Dance Lab (Balet ND). Foto Zdeněk Sokol.
Marco Accardi ke své choreografii Viral uvádí: „Černé plátno je nedotčená, harmonická, čistá plocha, která symbolizuje pojetí nevinnosti a neznalosti neznáma, které se nachází v budoucnosti. Co se ale stane, když se uprostřed plátna objeví červená tečka?“ Autor přizval ke spolupráci další členku Baletu ND Theodoru Lehu, která se představí v roli DJ.
Edges of the Present tanečnice Abigail Bushnell je choreografie pro tři muže a dvě ženy tančící sólově či v duetech. Společně zkoumají své vlastní já, to, čím jsme pro ostatní. Bushnell tvoří na hudbu z alba souboru Attacca Quartet Real Life, která prolíná klasické smyčce a elektroniku, jejichž kombinace evokuje pohyb, objevování a energii.
Rebecca Mabin přichází s choreografií Nervous Walls, nicméně inspiraci hledala v Bibli: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.” Bible, Jan 15:13. Rebecca se ptá: „Co vlastně znamená být skutečně svobodný? Co vlastně znamená milovat? Odkud láska přišla? A koho milujete natolik, abyste položili svůj vlastní život?“
Fraser Roach v rámci Dance Lab uvede dílo Carpe Diem na hudbu Yanna Tiersena, v němž si hraje s myšlenkou aury, která vás fyzicky i emocionálně řídí a plně ovládá bez vašeho svolení, děsivé reality, které nelze uniknout.
Basil Schwerzmann uvede dílo s názvem Pictures from Chronos. Tato taneční suita sestává z různých úryvků z opery Kronos, líčících cestu lásky, života a extatické radosti, ale také strachu, pocitu viny a smrti. Choreografie ani hudba ještě nebyly uvedeny před diváky. Partituru napsal specificky pro tanec švýcarský skladatel Matthias Mueller, který v ní vůbec poprvé použil svou techniku zvukového pole, pomocí které dokáže navodit různé emoce vyjádřené v poetickém libretu Gudrun Orlet.
John Powers se ve svém Only Sometimes nechal inspirovat hudbou v Texasu kultovně vyznávaného country-folk-rockového zpěváka Townese Van Zandt a jeho To Live's To Fly. „Mým cílem je dosáhnout, aby proces a výsledný produkt byly na jevišti v souladu, a také, abych měl možnost chvíli přemýšlet o svém životě. Zároveň doufám, že svým dílem vyjádřím něco, v čem diváci rozpoznají vlastní životní zkušenost.“
Matej Šust je českým zástupcem mezi mladými choreografy a také zvolil ryze český námět, totiž téměř kultovní Sládkovu Křišťálovou studánku. Ke svému velmi originálnímu dílu říká: „Opakování je matkou všednosti“ a dodává: „Dojemná báseň J. V. Sládka o půvabu Lesní studánky byla od doby svého vzniku přednášena na mnoha místech a mnoha styly. V mé choreografii zazní v mnoha podobách, od upřímně prožité přes budovatelsky zanícenou až po strojově odbytnou, kde se zcela vytrácí význam.“
Zdroj: 2media.cz
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?