Viktorie Melicharová
„Násobili sami sebe o iluze.“ Násobili. Sami. Sebe. O iluze. Tahle podivně záhadná, obrazotvorná, imaginativní až mystická věta z recenze Hany Strejčkové
Ta věta prostě seděla kdesi vedle mě. Vytrvale mizela a zase se objevovala spolu s vynořujícími se a mizejícími odrazy akrobatů-performerů, oněmi iluzemi, které se v představení míhaly na bílých zdech scénického prostoru. Právě tato slova z jediné přečtené recenze netradiční show na visuté hrazdě Elišky Brtnické a kol. tak vlastně dost často určovala směr mého pohledu, který mi celou dobu podvědomě utíkal od akrobatů k jejich stínovým protějškům.
Někdy se toho na scéně dělo příliš mnoho, než aby to divák zvládl všechno usledovat. Magická slova Strejčkové mě tak provázela i ve chvílích, kdy toho na mě bylo najednou divácky příliš. Příliš mnoho k vidění, obdivování, údivu, úšklebku i úsměvu... A tak stačilo uchýlit se ke stínům, kde se navíc vlivem dvojrozměrného zkreslení dělo něco trochu jiného než na scéně.
A pak, v jediný jasně daný okamžik, který se zcela beze zbytku vejde do pouhé vteřiny až dvou, se příběh z dětské fascinace objekty doslova zlomí do potřeby hry, kde už o něco starší dítě objevuje lapidární fyzikální danosti oněch předmětů i obecné zákonitosti světa. A já ho prošvihla. Ten zlom. Tu zásadní chvíli pro příběh, protože toho bylo zkrátka v tu chvíli k vidění moc – akrobaté, objekty, celek, a navíc odrazy toho všeho.
Cítila jsem se podvedeně. Nechala jsem se větou, která mi celé představení našeptávala, kam s očima, odvést od toho hlavního, od podstaty, narativu. „Já jsem to vůbec neviděla, když jsi to udělala poprvé. Vůbec jsem nejdřív nechápala, jak se to stalo, a zprvu jsem si ani nemyslela, že to je možné vůbec udělat,“ postěžovala jsem si po představení akrobatce Alžbětě Tiché, se kterou se osobně znám. „Však s tím se počítá. V tom je právě to kouzlo – v té iluzi, jak to je, a vlastně není,“ odpověděla. Iluze – tak přece o ni šlo především.
Poznámka redakce: Tento text vznikl v rámci projektu Taneční kritika v evropském kontextu. Projekt je realizován za finanční podpory Evropské unie prostřednictvím Národního plánu obnovy a Ministerstva kultury.
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?