Traces. Foto: Danny Willems, zdroj: Divadlo Archa
V inscenaci Traces se režisér a choreograf Wim Vandekeybus vydává ve svých vlastních stopách. Ohlíží se za svými pocity, které ho ovlivnily na počátku jeho uměleckého hledání, za dramatem pudů a instinktů, za hrou energií a intenzit. Inspirován pobytem v ohromující rumunské přírodě s posledními evropskými pralesy hledá Vandekeybus stopy, které jsou starší než lidstvo a jeho paměť. „Wim Vandekeybus v každém ze svých projektů hledá a zkoumá. Tentokrát pátrá po příběhu, který se odvíjí mimo jazyk a který lze vyprávět pouze ve střetu tance a hudby,“ popisuje ředitel Archy Ondřej Hrab.
Je to hledání stop přírody, které tělo zapomnělo nebo potlačilo. Kolik přírody ještě žije v lidském pokolení? Kolik zvířete v lidském těle? Co se děje, když jsme v ohrožení nebo v nebezpečí, když se musíme intuitivně rozhodovat, abychom přežili? „Traces je choreografie zaměřená na zkoumání lidské podstaty prostřednictvím tance, který sahá k absolutnímu limitu fyzických možností,“ doplňuje Hrab. V inscenaci vystoupí deset tanečníků, některé z nich známe z předcházejících hostování v Arše, zbývající byli vybráni přísným konkurzem z obrovského množství zájemců z celého světa. Hudbu, která vždy u Vandekeybuse hraje důležitou roli, vytvořili americko-belgická hvězda alternativního rocku Trixie Whitley a špičkoví američtí hudebníci Shahzad Ismaily, Ben Perowski a Daniel Mintseris a speciální host, kytarista Toma Waitse, Marc Ribot.
Ultima Vez Wima Vandekeybuse v Arše pravidelně hostuje od roku 1995, od té doby mají čeští diváci možnost sledovat tvorbu jednoho z nejvýznamnějších světových choreografů. Jeho tvorba je charakteristická radikálním pohybovým slovníkem plným konfrontací, emocí, nespoutané energie a vizuálních efektů.
Zdroj: Divadlo Archa
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace