Limitless– Taneční virtuozita bez viditelných emocí

Troy Game – With Amazons. Foto: Péter Herman.

V rámci pohostinského vystoupení přijel do Brna Maďarský národní balet Budapešť, který se v Janáčkově divadle představil večerem s názvem Limitless, složeném ze tří světových choreografií. Jednotícím prvkem všech kusů byl velký fyzický a technický vklad tanečníků a také historický exkurz od staršího modern dance přes inovovanou Forsythovu neoklasiku až k současné choreografické tvorbě.

Trojské hry v ženském pojetí

Nejslavnější kus amerického tanečníka a choreografa Roberta NorthaTroy Game vznikl v 70. letech 20. století jako jednoaktová taneční parodie. Ukazuje testosteronem nabité „macho muže“, kteří předvádějí svá atletická těla v rámci choreografie využívající s lehkou ironickou nadsázkou prvky modern dance, gymnastiky, kulturistiky a bojového umění. I v mužské verzi museli tanečníci podat maximální fyzicky náročný výkon.

Maďarský národní balet v roce 2014 vstoupil do historie, když nastudoval parodii na parodii alias ženskou verzi Troy Game – With Amazons. Northova choreografie zůstává v podstatě zachována, jen počet dívek – amazonek – je snížen na osm. Zesměšněná ženská muskulatura nabízí silácké pózy a pyramidy z lidských těl. Atmosféra podtržená barevným osvícením horizontu se mění od prvoplánové prezentace fyzických dovedností přes mystičtější až k rituálnější části. Humor celé choreografie nespočívá jen v hledání úsměvu v tanečním projevu samotném, ale spíše v krátkých pantomimicko-hereckých skečích, které diváka zase příliš nepobaví. Občas se mihne pravý ženský sexappeal, drobné schválnosti hbité malé narušitelky, bojové pokřiky, které v ženském podání vyznívají do ztracena.

Amazonky oděné do černých plavkových minimalistických kostýmů předvádí gladiátorské slavnosti, skáčou, bojují, jsou plné napětí, ale stále nechápu, proč a v čem má být Northova parodie umocněna právě femininním obsazením. Jediným vysvětlením je snaha dokázat, že i pouze ženský ansámbl má dostatek sil, šikovnosti, odvahy a energie, což beze zbytku prokázal.

Těkající minimalismus

Jednoaktový balet Bedroom Folk autorů Sharon Eyal a Gai Behara patří mezi nejzajímavější a nejoriginálnější opusy současné choreografie. Byl vytvořen v roce 2015 pro NDT 1 a stal se součástí taneční show Strong Language. Sharon Eyal se narodila v Jeruzalémě, byla tanečnicí a později choreografkou v předním izraelském souboru Batsheva Dance Company, z nějž odešla a založila vlastní soubor L-E-V (2013). Její tvůrčí i životní partner Gai Behar je DJ a odborník na undergroundovou kulturu v Tel Avivu.

Hlavní charakteristikou jejich baletu je těsné propojení hudby Ori Lichtika, tance a světelného designu Thierryho Dreyfuse. Po otevření opony vidíme semknutou skupinu mužů a žen v jednoduchých černých minimalistických kostýmech Rebeccy Hytting bez výraznějšího genderového rozlišení. Červeně nasvícené pozadí pak připomíná bar. Sledujeme minimalistické pohyby izolovaných částí těla, jejich postupné rozvíjení, stále přítomný repetitivní princip chůze reagující na drobné hudební změny. 

Celkový dojem působí kvůli trhaným pohybům nervózně. Současně lze vysledovat stálý tep pulzující a repetující se až na hranici únosnosti. Světlo se rozšíří do oranžové plochy, využívá se i stínohra v okamžicích, kdy se ze skupiny oddělují jednotlivá sóla, aby byla vzápětí opět „udušena“. Taneční kompozice využívá čisté, jedinečné, kuriózní, exotické až zvířecí pohyby. Skupina kontra jedinec přináší pocity nebezpečí a bezvýchodnosti. Barevné světlo mizí a destrukce jedinců probíhají v bílých diagonálách či světelných výsečích. Závěr se vrací ke svému počátku, světlo mizí a hudba doznívá do tmy. Skličující, ale sugestivní a perfektně provedené.

Bedroom Folk. Foto: NDB.

Oslava tanečního mistrovství

Americký tanečník a choreograf William Forsythe začal vytvářet své originální taneční inscenace ve Stuttgartském baletu. Později byl jmenován do čela Frankfurtského baletu, kde v této klíčové roli zůstal do roku 2004. Za svůj největší idol a zdroj inspirace považuje George Balanchina. Pro Forsythovu tvorbu je typické využití klasické techniky, z níž vychází, ale kterou všelijak kroutí, rotuje, vyklání z osy až do extrému. Příkladem je jeho jedenáctiminutový kus The Vertiginous Thrill of Exactitude, jednoaktový balet vytvořený v 90. letech minulého století pro The Forsythe Company.

Tři ženy a dva muži tančí sóla a sbory s využitím virtuózní klasické techniky, podpořené vitálními rytmy jedné z částí Schubertovy Sedmé symfonie. Balet má své místo na repertoáru mnoha světových souborů jako oslava techniky a muzikality. Jak napovídá titul, Forsythovi jde hlavně o preciznost tanečníků. Choreografie vytváří jeden nepřerušený tok rychlých, překvapivých momentů, které korespondují s energií Schubertovy partitury. Kostýmy v sytých barvách fialové a jasně zelené z dílny Stephena Gallowaye, u žen s balerínami evokujícími Triadický balet Oskara Schlemmera, korespondují s čistě ohraničenou a prudce nasvícenou scénou od samotného Forsytha a dotváří tak oslavu baletní brilance a bezchybné formy. Je to pocta Petipovi i Balanchinovi, jejich přístupům i kompozičním strukturám. Je též oslavou tanečníků, kteří přetavují své technické schopnosti do skutečného mistrovství.

Maďarský baletní soubor z Budapešti se brněnskému publiku představil skutečně ve výtečné formě. Název Limitless přesně charakterizuje jeho atletické a technické mistrovství. Pohybová virtuozita se táhne jako spojující nit všemi vybranými choreografiemi. Stranou však zůstává cit, poezie a spočinutí, a představuje tak určitý obraz dnešní doby zaměřené především na výkon.

Psáno z představení 29. ledna 2019, Janáčkovo divadlo, Brno.

The Vertiginous Thrill of Exactitude. Foto: NDB.

Limitless

Troy Game – With Amazons
Choreografie: Robert North
Hudba: Bob Downes
Kostýmy: Peter Farmer
Světelný design: Kirk Bookman
Premiéra: Září 2014

Bedroom Folk
Choreografie: Sharon Eyal a Gai Behar
Hudba: Ori Lichtik
Světelný design: Thierry Dreyfus
Kostýmy: Rebecca Hytting
Premiéra: 19. září 2015

The Vertiginous Thrill of Exactitude 
Choreografie: William Forsythe
Hudba: Franz Schubert 
Scéna a světelný design: William Forsythe
Kostýmy: Stephen Galloway
Premiéra: 20. leden 1996