Sylf, moderní zpracování romantického baletu La Sylphide v podání libereckého baletu

Sylf. Foto Daniel Dančevský.

Romantická inscenace s motivem nešťastné lásky Sylf je další ze série choreografických děl mladých umělců z řad baletního souboru. V minulosti na scéně Malého divadla vznikly tituly jako Café Reichenberg, Dům Bernardy Alby, Posedlost baletem I. a II., Solarix, Jekyll a Hyde, Malý princ, Liliom. Projekty začínajících tvůrců, při kterých se učí technikám choreografie, ale také tomu, jak vést tým a přizpůsobit se tvůrčím výzvám, jsou pro mnohé z nich klíčovým momentem kariéry. Tato divadelní tradice, kterou pečlivě podporuje šéfka baletního souboru Marika Mikanová, je více než jen šancí pro mladé umělce – je to cesta, díky které se pravidelně na liberecké kulturní scéně objevuje nový, mladistvý taneční repertoár.

Nuria Cazorla García, autorka nové inscenace, se nechala inspirovat světově proslulým romantickým baletem La Sylphide z roku 1832. Námět operního tenoru a mecenáše umění Adolpha Nourrita upravila pro současnou dobu. Vypráví příběh víly, která odláká mladého úspěšného muže od milované snoubenky Effie v den jejich svatby. Jak se zdá, vílu nikdo jiný než James nevidí. Něžné a nepolapitelné stvoření ho škádlí, svádí a manipuluje jím. On nemůže odolat a jeho nově probuzená láska k elementární bytosti se posléze mění v posedlost. Je přízrakem vtahován hlouběji a hlouběji do nadpřirozeného světa, mimo realitu. Rozervaný muž je nucen volit mezi láskou pozemskou a nadpozemskou. Jeho rozhodnutí pro něho samotného i pro všechny zúčastněné nemůže být šťastné. Touha a marnivost ho nakonec připraví o všechno.

Choreografka o připravované inscenaci říká: „Původní balet, stejně jako mnoho baletů z té doby, má velmi magický a pohádkový nádech až do té míry, že v záplavě éterických víl a zlých čarodějnic příběh ztrácí svůj hluboký význam. Proto jsem přenesla děj do realističtějšího a modernějšího světa, kterému současné publikum lépe porozumí.“

„Choreografie je zcela nová – moderní. Nemohu ji definovat jedním stylem. Každá postava má odlišný pohybový slovník. Například pro postavu věštce jsem zvolila velmi výrazný choreografický jazyk. Využila jsem maximálně výjimečných dovedností tanečníka Yuty Hommy, který je v této roli brilantní. Co se týče vil, jejich kroky a pohyby jsou více neoklasické. Žádné typické kiltové sukně ani romantické tutu baleríny v inscenaci nehledejte. A ačkoliv jsem víly ponechala na špičkách, používají zcela odlišnou techniku, než jaká byla příznačná pro dobu romantismu,“ uzavírá Nuria Cazorla García.

Zdroj: DFXŠ