Perné týdny českého tance

Lucie Dercsényiová. Foto: Barbora Škrobáková.

Autor Lucie Dercsényi

Ale jak se ukazuje, ani solidní finanční i divadelní zázemí není zárukou spokojenosti a skýtá pro změnu jiné překážky. Když se na Facebooku objevila zpráva, že „první sólista Baletu ND Praha končí“, zvedla se vlna podpory, diskuzí a dohadů. Jeho rozhodnutí jako by jen stvrdilo to, o čem si zpívají i vrabci na střeše... Že prý komunikace souboru s uměleckým vedením souboru poněkud vázne. Na lavinu reakcí komentujících osudové rozhodnutí, odpověděl šéf souboru otevřeným dopisem, v němž však nespecifikoval důvod tanečníkova odchodu.

Můžeme dát jen za pravdu hlasům, že urovnání napjatých vztahů je interní záležitostí divadla. Stav Baletu ND i jiných českých ansámblů neleží totiž na bedrech novinářů, recenzentů či diváků, jež jsou obviňováni z pohodlnosti a lhostejnosti. Dle některých názorů navíc zbůhdarma přihlížejí a aplaudují uměleckým zločinům (jak pak ovšem chápat časté pranýřování kritických reflexí na našich webových stránkách?). Autoři kritik jsou dokonce nabádáni nejen k empatickému vnímání tvůrců, nýbrž i vciťování se do interpretů samých. Recenzenti by prý měli registrovat, zda náhodou nejsou účinkující psychicky zužováni – toť sakra nadlidský úkol, který snad nebyl myšlen vážně, neb stavy psychické nouze mají v kompetenci jiné profese… Ale vraťme se k dění v ND.

Pokud se zpráva o výpovědi umělce dostala do éteru, stala se záležitostí tak trochu veřejnou a je nasnadě, že situaci v souboru by bylo dobré konkretizovat, aby se nenahrávalo nejrůznějším spekulacím a dostálo se dobrým mravům. Na tahu je nyní vedení Národního divadla, jehož hlavním zájmem by měla být konsolidace napnelismů v baletním souboru. Prozatím všichni zúčastnění jen cosi naznačují či mlčí. Byť mohou být důvody onoho mlžení jakkoli bezelstné a bohulibé, stejně se nelze zbavit dojmu, že „je cosi shnilého ve státě dánském…“.

Další sloupky si můžete přečíst ZDE.