Tři otázky pro Alejandra Cerruda: „Rád překvapuji sebe i diváky.“

Alejandro Cerrudo.

Na webových stránkách Baletu ND se můžeme dočíst, že představení Dos Solos Soles je výsledkem tvůrčího dialogu mezi vámi a tanečníky. Jak probíhala práce na baletním sále a vaše společné hledání a objevování?

Hned ze začátku zkoušení jsem tanečníkům řekl, že bych byl rád, abychom na choreografii pracovali společně. Občas jsem jim třeba předvedl první krok a oni navázali dalšími. Občas jsem jejich pohyb třeba lehce pozměnil, řekl jim, aby ho zkusili udělat jinak, ale byla to od tanečníků vždy velmi vítaná pomoc a vklad. Chtěl jsem po nich, aby i sami vytvářeli pohybový materiál, který jsem mohl použít jako základ choreografie (například duety jsou z velké části práce tanečníků). Byli v tomto velmi vstřícní a otevření, což mě nesmírně těšilo, ne vždy jsou interpreti schopni také tvořit. A jakkoli byl proces zkoušení díky okolnostem s pandemií náročný, tak jsem si ho díky tanečníkům velmi užíval.
Na sále jsme trávili celé dny, a tanečníci se stali mou hlavní inspirací, spolu s hudbou a tématem Fénixe, které zastřešuje mé a další dvě představení. Obecně nerad dávám svým choreografiím nějaké nálepky  a snažím se, aby každé mé představení bylo trochu jiné. Rád sebe i diváky překvapuji. Chci si získat jejich pozornost a udržet je v očekávání, co dalšího přijde.

Odkud se vzal název Dos Soles Solos (v překladu Dvě osamělá slunce)? Vznikl už předtím, než jste začal tvořit spolu s tanečníky, jako určitý opěrný bod, nebo se objevil později?

Název Dos Soles Solos vznikl během tvůrčího procesu. Líbilo se mi jak, ta slova zní, rýmují se a je to skoro jako hádanka. Není ale nutné, aby si divák ten název spojoval s něčím konkrétním, může mít spoustu významů. Na scéně máme například dvě velké konstrukce se světly, které mohou představovat nejrůznější věci, třeba právě slunce… Chtěl jsem, aby představení bylo lyrické, abstraktní, ale zároveň jsem měl v hlavně představu mýtu o Fénixovi a hodně se inspiroval hudbou. Původně jsem uvažoval o orchestrální hudbě, která by mohla zaznít živě, ale později padla volba na smyčcový kvartet skladatelky Caroline Shaw. Její hudba má totiž tolik tváří a odstínů, můžete s ní dělat spoustu věcí a přitom pořád poutá vaši pozornost. Neustále se proměňuje a postupně vyvíjí, což mi při tvorbě velmi pomohl a bavilo mě to.

Jak vnímáte skutečnost, že se premiéra ani letos nemůže odehrát živě v divadle, před diváky?

Mám smíšené pocit. Jsem trochu smutný z toho, že premiéra proběhne „pouze“ online, ale jsem velmi vděčný za to, že jsme celé představení mohli dokončit. Proces příprav byl náročný a intenzivní pro všechny zúčastněné, bylo těžké udržet si inspiraci a dostatek motivace. Nemohl jsem se ani pořádně vidět s Douglasem Lee a Cayetanem Sottem, kteří jsou mí přátelé, což mne mrzelo. A i když z mého pohledu není video ekvivalentem živého divadelního zážitku, jsem šťastný, že premiéra může proběhnout alespoň takto. Toto moje představení  vlastně představuje to období, ve kterém jsme ho tvořili, a má tak pro mne hodnotu i jako vzpomínka na to, co jsme prožívali.

Alejandro Cerrudo

Španělský tanečník a choreograf, rezidenční umělec Hubbard Street Dance Chicago (2009–2018) a Pacific Northwest Ballet (od 2020). Během kariéry tvořil pro řadu souborů a umělců včetně Wendy Whelan nebo Daniila Simkina. Oceňována je především choreografova muzikalita a pečlivá práce s hudebním podkladem, stejně jako smysl pro detail v pohybových vzorcích i emocích.

Alejandro Cerrudo se narodil ve španělském Madridu, kde vystudoval Královskou taneční konzervatoř. Od roku 1998 spolupracoval s řadou významných baletních souborů, mezi něž patří Victor Ullate Ballet, Stuttgartský balet nebo Nizozemské taneční divadlo 2.

V letech 2008 až 2018 působil jako stálý choreograf v Hubbard Street Dance v Chicagu. Poté, co získal Cenu Rudolfa Nurejeva pro „New Dance“, byl v březnu 2012 požádán, aby vytvořil své první dílo, Memory Glow, pro Pacific Northwest Ballet v Seattlu. Nedávno byl jmenován prvním stálým choreografem tohoto souboru v jeho téměř padesátileté historii.

Cerrudovy choreografie se objevily na více než dvaceti světových scénách a autor získal řadu cen, například od americké nadace Prince Charitable Trusts za svůj první celovečerní balet One Thousand Pieces.

V roce 2014 obdržel Donnelleyho stipendium od asociace United States Artists a později se stal jedním ze čtyř choreografů, které oslovila Wendy Whelan, bývalá světoznámá americká primabalerína působící v New York City Ballet, aby vytvořili originální duety pro dokumentárnífilm Restless Creature o její kariéře. S tanečníkem Daniilem Simkinem se rovněž podílel na tvorbě site-specific představení v rámci projektu Work & Process newyorského Guggenheimova muzea. Cerrudova Spící krasavice z roku 2016, jež vznikla pro Ballet Theater v Basileji, byla časopisem Neue Zürcher Zeitung navržena na švýcarskou inscenaci roku.

Zdroj: ND Praha