WOW – Vesmírné přehlcení

WOW – Vesmírné přehlcení

Autor Klára Huvarová

Vydařený pátý ročník ostravského festivalu současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu MOVE Fest 2018 letos proběhl od 23. do 27. května tradičně v Kulturním centru Cooltour. Tématem byl Tanec – Nová média – Technologie, a právě proto zapadla do dramaturgického plánu i slovenská Debris Company s dílem WOW.

Inscenace si klade za cíl upozornit na současný stav přírody a společnosti, který lidé sami zapříčinili. Dává důraz na technologický posun, kterého jsme dosáhli za cenu nevypočitatelnosti toho, co s sebou tento pokrok ponese. Diváka ale zpracování tématu spíš zahltilo a vyčerpalo, než jej inspirovalo nebo motivovalo k nějaké změně.

Využití technologií a nových médií hrálo v choreografii zásadní roli. Vizuální stránka inscenace ovšem v několika momentech předčila samotnou práci performerů na jevišti. Jako první diváka nepochybně zaujal kostým a celkový vzhled Stanislavy Vlčekové, která seděla uprostřed scény a prvních pár minut se veškerá pozornost soustředila jen na ni. Vizáží i prvotními pohyby působila kosmicky, nadpozemsky, místy až nelidsky. Z velké části tomu dopomohla objemná igelitová sukně na konstrukci z obručí, nabílená tvář, vyčesaná platinová paruka a sekané, nepřirozené pohyby vrchní části těla. Záhy publikum upoutal její kolega Peter Cseri celý oděný v zeleném. Jeho kostým naopak působil velmi jednoduše. Přesto sytost a jednotnost barvy přitahovala nemalou pozornost a oblek výborně zapadal do celého vizuálu inscenace. 

Vynikající způsob využití projekce, na kterém se činil Alex Zelina, provázel celé dílo. Animace zaplnily jak zadní stěnu jeviště, tak bílý baletizol na zemi a tím pádem se bez přestání promítaly i na umělce. Působivé vesmírné a geometrické motivy chvílemi střídalo čisté nasvícení celého tanečního prostoru na bílo. To ve výsledku vyznívalo efektněji než kosmické projekce, neboť podtrhlo pohyby interpretů a neubíralo jim tolik pozornosti.

Dílo je prezentováno primárně jako pohybové divadlo a tento termín také naplnilo. Práce s tělem umělců byla specifická, ale po většinu času ne zcela využitá. Zapojení technologií ve větší míře s sebou přirozeně do WOW vneslo minimalismus v pohybech, které umělci doplňovali strnulými, neosobními výrazy ve tváři, které plně odpovídaly konceptu performance. Obzvlášť taneční projev Petera Cseriho, který disponuje vysokou, výraznou postavou, byl pro diváky osobitý a pozoruhodný. Nejvíce se projevil ve svém mírně kontroverzním sólu nabitém vzrušením.

Zvláštní až nepochopitelný prvek představoval slovenský doprovodný text Eugena Gindla, který rozděloval dílo na čtrnáct „kapitol“. Kritizoval konzumní společnost, přehnanou sebelásku, touhu po moci a soutěživost. Vyslovené myšlenky se ale nepodařilo propojit s děním na jevišti a většina diváků přestala mluvené slovo brzy po začátku představení vnímat. Z textu se staly nic neříkající indicie, místy dost možná i kvůli lehké jazykové bariéře.

Nepochopena, alespoň mnou, zůstala i role pomocnice v černém, která se zdržovala na okrajích jeviště mimo projekce a pomáhala umělcům při změnách kostýmů. Nejednalo se ale o zásadní proměny a většinu času strávila nehybná, proto na scéně působila nadbytečně.

WOW má potenciál předat lidstvu důležité poselství a upozornit na aktuální problémy, ale vyznat se v díle vyžadovalo občas nadlidské úsilí. To ovšem nic nemění na tom, že představení bylo unikátním zážitkem plným oslňujících momentů. Bohužel ale v člověku nevyvolalo ono „wow“, které se od inscenace WOW čekalo.  

Psáno z představení 26. května 2018, Kulturní centrum Cooltour.

WOW
Režie, koncept: Jozef Vlk
Choreografie: Stanislava Vlčeková
Text: Eugen Gindl
Překlad do angličtiny: Martin Solotruk
Video art: Alex Zelina
Scénografie: Ján Ptačin
Kostýmy: Katarína Holková
Hudba: Jozef Vlk
Dramaturgie: Dáša Čiripová
Whispering: Braňo Mosný
Technická spolupráce: Matej Černušák
Produkce: Martina Širáňová
Premiéra: 24. a 26. února 2017, A4 – priestor pre súčasné umenie