Václav Kuneš. Foto Ivan Kašša.
„Kdyby mohl, co by nám vyprávěl výstavní podstavec?” aneb “EVERywhere EVERybody forEVER EVERything whatEVER whoEVER.”
V nové inscenaci Ever tvoří na první pohled jediné pevné hranice rovnoběžné stíny, šikmé plochy a přesný jazyk současného tance. Čtyři tanečníci etablovaného souboru 420PEOPLE Francesca Amy Amante, Veronika Tököly, Michal Toman a Filip Staněk pomocí těchto nástrojů interpretují svět dnešních reflektorů, které mohou zastínit naše pravé já.
Ever není klasickým příběhem, ale momentem zachyceným v tanci. „Posláním tance je chtíč komunikovat jinak než slovy. Tančíme z radosti. Tančíme, abychom zahnali smutek. Tančíme, protože nemůžeme jinak. Tančíme, abychom vyjádřili to, na co slova už nestačí. A když slova opravdu dojdou, odhodíme masky a necháme, aby za nás mluvila naše těla, naše gesta a energie,” popisuje námět nové inscenace choreograf Václav Kuneš a dodává: „Při tvorbě pro mě bylo důležité zapojit mysl samotného diváka, dát mu možnost použít svou imaginaci a najít si vlastní odpovědi na to, kým jsme, když se nikdo nedívá.“
Svět, ve kterém stojíte vysoko na výstavním podstavci a cítíte všechny ty zvídavé pohledy, které zajímá i ten nejmenší detail vaší tváře, vašeho těla i vašeho hlasu, pomohla choreografovi Václavu Kunešovi dramaturgicky uchopit Lucie Němečková. Scénografii vytvořila Lucie Škandíková, světelný design Jan Mlčoch a kostýmy designérka Olo Křížová.
Zdroj: Piaristi
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?