Se Zdeňkem Prokešem o kompromisech mezi sny a realitou aneb Podivuhodné cesty Laterny magiky

Podivuhodné cesty Julese Verna, foto: Martin Šandera

Autor Lucie Hayashi

Co zdědila ta současná z původních plánů a záměru? 
Bohužel, celá ta inscenace se vlastně rodila včetně scénáře až v průběhu zkoušení, byla dána jen struktura. Je pravda, že ten titul měl od začátku trochu smolnou historii. Já jsem o tomto tématu mluvil od doby, co jsem do Laterny přišel. Původně jsem měl i svůj námět, byl jsem zaujat čtyřmi živly, které Verne svými vynálezy a fantazií postupně pokořoval, zemi, moře, vzduch, oheň. Říkal jsem si, že je to pro Laternu velmi výhodné téma. Štěpán Kubišta tehdy oslovil Alici Nellis, ta měla roztočený film, tak se domluvilo, že by točila k Vernovi dotáčky a Matěj Forman by udělal jevištní zpracování, Lenka Vagnerová měla dělat choreografii… To byl, tuším, plán pro rok 2013. Pak ale přišly mateřské povinnosti, Alice neměla kontakt ani s Matějem, tak se tým rozpadl, Alice pak dostala nabídku z činohry, tak jsem oslovil Matěje, ale ten už s tím zase nepočítal… A pak jsem viděl Jedenácté přikázání Davida Drábka tady v činohře, zalíbilo se mi. S Šamberkem si skvěle poradil. Já ho uznávám, i když je jeho humor takový dost provokativní, je i dobrý dramatik, tak jsem ho nechal, ať si to udělá po svém.

Jaká teda nová inscenace bude? A jaká nebude?
Drábek ji dělá jinak, do Vernovy fantazie zapojil svět průkopníků kinematografie, obohatil příběh více vrstvami a nadsázkou. Je tu hodně filmu, hodně klíčování, triky, je to zajímavé a nejde to tou cestou Karla Zemana, což je dobře. Mohl jsem předpokládat, že když to bude dělat Drábek, bude ten humor více slovní než situační, takže neustále máme spory, jak to vymyslet, aby to bylo mezinárodně srozumitelné. Jsem rád za Jakuba Kopeckého, který je takový pilný tahoun týmu – jak v Human Locomotion, tak i tady je „výtvarno“ to hlavní. Dobře do týmu zapadá kostýmní výtvarnice Simona Rybáková, která má také smysl pro nadsázku. Hudbu má na starosti Radek Král, myslím, že bude přijata diváky vstřícně, stejně tak choreografie Martina Packa.

Jak tato inscenace naplňuje poslání Laterny magiky?
Částečně. Uvědomil jsem si při této práci, že ač jsme tu vystřídali mladé nebo starší tvůrce z různých oborů, filmové, taneční, činoherní režiséry, málokdo si ví rady s tím, jak Laternu magiku uchopit. Ve všech posledních inscenacích je nějaké slovo a já jsem vždy ve sporu s inscenátory v tom, že chci nonverbální představení. Oni mají pocit, že to je pak balet nebo pantomima, ale Laterna se vždy vyznačovala především vizuálním uměním.
Jsou tady sice zachované principy prolínání živého a zaznamenaného obrazu, ale je to prostě další Drábkova inscenace – mohl by ten potenciál být lépe využit, pohybová složka byla trochu podceněna. Teď, když připravujeme další premiéru, tak už velmi intenzivně pracuju s režisérem na tom, abych si to ohlídal.

Takže se asi nemůžeme bavit o pohybovém divadle. Jak je to tedy s tancem?
Tanečníci, bohužel, nejsou moc využiti. Jsem rád, že se mi podařilo přesvědčit Davida Drábka, že dvě herecké role dělají tanečníci, protože si myslím, že na ně mají. Ale nedá se zase říci, že je to jen činohra. Jedna věc jsou technologie, které se používají dnes všude, v činohře, opeře i baletu, a něco jiného propojení těch technologií s poetikou Laterny, o co se tady snažíme.
Poslední léta, než jsem do Laterny vstoupil, se tu hrálo především taneční divadlo, ale já jsem v tom nechtěl pokračovat. Myslím si totiž, že Laterna není jenom o tom, je to právě syntéza všech těch prvků. Navíc teď, v době, kdy se Laterna vrátila pod Národní divadlo, nemá smysl dělat pouze taneční představení, když tu máme specializovaný taneční soubor.

Vy sám jako představitel taneční obce, s ohledem na historii Laterny magiky jako tanečního divadla, s tanečním souborem… Neodporuje si to? Nepodřezáváte si pod sebou větev?
Ne, neodporuje si to, nechci, abychom byli jen taneční divadlo. Pro mě je adekvátní formou například Human Locomotion, tanečníci si zatančí a přitom se nemusí jednat o čistě taneční představení. Je těžké to představení propagovat, ale lidé, co přijdou, jsou nadšení. Je to titul, který měl být původně jen experimentem – „laboratoří“, ale nakonec jsme ho dali do repertoáru, neboť kvality na to má, díky tomu, že se zde sešel skvělý tým, choreografa, režisérů, scénografa a skladatele. Na můj vkus to zase byla málo Laterna, protože filmu tam je málo. Já jim nic nevyčítám, měli tehdy extrémně málo času, Human Locomotion byla náhrada místo Verna. Škoda jen, že námět chronografie k tomu zrovna vybízel.

Co je teď tedy Laterna magika? Tvořil ji taneční soubor, který se rozpadl…
Laterna magika jsou dnes tři zaměstnanci Národního divadla… a její jméno a historie. A hlavně tanečníci, kteří s námi spolupracují. Máme takové jádro, kterému pořád říkáme soubor, i když jsou to externisté, protože (snad) se stále cítí hlavně srdečně součástí Laterny magiky. Je pro nás důležité, abychom si tyto lidi udrželi, aby jednak dostávali zajímavou práci, ale taky aby jí měli dostatek, protože jakmile klesne počet představení pod určitou míru, tak už to ty lidi neuživí, to nejde hrát jen tak ad hoc.

A jak si je tedy chcete udržet, když nebudete dělat taneční představení?
Myslím si, že by určitě bylo čas od času ozdravné udělat taneční představení v kombinaci s projekcemi, proto teď díky podpoře mecenášského klubu připravujeme novou premiéru. Jen něco malého v rámci takové laboratoře menších experimentálních projektů s nižšími náklady na pár repríz, což jsem chtěl zavést, aby se vyzkoušeli mladí umělci, jak si dokážou s tím materiálem poradit. Takto původně vznikal i Human Locomotion nebo Antikódy. Chtěli bychom, aby něco takového vzniklo ještě v tomto roce.

Neprozradíte co?
No, choreografie určitě vznikne zevnitř souboru (máme pár vyložených choreografických talentů, třeba Štěpán Pechar) a oslovíme také nějaké mladé tvůrce mediálních technologií, jako třeba mappingu, který jsme si vyzkoušeli už na piazzetě, ale zatím hledáme. Stejně tak termín, protože provoz se pro nás hrozně ztížil tím, že činohra na Nové scéně hraje více. Navíc se zavřením budovy Státní opery po dobu rekonstrukce se obávám, že opera bude hrát více v ND a činohra tím pádem bude chtít hrát více tady, takže nejjednodušší by to bylo nazkoušet v létě a na podzim to premiérovat, ale ještě nevím, ta informace o podpoře mecenášského klubu je teprve čerstvá.

Verne vám určitě přinese slušnou návštěvnost, slibuje široký záběr zájmové věkové skupiny.
Ano, a slibuje i masově zahraničního diváka, Verne je mezinárodně zajímavý titul, i když zde narážíme na problém s titulky. Například mají zájem z Číny, jestli pak teda budeme muset hrát čínsky…?! Budeme samozřejmě titulkovat anglicky, ale mluveného slova je tam hodně a navíc sem chodí také cizinci, kteří anglicky natolik neumí. A nechci, aby divák celou dobu četl titulky. V Locomotion se docela povedlo umístění titulků, ale taky to byl zpočátku problém: bavili jsme se o nonverbálním divadle a SKUTŘI přišli se scénářem a se spoustou textu, tak jsem řekl, že takhle to nepůjde, celý ten text škrtli, jenže herci si bez textu nevěděli rady a moc to nefungovalo, tak ho tam zpětně dodávali a myslím si, že teď to má přesně tu únosnou míru, navíc se text promítá do dekorace, takže úplně diváka neodvádí…

Myslíte, že zahraničních diváků bude tradičně více než Čechů?
Zatím to tak je. Ale jsem rád, že se sem naučili chodit Češi, zpočátku jsem se bál vysokých cen vstupenek, i když děláme i odpolední představení za nižší ceny. Jsem překvapený, že o vánočních svátcích chodilo hodně Čechů včetně dětí, nejen cizinci. Ale jsme divadlo, které nemůže hrát jen pro Čechy, nebo jen pro cizince. Naštěstí Laterna magika má pořád ještě ve světě velký zvuk, jezdí k nám lidé, kteří o ní četli nebo slyšeli, spousta z nich sem jezdí kvůli Svobodovi. Bohužel, tady po něm nic fyzicky nezbylo, naposled jsme hráli v jeho scénografii Graffiti, ale museli jsme je stáhnout, což mě velmi mrzelo.

Myslíte, že se Verne udrží?
Doufám, do konce roku je zatím naplánováno 18 repríz, ale chci, aby každá nová inscenace alespoň 200 repríz vydržela, např. Legendy teď budou mít 150. reprízu. Moc těch původních titulů nezbylo, kromě Kouzelného cirkusu jen nové tituly, Cocktail, Legendy magické Prahy, Vidím nevidím, Human Locomotion. Teď se budeme loučit s Antikódy, které možná necháme pro případné zájezdové představení. Tady už nemají větší divácký potenciál, i když jsme ani nepočítali s tím, že by byly nějak repertoárové.

A jak teda vidíte výhled Laterny magiky?
Snažím se ho vidět optimisticky. Na příští rok jsem domluvený s Vladimírem Morávkem na téma Malého prince, teď se teprve uvolnila práva, tak se těším. Myslím, že je to zajímavý tvůrce, a pokud bude mít vedle sebe dobrého dramaturga a další skvělé spolupracovníky, vznikne určitě něco dobrého. V natáčení filmu toho moc nového nevymyslíme, můžeme být inovativní jen v projekčních plochách, určitě právě fogscreenem, mappingem, a třeba i černým divadlem, pokud pro ně bude nějaké konkrétní využití. Hodně jsem teď lákal ke spolupráci Jirku Kyliána, který se o propojení s filmem zajímá, aby udělal představení ve Svobodově scénografii. Viděl jsem v Mnichově jeho inscenaci pro Bavorský státní balet Zugvögel (premiéra 2009), která je úžasně syntetická, kde používá všechno od mappingu přes film. Samozřejmě je za tím asi dvacetičlenný tým, ve kterém jsou třeba japonští filmaři. Bohužel, problém s Jirkou je v tom, že nechce být vázaný termíny, je svobodný člověk, který nechce tvořit s limitem data premiéry. Ale stále ho to zajímá, pořád považuje Laternu za fenomén. Tak snad se to někdy podaří.