Tanec a slova v nekonečném proplétání

Tanec a slova v nekonečném proplétání

Autor Kristina Soukupová

V Tanečních aktualitách se tématu vztahu tance a slov věnujeme často – je naší prací zachycovat slovy kreace tanečních umělců, přičemž často dochází k třecím plochám. Do vztahu tance a slov se v právě uplynulém roce ponořilo i Speciální vydání Tanečních aktualit. Pojďme se na začátku nového roku zkusit oprostit od ustáleného smýšlení o tom, že ti, co píší o tanci, jsou kritici. V anglickém jazyce existuje pro tyto bojovníky s nevděčným úkolem vhodnější slovo, dance writer. Akcentuje totiž naši snahu o tanci prostě psát, reflektovat ho z různých úhlů, ne ho primárně hodnotit či kritizovat, jak vnímáme z českého sousloví taneční kritik. Vhodnějším termínem je snad taneční publicista. Je to však právě Royova publikace, která dle mého názoru ukazuje, že ten, kdo píše o tanci, má mnoho možností, jak svoji práci uchopit.

Sanjoy Roy v knize work/world sepsal osm krátkých esejí, které se věnují určitým aspektům dvou tanečních představení nizozemské choreografky Ann Van den Broek a jejího souboru WArd/waRD. Jedná se o choreografie nazvané Creating Joy a Joy Enjoy Joy. Můžeme je číst dvěma pohledy, a to jako divák, který má vlastní zkušenost s představeními, nebo čtenář, který tvorbu choreografky nezná a chce si pouze přečíst eseje jí inspirované. Řadím se do druhé skupiny, a proto jsem byla zvědavá, jak autor udrží moji pozornost, když budu číst množství textů, ke kterým nemám vlastní divácký (tělesný) vztah.

Sanjoy Roy se jednou věnuje obutí, pak ideji štěstí (joy) a jeho vztahu ke smutku, další esej rozebírá hudební smyčky či použité barvy. To, čím činí text velmi čtivým, je mistrné použití odkazů a příkladů z jiných odvětví, ať už filmu, sochařství, nebo hudby. Jeho rozsáhlá kulturní erudice dává čtení jeho textů šťávu a přesah, který baví, a zároveň informuje čtenáře i o choreografickém díle stojícím na počátku Royova spisovatelského snažení. Jako pozorovatel stojí někdy zcela blízko, poté zase vnímá vybraný element představení z ptačí perspektivy. Ukazuje tak nevšední způsob, jak psát o tanci, a jak tím jeho recepci rozšířit na další potencionální čtenáře, kteří o Ann Van den Broek nikdy neslyšeli a pouhou recenzi na její představení by si přečíst ani nechtěli.

Pojďme v novém roce zkusit takto ze široka přistupovat ke všemu našemu počínání. Přeji nám podobný rozhled jako má Sanjoy Roy, jiskru v použitých slovech a všem tanečním umělcům živou energii a chuť nechat svůj tanec zaplést do slov.