Paul Chalmer: „Popelka je příběhem krásy a naděje.“

Paul Chalmer: „Popelka je příběhem krásy a naděje.“

Příběh Popelky je obecně velmi známý, téměř po celém světě. Provedl jste v jeho baletní verzi nějaké zásadní změny, nebo jste se rozhodl pro tradiční zpracování?
Tato verze baletu sleduje dějovou linku původní pohádky bez větších změn.

Vybral jste si hudební doprovod Sergeje Prokofjeva. Uvažoval jste i o jiné hudbě? A proč nakonec vyhrála právě Prokofjevova partitura?Prokofjev je skvělým vypravěčem, což lze poznat i z jeho dalších důležitých baletů (Romeo a Julie, Kamenný kvítek nebo Marnotratný syn). Když posloucháte jeho hudbu, může se vám Popelčin příběh odvíjet před očima jako film. Každá postava má svůj vlastní leitmotiv, což přidává ději na jasnosti a srozumitelnosti. Prokofjevova hudba pro mne byla hlavní inspirací k vytvoření této inscenace.

Co pro vás bylo důležité při výběru představitelů hlavních rolí?
Bylo to více faktorů. Tak například tanečnice, která ztvárňuje Popelku, musí mít nejen výbornou klasickou baletní techniku, ale také musí být dobrou herečkou, aby vyjádřila Popelčin přerod z osamělé služky do oslnivé princezny. Aby tuto roli zvládla, musí jí také typově odpovídat. Měl jsem štěstí na správné tanečníky v obou obsazeních, jak pro úlohu Popelky, tak pro roli Prince, a zároveň jsem v ostravském souboru našel velmi dobré tanečníky schopné zhostit se náročných komediálních rolí, jako je Macecha nebo Zlé sestry.

Vaše choreografie jsou náročné. Jak se ostravskému baletnímu souboru povedlo přizpůsobit se vašemu pohybovému slovníku?
Pohybový slovník pro tuto choreografii je zakotven v klasické technice. Doufám, že je dostatečně podpořen mou zkušeností z dějových baletů Johna Cranka, který, stejně jako Prokofjev, byl mimořádným vypravěčem. Snažil jsem se používat co nejméně pantomimy a umožnit pohybu, aby vysvětlil nejrůznější herecké situace a posouval příběh dopředu, a to tak, že každá z postav má svou vlastní pohybovou dynamiku. Věřím, že jsem tanečníkům ostravského souboru pomohl na cestě k zúročení jejich potenciálu. Každý nový choreograf jim může otevřít dveře k novým možnostem. Jsem rád za všechnu tvrdou práci, kterou jsme společně do Popelky investovali. Teď všichni čekáme na premiéru, která, jak doufám, bude pro tanečníky výchozím bodem pro zdokonalování se ve svých rolích.

Mnoho z nás si spojuje Popelku s dobovými kostýmy a kulisami… Jaká je vizuální koncepce vašeho baletu?
Výtvarným konceptem, který jsme pro tuto inscenaci vytvořili s Annou Kontekovou, je dané historické období (kolem roku 1810) spíše naznačit než ho do detailu obnovit, a zároveň zůstat u minimalismu a podstaty. Ostravské jeviště je malé, a aby bylo dost prostoru pro tanec, nesměli jsme ho zahltit kulisami. Inscenace je pojata poměrně jednobarevně – základní šedý motiv s černými a bílými akcenty a troškou barvy pro komické postavy. Kostýmy rovněž evokují období kolem roku 1810. Empírová linie šatů pro dámy – volná, s pasem vysoko posazeným – je velmi praktická pro tanec a pohyb.

Proč se pro vás Popelka vůbec stala tak inspirativní látkou?
Je to klasický příběh lásky a dobra vítězícího nad zlem a nespravedlností. A protože to v běžném životě často tak není, je pro mne toto sdělení plné krásy a naděje. Věřím, že spolu s nádhernou Prokofjevovou hudbou bude tento balet schopný předat trošku krásy a naděje divákům a přenést je chvíli pryč z tohoto světa, který se mi zdá stále více chaotický a brutální.  Rozhovor pořízen 20. dubna 2015.