S Ramim Be’erem v Brně: „Při poslechu hudby vidím obraz pohybu.“

Horses in the Sky by Rami Be'er. Foto: Eyal Hirsch

Autor Sylva Tománková

Kde se inspirujete pro vaše choreografie?
Inspirace přichází z mnoha různých zdrojů. Samozřejmě jedním z nich je hudba, při poslechu vidím obraz pohybu. Někdy je na počátku hudba, jindy pohyb a až pak hledám hudbu, která si myslím, že je ta správná. Zdroj přichází z knih, které čtu, básní, článků, obrazů, které vidím, architektury, soch, přírody, slunce, předmětů, pohybu zvířat, mých dětí, samozřejmě z tanečníků i netanečníků, lidského bytí, ze zvuků, které slyším, vlastně ze všeho, co je okolo mě. Je to jako velká mapa věcí kolem, vybírám jisté metamorfózy a skrze tvořivý proces se objeví choreografie.

Co bylo inspirací pro Horses in the Sky?
Zkouším vytvářet na jevišti něco určitého, co se stane unikátním, co tluče pro odlišnou dimenzi. Pracuji metodou totální vize, kdy si vytvářím jevištní a světelný design, kostýmy a vybírám hudbu. Snažím se hledat celek, který vypoví něco o naší existenci. Text, který jsem si vybral k choreografii, pojednává o naší existenci, je proti násilí, lžím, rasismu. Snažím se i hledat možnosti, jak říct skrze pohyb něco o našich současných životech. Může to být spojeno i s pohádkami, snažím se to abstrahovat a současně hledat spojitost s našimi životy. Inspirace pro toto představení přichází z básně, kterou jsem použil.

Chápete choreografii jako celek včetně tance, světelného designu a kostýmů?
Ano, vše je v mé vizi a snažím se to přeložit do jevištní podoby. Je to proces, kdy na počátku nevidím hned vše, začínám v jednom místě a končím na jiném, mám jistá směřování, hledám. Někdy je velmi důležité zůstat celou dobu otevřený a být schopen věci změnit, následovat intuici a své myšlenky, mít otevřený pohled na situaci.

Cestujete se svými choreografiemi po celém světě. Kde je publikum k tanečnímu umění nejotevřenější, nejvstřícnější?
Záleží také na schopnosti vystavit se odlišnému druhu tance, protože tradiční tanec jako klasický nebo neoklasický odkrývají obecenstvu odlišný výraz pohybu. Udělat větší pohyb a otevřít v lidské mysli nové možnosti je někdy velmi těžké.

Jak si vybíráte a následně pracujete s tanečníky? Je nutné, aby měli základy klasického nebo moderního tance? Pracujete i s improvizací?
Tanečníci, které hledám, musí mít základy techniky klasického tance, kterou používají jako prostředek, měli by mít také znalost různých technik moderního tance a být přirozeně pohybově nadaní, neměly by chybět muzikálnost a citlivost ke kvalitě pohybu – je to spojeno samozřejmě se vzděláním. Při konkurzech si vyberu velmi málo lidí, tak dva až tři, ale především hledám nějakou speciální sílu, již bude tanečník vyzařovat. Samozřejmě musí být také kreativní. Během tvořivého procesu potřebuji interprety, kteří se se mnou mohou o něco podělit, v průběhu procesu tvoření choreografie máme každý sice odlišnou cestu, ale jdeme ji spolu. Motivace musí vycházet z jejich aktivity.

Tanečníci ve vašich choreografiích tančí s velmi velkou energií… Jak je k tomu vedete?
Když tvořím, tak se vydávám divákovi, a musím věřit tomu, co vidím. K té úrovni musím vést i své tanečníky, jak po technické stránce, tak i emocionálně a k významu pohybu, což přichází s předvedením a vedením pohybů na zkoušce. Je to proces, který u tanečníka vyžaduje čas, podobně jako se člověk učí jazyky. Pohyb a choreografie musí být kompletní, abych tomu, co se děje na jevišti, mohl věřit.

Rami Be’er se narodil v roce 1957 v rodině přeživší holocaust, je uměleckým ředitelem Kibbutz Contemporary Dance Company (KCDC). Jeho rodiče se přistěhovali do Izraele v roce 1948 se skupinou, která založila Kibbutz Ga’aton. Be’er vyrůstal v prostředí plném kultury, literatury, architektury, sochařství, malby, poezie a hudby. Byl vzděláván v kolektivním systému Kibbutz Ga’aton. Po absolutoriu v roce 1980 se připojil ke KCDC a krátce poté se stal i jejím choreografem. V roce 1987 byl jmenován hlavním choreografem a asistentem uměleckého ředitele KCDC. Po odchodu své mentorky Yehudity Arnon do důchodu v roce 1996 byl jmenován uměleckým ředitelem společnosti. Roku 2006 bylo oficiálně ohlášeno založení Mezinárodní taneční vesnice v Ga’aton pod jeho uměleckým vedením. V průběhu let vyvinul jedinečný multidisciplinární jazyk, který kombinuje pohyb se scénografickým designem, osvětlením a kostýmy. Jako holistický výtvarný umělec se zabývá všemi aspekty umělecké tvorby – obsahem, tvarem a designem. Jeho práce vyzývá diváka, aby se připojil k jeho cestě. Be’erova práce představuje imaginární svět, ale publikum jej může svobodně interpretovat prostřednictvím osobní zkušenosti.
Be’er vytvořil více než 50 tanečních děl, většinou celovečerních představení pro dospělé a děti. Jeho choreografie získaly mezinárodní uznání, obdržel řadu ocenění v Izraeli i v zahraničí. Pod jeho uměleckým vedením KCDC získala přízeň kritiků i diváků a současně slouží i jako mezinárodní kulturní velvyslanec Izraele. Mezi soubory, pro které vytvořil originální díla, patří Graz Opera Ballett (Rakousko), Batsheva Dance Company (Izrael), Maďarský národní balet, Dánské královské divadlo, Staatsballett Berlin a Tanzcompagnie Oldenburg (Německo), Národní balet v Reykjavíku (Island), Ballett Basel (Švýcarsko), balety Poznaňské opery (Polsko) či Národního divadla Brno.