Útočiště – Zdařilé přiblížení pocitů migrantů

Útočiště – Zdařilé přiblížení pocitů migrantů

Autor Daniela Machová

Útočiště evokuje bezpečné místo, kde se člověk může schoulit před celým světem do klubíčka a nerušeně spát. V případě nové inscenace Farmy v jeskyni je tento pojem nenaplnitelnou iluzí, o které si můžete nechat jen zdát. K tématu migrace se tento mezinárodní soubor tanečního divadla vrací podruhé, avšak ve zcela jiném světle a atmosféře. Sclavi/Emigrantova píseň pěla o stesku po rodné zemi, o hledání, kde je vlastně ono doma, zda tady, nebo tam. Navozovala příběhy jedinců, kteří se vydali za prací do ciziny a navraceli se zpět, kde už s nimi ale nikdo nepočítal. Útočiště je syrovější, přímočařejší. Pojednává o všudypřítomném strachu, nedůvěře, zoufalství. Reaguje na uprchlickou krizi. Inspiruje se příběhy utečenců, kteří se potýkali s mezními životními situacemi a kvůli válkám, střetům a útlakům se vydali na cestu, ale k vysněnému cíli nedospěli.

Farma v jeskyni zůstává věrná svému způsobu práce. Její díla vychází z téměř antropologického průzkumu tématu, ze setkávání a rozhovorů s lidmi, jež onen smutný osud potkal. Zpracování je však tentokráte ryze taneční. Soubor se odhaluje v novém světle, byť je v něm stále čitelný rukopis jeho tvůrce Viliama Dočolomanského, a nechybí typické ingredience – zpěv, rytmizované podupy, živá disonantní hudba a samozřejmě perfektní výkony performerů.

Střípky komplikovaných osudů odhaluje trojice tanečníků, jíž vévodí Minh Hieu Nguyen, která svým výkonem zaujala už v předchozích Informátorech a Odtržených. Doplňuje ji Andrej Petrovič a Rin Kin. Jejich pohyby jsou téměř neustále velmi dynamické, hbité, ostré, překvapivé. Svým projevem vyvolávají atmosféru kontinuálního napětí, hrozícího nebezpečí, nutnosti být ve střehu. Tu posilují i nečekané a ohlušující kovové rány a drásající zvuky saxofonu a pozounu. Inscenace staví především na individuálních partech a duetech, z nichž čiší spíše opozice než harmonie. Ačkoli jsou všichni „na jedné lodi“, zůstávají ostražití i k sobě navzájem.

Kontrastní element představuje Hana Varadzinová. Její úloha je tentokráte trochu upozaděna. Více zpívá, než tančí, častěji stojí na okraji scény než v jejím středu. V dlouhých černých šatech, s podpatky představuje nevstřícnou hostitelskou zemi, jež se k utečencům v teplákách, džínech a obyčejné sukni staví odmítavě. Rozpohybovává vykuchaný klavír symbolizující loď, která má migranty přepravit za lepšími zítřky. Vypráví o šedesáti milionech lidí na útěku, o zneužití uprchlické krize ve prospěch populistických politiků a přitom bezcitně a lhostejně obnažuje performery do poloviny těla.

V díle se čistě a jednoznačně pracuje se symboly. Jako například s rukávem saka, které si Minh Hieu Nguyen na začátku opakovaně dává před oči, aby neviděla, ale zároveň nebyla viděna. Oheň ze zapalovače, kolem kterého se trojlístek semkne, navozuje chvilkový pocit tepla, světla a relativního bezpečí. Zároveň má však i ničivou sílu v podobě závěrečné živé pochodně. Holou scénu zdobí na třicet amplionů zavěšených na tazích. Hučí nesrozumitelné zvuky do hlav performerů, kteří si před nimi zacpávají uši. Jeden amplion se utrhne a jako demoliční koule ohrožuje jejich životy. V momentě, kdy je násilím vytržen z lana, dochází k výjimečnému chvilkovému uvolnění. V závěru však onen pocit stísnění vygraduje, když se tahy spustí až téměř k podlaze, na níž tanečníci leží.

Viliam Dočolomanský znovu otevřel společensky ožehavé téma, kolem něhož mediální zájem v poslední době poněkud utichl, a přesto zůstává stále palčivé a nedořešené. Skrze Útočiště se dokážete plně vcítit do jedinců, kteří jsou nuceni prchat, vydat se do neznáma a riskovat vlastní život za vidinou lepší budoucnosti. 

Psáno z premiéry dne 4. června 2018, Centrum současného umění DOX.

Útočiště
Koncept, režie, choreografie: Viliam Dočolomanský
Interpretace, tvorba: Andrej Petrovič, Rin Kin, Minh Hieu Nguyen, Hana Varadzinová
Výprava a kostýmy: Lucia Škandíková, Tereza Kopecká
Hudba: Viliam Dočolomanský, Marcel Bárta, Hana Varadzinová, Vít Halška, Štěpán Janoušek
Dramaturgie: Jana Pilátová
Premiéra: 4. 6. 2018