Markéta Kytýřová devadesátiletá

Kniha Markéty Kytýřové-Záděrové: Základy taneční gymnastiky.

Autor Zuzana Rafajová

Tanečnice, choreografka a pedagožka Markéta Kytýřová (prov. Záděrová) se narodila před 90 lety 23. července 1929. Po druhé světové válce nastoupila mezi prvními do nově založeného tanečního oddělení Státní konzervatoře Praha, kterou absolvovala v roce 1949, a poté nastoupila do angažmá divadla v Ústí nad Labem. Zde působila až do roku 1953, poté přestoupila do souboru Armádní opery (1953–1955) a nakonec do pražského Národního divadla, kde tančila až do konce své kariéry v roce 1973.

Byla především charakterní tanečnicí, mezi její role patřila Swanilda v Coppélii (1951), Amor v Doktoru Faustovi (1958), či taneční party v baletech Z pohádky do pohádky Oskara Nedbala, opeře Rigoletto Giuseppe Verdiho či činohře Shakespearova Macbetha. S jevištěm se rozloučila rolí Maminky v baletu Pohádka o Honzovi v roce 1971.

Po aktivní kariéře tanečnice nastoupila ke studiu na taneční katedře HAMU, kde se věnovala taneční pedagogice. Zaměřovala se především na moderní tanec a novodobé techniky, v jejichž šíření a popisování jejich metod se stala pokračovatelkou jiné významné české tanečnice a pedagožky Laurette Hrdinové. Hrdinová byla osobností českého výrazového tance, v němž se opírala o směr Émila Jaques-Dalcrozeho (1865–1950), ve své praxi dospěla k určitému ucelenému systému techniky a metodiky, který se jí však nepodařilo komplexně zapsat a zveřejnit. Zde navázala právě Kytýřová a výsledkem se v roce 1977 stala publikace Úvod do taneční gymnastiky, v roce 1980 navázaly Základy taneční gymnastiky, které se v kurikulu výuky tanečních konzervatoří i tělovýchovných fakult vysokých škol objevuje dodnes.

Jako pedagog Kytýřová působila jak na tanečních konzervatořích (Taneční konzervatoř Praha, Soukromá taneční konzervatoř Na Smetance), tak na taneční katedře HAMU.

Vedle pedagogické praxe se věnovala rovněž choreografii, a to především historických tanců. Spolupracovala s divadly, známá je její spolupráce na řadě televizních inscenací, tvořila rovněž pro taneční soubor Camerata Nova. Z jejích děl jmenujme Svatební slavnost v době renesance (1994), Mládí (1981, Atény) nebo Rhapsody in blue (1988). Podílela se rovněž na inscenacích hudebně dramatických děl jako Les Amants Magnifique J. B. Lullyho (1976, Paříž), Ohňostroj G. F. Händela (1984, Sevilla), Mozartova La Clemenza di Tito (1986) a řadě televizních pohádek a pořadů pro děti.

Oslavenkyni gratulujeme a přejeme mnoho štěstí a radosti do dalších let!