) Otakara Brůny. Jiří Kaftan zemřel ve věku sedmdesáti šesti let 11. listopadu 2011 v Praze.
V 90. letech se jako pohybový spolupracovník podílel na inscenacích řady menších scén. Jiří Kaftan se jako osobitý mim, tanečních a klaun uplatnil v různých tanečních kreacích rozličných charakterů, ať již naivních anebo protřelých.

Zdenka Kratochvílová
Jedna z výrazných osobností silné generace české pantomimy. Na jevišti se do vzpomínek diváků zapsala humorem, živostí i křehkou interpretací svých postav. Velká část její kariéry byla spjata s mladou generací – s divadlem určeným dětskému divákovi a s výchovou budoucích profesionálů českého divadla. Narodila se 14. listopadu 1936 v Praze. Zřejmě už v dětství ji to táhlo k tanci, proto v patnácti letech nastoupila ke studiu na Státní taneční konzervatoř v Praze. Obor, který zvolila, byl moderní - novodobý tanec. Již v tomto období se ale začal projevovat její zájem o pantomimu. Během studia na konzervatoři vystupovala v debureauvsky laděných představeních. V tomto období také došlo k osudovému setkání s dalšími mladými umělci v čele s Ladislavem Fialkou, se kterými v roce 1958, dva roky po svém absolutoriu na konzervatoři, založila Divadlo na Zábradlí. Zdenka Kratochvílová byla součástí největší a nejslavnější éry Pantomimy na Zábradlí a zároveň jednou z nejvýraznějších osobností souboru. V letech 1958 až 1975, kdy zde působila, ztvárnila celou řadu nezapomenutelných postav. Připomeňme například Tanečnici v inscenaci Kdyby tisíc klarinetů, křehkou a zároveň rozvernou Colombinu a tajemnou Dolores v Pantomimě na zábradlí, řadu drobných úloh ve slavných Etudách. Zdena Kratochvílová byla také Ona v Devíti kloboucích na Prahu, a dalších rolí vytvořila v Cestě, Bláznech, Knoflíku, Caprichos a Láskách?.
V roce 1973 byla Zdenka Kratochvílová přizvána ke spolupráci na nově vznikajícím představení do Divadla hudby. Bylo určeno dětskému divákovi, což byla v její kariéře zcela nová zkušenost. Právě tehdy vznikla postavička klauna Animuka, v zeleném kloboučku, s nůší a kufrem a typickým červeným nosem, který pak děti bavil dalších třináct let v divadelním sále Domu dětské knihy Albatros na Perštýně. Nové divadýlko, které režisérsky vedla Lída Engelová a ve kterém Zdenka Kratochvílová účinkovala s Miroslavem Nohýnkem a Ladislavem Mrkvičkou dostalo název Kapesní divadlo, podle pařížského Théatre se la Poche slavného mima Marcela Marceaua. Veselý a rozpustilý klaun Animuk a jeho protějšek, vážný a nehybný Anikrok bavili děti nejen v tehdejším Československu, ale i na četných zahraničních zájezdech. Například ve Švédsku, Finsku, SSSR, Anglii, Francii, Mexiku, či Řecku. Kapesní divadlo se soustředilo na produkce pro dětského diváka, ale hrálo také představení pro dospělé (například Šatna na pláži z roku 1981). Ve stejném období si Zdenka Kratochvílová vyzkoušela ještě jednu roli, které pak zůstala mnoho let věrná – roli pedagoga. Ve školním roce 1974/75 začala vyučovat na Hudebně dramatickém oddělení Konzervatoře v Praze mladé herce. Kromě vštěpování jevištních dovedností také vytvářela jejich ročníková představení. Je podepsána jako choreografka a režisérka pod řadou písňových, písničkových a šansonových představení svých studentů: Písničky z cirkusu, Bluessession, Písnička 60. let, Kabaret, Kainar party, Woodštok, Streetsong či  Slafme. Své pedagogické i divadelní zkušenosti Zdenka Kratochvílová později uplatnila také v našem vysokém školství, když úspěšně působila na katedře výchovné dramatiky pražské DAMU v oboru pohybová výchova. Kromě všech již zmíněných činností pak zanechala Zdenka Kratochvílová stopu také v umění činoherním. Spolupracovala na pohybové složce řady představení. Jednou z nejvýznamnějších etap byla například spolupráce s režisérem a dramatikem Jiřím Grossmanem v Divadle S. K .Neumanna (dnešní Divadlo na Palmovce) v letech 1980–1989.

Zdroj: Kyliánovo taneční centrum a knihovna – knihovna HAMU

Témata článku

Tanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: