Foto: Ctibor Bachratý
George Balanchine byl a stále je choreografickým fenoménem, jehož tvorba je uváděna po celém světě. Ovšem pouze ve vybraných a vysoce hodnocených souborech. „Jeho choreografie stále vzbuzují obdiv téměř půlstoletí po jeho smrti a staly se vlastně klasikou 20. století. A nejen to. Jeho neoklasika nasměrovala další generace choreografů na cestu, na níž se současný balet nachází nyní,“ upřesňuje dramaturg baletu NdB Karel Littera. Balet NdB je prvním souborem v ČR, kterému se dostalo pocty uvést celý večer choreografií George Balanchina.
George Balanchine je takovým Pablem Picassem ve světě tanečního umění. I přes prvotní nedůvěřivost publika i kolegů se nebál experimentovat a jít svou vlastní cestou. Na začátku své kariéry byl tanečníkem v souboru prestižního Mariinského divadla, kde se blízce seznámil s tradicí ruské školy klasického tance. Už ve svých choreografických začátcích se z klasického stylu vymaňoval, inspiraci čerpal z nejrůznějších tanečních a pohybových stylů od akrobacie přes moderní taneční směry až po společenské kabaretní tance.
Balanchine je považován za otce neoklasicismu – stylu, který nekladl příliš důraz na děj, ale dával prostor tanci samotnému. V rámci večera příznačně nazvaného Balanchine uvede Balet NdB dílo Serenade, který můžeme považovat za milník v dějinách tance. Balet tančí 28 tanečníků v modrých kostýmech na modrém pozadí. Balanchine jej původně koncipoval jako lekci jevištní techniky a do choreografie zapracoval nečekané události ze zkoušek. Když jeden student upadl, začlenil pád do baletu. Jindy zase přišel jeden ze členů souboru pozdě, a i to se stalo jeho součástí. Tímto způsobem Balanchine rozvíjel svůj vlastní pohybový jazyk.
Na správné dodržování náročné choreografie dohlížely zástupkyně The George Balanchine Trust z New Yorku Nanette Glushak a Diana White, které dlouhá léta tančily v Balanchinově souboru New York City Ballet. Diana White upozorňuje, že u Balanchina hrála naprosto klíčovou roli při tvorbě nové choreografie hudba. „Choreografie naprosto přesně reflektují podstatu a ducha konkrétní hudby. Všichni milujeme Bachovu fugu v baletu Concerto Barocco, komplexně s tancem na člověka působí jako náboženský zážitek,“ doplňuje Diana White.
Balet Epizodes vznikl z Balanchinova nadšení pro hudbu Antona Weberna, s níž ho seznámil Stravinskij. Balanchine napsal, že Webernova orchestrální hudba je hudba, na kterou se dá tančit, protože dává mysli volnost „vidět tanec“.
Dalším krásným kusem, který uvede Balet NdB, bude Tschaikovsky Pas de Deux. Jedná se o hudbu z Labutího jezera, která nebyla vydána v původní partituře a na více než půl století zmizela. Když byla v roce 1953 objevena v archivu Velkého divadla, Balanchine požádal o povolení použít ji pro svou vlastní choreografii a toto povolení dostal. Balanchinovo pas de deux je osmiminutovou ukázkou baletní bravury a techniky. Tschaikovsky Pas de deux na brněnské premiéře zatančí jedni z nejlepších tanečníků současnosti, Vadim Muntagirov a Fumi Kaneko. Hvězdy Královského baletu v Londýně budou mít diváci možnost vidět také v druhé repríze baletu Balanchine 7. května.
Zdroj: Michaela Paučo, divadlo.cz
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?