Státní opera Praha chystá Giselle

30. 3. 2011 zprávy

Baletní soubor Státní opery Praha chystá na 7. dubna 2011 premiéru baletu Giselle, jednoho z nejpopulárnějších romantických děl. Choreografie se ujala Hana Vláčilová, proslulá tanečnice a nyní vedoucí baletního souboru SOP. Titulní roli v baletu Giselle ztvárnila mnohokrát na prknech Národního divadla, v listopadu 2009 ji sama inscenovala v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. I verze ve Státní opeře zůstává tradiční, jak ji známe dnes, s kořeny podle díla Jeana Coralliho, Julese Perrota a pozdějších úprav Maria Petipy.
Slavný dvouaktový balet éry romantismu podle námětu německého básníka Heinricha Heina stojí na kontrastu světa lidského s nadpřirozeným. Příběh půvabné venkovské dívky, která zemře v zoufalství z nešťastné lásky a její duše se po smrti změní ve vílu, je doprovázen líbeznou hudbou A. Ch. Adama plnou snadno zapamatovatelných melodií. Světová premiéra v Pařížské opeře s libretem Théophila Gautiera v roce 1841 se setkala s vynikajícím ohlasem a Giselle jako jeden z mála romantických titulů přežila dobu svého vzniku a zařadila se k nadčasovým hodnotám.
Výtvarníkem scény v SOP bude Martin Černý, který ve Státní opeře vytvořil v minulých letech výpravu k Labutímu jezeru i baletu Fantom opery, kostýmy vytvořil jeden z našich nejznámějších výtvarníků divadelních kostýmů Josef Jelínek. V hlavních rolích se představí například Zuzana Hvízdalová a Michal krčmář, Miho Ogimoto, Rebecca King a Viktor Kocián. Hned 4. května budou v titulních rolích hostovat Daria Klimentová a Vadim Muntagirov z Anglického národního baletu.
Adamova (a tedy také Coralliho, Perrotova a Petipova) Giselle je dnes bezesporu nejznámějším reprezentantem zlatého věku romantického baletu. Je to jistě dáno námětem, za nímž cítíme ruku básníka, melodickou hudbou, svěží ve venkovských scénách a lyricky emotivní v milostných duetech, choreografickou náročností, tak jak se z původních zdrojů ustálila na základě ruské inscenační tradice. Především však je to dáno velkou příležitostí pro strhující výkony sólistů. Postavy Giselle a Alberta najdeme v repertoáru všech baletních hvězd 20. století i těch současných. Jako titul tento balet vcelku odolává nebezpečí modernistických úprav. Se skutečným úspěchem vstoupila do dějin snad jen jediná – inscenace švédského souboru Cullberg Ballet z roku 1982 v originální choreografii Matse Eka, přesazující „bílé“ 2. dějství do prostředí psychiatrické léčebny.
Pražské Národní divadlo ji nasadilo na repertoár poprvé v roce 1886 v choreografii Augustina Bergera s jeho manželkou, italskou tanečnicí Giuliettou Paltrinieri. Libreto přeložil sám Jaroslav Vrchlický. Výkon Paltrinieriové byl vysoce ceněn i po výrazové stránce, kritik Emanuel Bozděch napsal, že „tančila Gautiera“. Nikdo jistě netušil, že její život je stejně křehký jako život Gisellin a že i ona záhy zemře v mladém věku. Další nastudování v ND v roce 1909 v choreografii Achille Viscusiho bylo pouze záminkou k vystoupení slavné Tamary Karsaviny, takže se hrálo jen čtyřikrát. A pak až primabalerina Jelizaveta Nikolská nastudovala v ND Giselle pro sebe v roce 1939 v podobě, kterou znala ze své ruské vlasti.
Definitivní vítězství znamenala teprve inscenace ND z roku 1969 v choreografii Jiřího Blažka s vynikající Martou Drottnerovou v titulní roli. Toto nastudování se s nečekaným úspěchem hrálo plných 25 let, vystřídalo se v něm několik generací českých tanečníků a prošlo všemi třemi tehdejšími scénami ND. Svůj nejslavnější den zažilo právě na jevišti dnešní Státní opery Praha (tenkrát Smetanova divadla) 2. 12. 1973, kdy tu po boku Marty Drottnerové vystoupila v úloze Alberta tehdejší hvězda evropského baletu, italský tanečník Paolo Bortoluzzi.V roce 1996 bylo Blažkovo nastudování na dalších pět sezon obnoveno (s Marií Bártovou, Marií Hybešovou, Hanou Vláčilovou a Zuzanou Susovou v titulní roli) a od té doby Giselle pevně zakotvila v repertoáru všech našich baletních souborů. Podle současných statistik je po Labutím jezeru, Coppélii a Louskáčkovi čtvrtým nejuváděnějším, a tudíž také nejoblíbenějším baletem v České republice. Zdroj: SOP