Soubor ProART Company se již řadu let zaměřuje na uvádění multižánrových divadelních projektů, které reagují na kulturní osobnosti či díla české historie, sociální tematiku nebo politické tendence současnosti i minulosti. Realizace hudebně-dramatického představení PSOTA_Mistr je současnou uměleckou reakcí na osobnost a odkaz významného českého baletního umělce Ivo Váni Psoty (1908-1952), který v první polovině dvacátého století ovlivnil vývoj českého baletu.
V roce 1932 přijal po sporech v brněnském divadle angažmá skupiny Original Ballet Russe (jeden z nástupců legendárního souboru Les Ballets russes), se kterým absolvoval turné po celé Evropě, USA, Kanadě a Mexiku. V roce 1936 se vrátil opět do Brna, kde se roku 1938 zasloužil o světovou premiéru baletu Romeo a Julie Sergeje Sergejeviče Prokofjeva – sám tančil titulní postavu Romea. V Brně ho také zastihla okupace. V roce 1941 získal po dlouhém úsilí povolení okupačních úřadů vycestovat do USA, kde nejprve přijal angažmá v newyorské Metropolitní opeře a posléze přešel znovu k Ballet Russe. Stal se zástupcem ředitele souboru a absolvoval s ním úspěšné turné po celém americkém kontinentě. Do Československa se vrátil v roce 1947, kdy opět získal post uměleckého šéfa baletu Národního divadla v Brně, v němž soustředil velkou část nejtalentovanějších mladých tanečnic a tanečníků tehdy nastupující generace. Zemřel náhle v únoru 1952 na následky mozkové příhody za doposud nejasných okolností.
Projekt PSOTA rozvíjí dramaturgickou linii ProART zaměřenou na významné osobnosti české kultury a jejich význam a odkaz pro současnou společnost. V minulosti takto vznikly ProART multižánrové projekty o Emě Destinnové, Ivanu Blatném, Jiřím Ortenovi, Vladimíru Holanovi, Vítězslavě Kaprálové, Hugo a Pavlu Haasových. Autorem projektu je mezinárodně činný choreograf a režisér Martin Dvořák, který vychází ze vzpomínek dosud žijících pamětníků a z dostupných archivních materiálů. Formálně projekt můžeme zařadit mezi spojení tance, autorského pohybového divadla a dokumentu.
Dvořák hledal v pramenech archivu Národního divadla v Brně stejně jako v rozhovorech s žijícími pamětnicemi – balerínami Jarmilou Šlesingerovou a Olgou Skálovou. Cílem představení je přiblížit osobnost Ivo Váni Psoty prostřednictvím pamětníků a dostupných historických pramenů. Nejde však o jeho biografii. Naopak, je snahou tvůrců se prostřednictvím zkoumání jeho osobnosti posunout k novým tvůrčím postupům a inovaci baletního pohybového slovníku. Právě tento aspekt je silným motivem pro tvorbu představení. Psota se po letitých zahraničních zkušenostech vracel několikrát k působení v Brně. Balet zde reformoval a inovoval, dramaturgicky, technicky, obsahově, ekonomicky. Byl inovátorem nejen brněnského, ale i českého, potažmo světového baletu.
Choreograficky pracoval Dvořák inovativně s klasickou baletní technikou a hledal její možná nová vyznění, výraz a dramatický obsah. Prostor mezi čistou taneční abstrakcí a dramatickým vyjádřením či dějovou sdělností je hracím polem výsledného představení. Struktura představení je mozaikovitá, tvůrcům jde o pocit z osobnosti, kterou osobně neznáme a v archivních pramenech se dozvídáme především informace profesní, nikoli osobnostní.
Na komorním projektu se podílel skladatel a DJ Jan Hanák Sonority, který připravil hudbu již k představením Ema Destinn, Ondina, Ludwig B. a Haas_Dny po slávě. Pracoval elektronicky s verzemi skladeb mj. Romeo a Julie od Čajkovského a Prokofjeva. Autorkou kostýmů je Jindra Rychlá.
Cílem projektu je přivést na jeviště taneční umělce širokého věkového rozpětí. Dvořák proto oslovil ke spolupráci emeritní primabalerínu ND Brno Janu Kosíkovou Přibylovou a rovněž studenty TK Brno.
Zdroj: ProART Company
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace