Zkrocení zlé ženy – Dynamický balet v Ústí nad Labem

Zkrocení zlé ženy – Dynamický balet v Ústí nad Labem

Slavná divadelní komedie Williama Shakespeara Zkrocení zlé ženy se odehrává v Padově, kde se bohatý kupec Baptista snaží provdat své dcery Biancu a Kateřinu. O něžnou a křehkou Biancu je velký zájem, jenže starší vzpurná a nepřístupná Kateřina se musí provdat dříve, jinak by zůstala otci na krku. Naštěstí se objeví veronský šlechtic Petruccio, čímž začíná příběh o krocení nespoutaně vášnivé Kateřiny.

Autorkou nové verze tanečně neoklasického Shakespearova příběhu je studentka choreografie HAMU a sólistka libereckého baletu Marika Hanousková. Rozhodně však není nezkušeným nováčkem, naopak. Choreografka má za sebou již celou řadu náročných a originálních projektů (mj. Dům Bernardy Alby i taneční horor Jekyll a Hyde). Zkrocením zlé ženy se Marika Hanousková pustila do zcela nového divadelního žánru taneční komedie. Musím říci, že se jí premiéra z většiny aspektů výrazně podařila. Libreto se drží Shakespearovy koncepce a volba hudby Dmitrije Šostakoviče je skvělá (Šostakovičovu hudbu, původně filmovou, použil Jean-Christopher Maillot pro Zkrocení zlé ženy, když jej v roce 2014 uvedl ve světové premiéře ve Velkém divadle v Moskvě). Škoda, že choreografka v programu zapomněla uvést jméno spolupracovníka, který ji k této volbě pravděpodobně inspiroval a pomohl ve výběru nahrávek.  

K samotné premiéře

Představení začíná velmi dynamickým a pohybově invenčním tanečním výstupem sboru, během něhož je divák seznámen s hlavními protagonisty příběhu. S rozvernou vdovičkou (Elena Mazanova), která marně uhání padovské muže, s nesmělým Lucenziem (Roman Soviar), dvojicí neustále lovících nápadníků Gremiem (Vladimir Gončarov) a Hortensiem (Salvadore Sasot Sellarte), s křehkou Biancou (Annamaria Voltolini), její dynamickou sestrou Kateřinou (Zuzana Novoborská) a otcem Baptistou (Vjačeslav Pleškov).

Druhý obraz se odehrává v hostinci, kterému vládnou baletně erotické lehké ženy a značně opilí muži – Gremio, Hortensio, Lucenzio a zejména pak Petruccio (Róbert Király), se kterým si alkohol pohrává až k pohybovému vrávorání. Místy má však světlá okna, během nichž podivuhodně korektně tančí unisono s děvčátky. Gremio s kumpány pak nalákají Petruccia, aby se setkal s báječnou a krásnou Kateřinou.

Ve třetím obraze se ocitáme v Baptistově domě, v němž má Bianca výrazný taneční monolog o svém trápení se sestrou. Následuje choreograficky velmi dobře koncipovaný taneční konflikt obou sester, který musí nekompromisně ukončit otec Baptista. Do Baptistova domu přichází trio profesorů. Jedná se o převlečeného Gremia, Hortensia a Lucenzia, které Kateřina rázně odmítá. Zabušení na dveře uvede do děje Petruccia, který se přišel s Kateřinou seznámit. Duet hlavních protagonistů příběhu považuji za jeden z vrcholů premiéry, zejména pro jeho výbornou režijně-choreografickou koncepci. Na vrcholu rozjitřeného konfliktu Petruccio Kateřinu vášnivě políbí. Od tohoto momentu se povaha jejich vztahu naprosto změní. Toho vtipně využije přicházející otec Baptista, oběma požehná a Kateřině navlékne zásnubní prstýnek.

Ve čtvrtém obraze se koná svatba Kateřiny a Petruccia. Všichni v Padově oslavují a gratulují nevěstě. Bianca se sbližuje s Lucenziem a tančí spolu dost konzervativní duet. Pro pobavení svatebních hostů odveze Petruccio překvapenou novomanželku do svého domu na trakaři.

Druhé jednání se odehrává u Petruccia, který poručí sluhům přinést nové paní domu tu nejlepší židli, pak to nejlepší jídlo. Pro Kateřinu není nic dost dobré a ona nemá šanci si pohodlně sednout či se do něčeho chutného zakousnout. Následuje vášnivá a nenaplněná scéna v manželské posteli. Celý obraz se podařilo skvěle koncepčně vystavět a tanečními prostředky herecky dobře interpretovat, stejně jako výjev, kdy Petruccio strhává ze své ženy nové šaty, které se mu nelíbí.

Finále představení zahájí výborný sborový tanec. Následuje expozice tří hlavních párů. Vrcholem se stává skutečnost, že se Kateřina díky svému muži zklidnila, a nakonec je to Petruccio, který se sklání před svou zkrocenou ženou.  

Výteční tanečníci

Skutečně dominantní výkon podal hlavní pár v podání Zuzany Novoborské a Róberta Királyho. Jejich tanečně-herecký projev byl živým dialogem, kterému divák velmi dobře rozuměl.  Jedinou výtku bych měl ke druhému obrazu. Muž, který by byl ve skutečnosti tak opilý jako Petruccio, by u nikoho žádné sympatie nevyvolal. Co se týká úrovně druhého obsazení, zaujala mě skvělá interpretace Emmeline Jansen a Roberta Skujeniekse, které jsem viděl na generálce. Obě obsazení jsou naprosto srovnatelná, druhému bych dal dokonce přednost. Je skvělé, že se v ústeckém baletu najdou takoví tanečníci.

Další letitou oporou ústeckého baletního souboru je skvělý a nenapodobitelný Vladimir Gončarov. Tentokrát interpretoval komediálně koncipovanou, trochu bláznivou postavu Gremia. Také on svým humorem výrazně přispěl k úspěchu a dobré náladě divadelního publika. Elena Mazanova skvěle rozehrála svůdnou a rozvernou vdovičku. Oceňuji rovněž taneční a herecký výkon Annamarie Voltolini. Naopak jsem byl zklamán technickým výkonem a hereckou nevýrazností Romana Soviara. Také výkon Salvadora Sasot Sellarta v Hortensiovi se mi jevil jako bezradný, kdy v jeho projevu dominovala herecká šarže. Na rozdíl od něj byl Vjačeslav Pleškov v roli otce Baptisty naprosto výrazově sdílný a přirozený.

Autorem zdařilého jednoduchého pojetí scény a kostýmů je Aleš Valášek. V úvodu projede před bílým horizontem Petruccio s Kateřinou na trakaři – tento moment by jistě šlo promítnout na prázdnou plochu jakýkoliv diapozitiv a vytvořit tak divadelnější atmosféru. Premiéru stále rušil dým objevující se na levé straně jeviště, ať se odehrávala jakákoli scéna. Předpokládám, že se jednalo o technickou závadu. Ke kostýmům mám ovšem řadu výhrad. Vdovička měla skvělý kompletní kostým i s krásným kloboukem, což nelze říci o kostýmech Kateřiny a Bianci. Zejména se jedná o nedořešení návrhu účesu obou hlavních sólistek, které byly výtvarně málo dominantní. Za naprosto nehotový považuji kostým Lucenzia a nepříliš slušivé obleky pánů sboru.

Zkrocení zlé ženy je velmi dobře koncipovaná komedie, která se setkala s bouřlivým ohlasem publika. Držím choreografce a všem interpretům palce, ať se tento úspěšný titul udrží na repertoáru co nejdéle.

P. S.: Nechápu, jak je možné, že se odehrají pouze dvě premiéry a v měsíci květnu není tento titul na repertoáru vůbec!

Psáno z premiéry 24. dubna 2018, Severočeské divadlo, Ústí nad Labem.  

Zkrocení zlé ženy Úprava libreta, režie a choreografie: Marika Hanousková
Hudba: Dmitrij Šostakovič
Scéna a kostýmy: Aleš Valášek
Premiéra: 24. dubna 2018