Největší přání aneb Marná snaha po jeho dosažení

Největší přání. Foto: Vojtěch Brtnický.

Autor Natálie Erbesová

Po čem nejvíce toužíte? A dokázali byste onu touhu, co vás ovládá a žene k dosažení vysněného cíle, zatančit? Vystihnout fenomén motivace jako hnacího motoru k uskutečnění nějakého přání se ve svém novém projektu pokusila choreografka Jana Burkiewiczová.

Největší přání s podtitulem Balet ironie a štěstí se svým provedením pohybuje na tenké hranici mezi tanečním divadlem a sobotní televizní estrádou. Možná si o to ale vybrané téma přímo říká. Snaha něčeho dosáhnout s sebou může nést i rizika toho, že budeme nejednou nuceni využít všemožné prostředky, které se nám nemusí líbit. A pokud nám světový mír zajistí veselý taneček ve zlatém trikotu, je to vlastně docela malá oběť.

Mezi výrazovými prostředky, které choreografka kombinuje, nechybí mluvené slovo, pohyb, živá hudba, kostýmy s prvky usmívajících se smajlíků nebo barevné rekvizity. Průvodci této obrazové mozaiky jsou čtyři typově rozdílní, avšak sehraní tanečníci Markéta Jandová, Eva Stará, Jakub Sedláček a Filip Staněk, které doplňuje hudební duo Mutanti hledají východisko. Jiří Konvalinka a Jan Vejražka (sami absolventi katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU) nejenom doprovázejí performanci před lomeným obloukem v pozadí, ale sami se do dění na scéně aktivně zapojují.

Burkiewiczová se snaží otevírat aktuální výzvy dnešního světa, jako jsou otázky ochrany životního prostředí (přání o zastavení tání ledovců nebo znázornění hladového lachtana, kterému lidé sebrali mláďata) a kritika konzumní společnosti (důraz na plytkost estrád a povrchnost). Avšak v momentě, kdy se naplno roztočí barevné lopatky plastových větrníčků, které tanečníci ve velkém rozdávají do publika, jsou tyto bohulibé myšlenky rázem zpochybněny. V případě Největšího přání lze nadnést i téma individualismu zaměřeného na „mě“ a „mé přání“, jehož chci dosáhnout hlava nehlava.

I přes kýčovitost, která nám však také může nastavovat zrcadlo, pracuje autorka s nápaditým choreografickým řešením, když do pohybu přetavuje touhu člověka po něčem vzdáleném. Tanečníci zhypnotizovaní vidinou svého snu se snaží o jeho dosažení a s velkými obtížemi se k němu přibližují, aby byli pokaždé nemilosrdně posláni zpět na začátek.

Největší přání klade řadu otázek, ale nenabízí mnoho odpovědí. Divák je po celou dobu konfrontován s fraškovitostí, otázkami současného světa a s pocitem, zda se omylem neocitnul na motivačním semináři o štěstí. Inscenaci nelze upřít řadu komických situací, u kterých se mnoho přítomných upřímně baví a v samotném závěru spokojeně opouští sál s úsměvem na rtech a větrníkem v dlani.  

Psáno z premiéry 13. listopadu 2018, La Fabrika.  

Největší přání
Choreografie: Jana Burkiewiczová
Libreto: Jana Burkiewiczová, Jiří Macek
Hudba: Mutanti hledají východisko
Kostýmy, scénografie: Štěpánková & Kladošová
Interpreti: Markéta Jandová, Eva Stará, Jakub Sedláček a Filip Staněk Premiéra: 13. 11. 2018