Marie Kinsky: „Pokud umíme formulovat otázky, řešení je už na padesát procent hotové.“

Marie Kinsky. Foto Archiv SE.S.TA.

Autor Natálie Erbesová

Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA oslaví v příštím roce dvacet let od svého založení. Pestrý program pro taneční umělce ale nabízí i v roce 2018, namátkou připomeňme projekt Škola tančí nebo právě skončené Choreografické fórum v rámci České taneční platformy. Kromě toho proběhne letos v létě jedenáctý ročník Rezidence pro choreografy s koučinkem a šestý ročník festivalu KoresponDance. A právě o těchto akcích jsme si povídaly s Marií Kinsky.   Mohla byste na začátek krátce představit projekt Rezidence pro choreografy s koučinkem? Přiblížit jeho náplň a cíle?
Rezidence s koučinkem vznikla s myšlenkou pomoci českým umělcům najít jejich vlastní cestu. Nejedná se o učení, jak se dělá choreografie, smyslem je spíše to, aby si tvůrci začali klást otázky. To není vůbec jednoduché, já to považuji za nejtěžší. Pokud umíme formulovat otázky, řešení je už na padesát procent hotové. Je to běžná praxe i ve světě, kdy se dávají dohromady různí choreografové, dochází k dialogu mezi účastníky a choreografy a právě to je pro nás velmi důležité. Naší specialitou ale je, že dáváme dohromady skupinu choreografů, kdežto ve světě většinou probíhá koučink individuálně, s jedním koučem pro jednoho choreografa. Přijede kolem devíti různých choreografů anebo skupin. Nejde tolik o koučink, ale o zpětnou vazbu. Účastníci rezidencí dostanou prostor na zkoušení, možnost ranního tréninku, koučink jejich projektu a zároveň se pro ně konají různé konference, které jim mohou otevřít nové obzory a naučit je řešit věci jinak.

Jací zahraniční umělci – koučové na letošní Rezidenci přijedou?
Zveme stále aktivní umělce, kteří mají ohromnou zkušenost a nepotřebují tedy již „bránit“ svoji vlastní kariéru. Jsou tím pádem schopni pochopit a přijmout metody jiných umělců. Od začátku se Rezidence účastní Jean-Christophe Paré, se kterým jsme postupně rozvíjeli i náš koučovací systém. Má neuvěřitelné zkušenosti jako tanečník – byl prvním tanečníkem v pařížské Opeře, nejdříve v moderní, pak v současné sekci. Poté odešel z Opery a stal se choreografem současného tance. Po dobu sedmi let působil na ministerstvu kultury, kde sledoval všechny taneční skupiny, školy a taneční aktéry v regionech. Zabýval se tím, co dělají a proč to dělají. Jean-Christophe Paré dlouhodobě spolupracoval s francouzskými umělci na jejich rozvoji. Má široké spektrum kompetencí a zároveň je to někdo, kdo speciálně pro nás zkoumá tanec i z intelektuální a filozofické stránky, čímž může naše znalosti doplnit. Například loni, a bude to opakovat i letos, ale jiným způsobem, se zabýval otázkou konfrontace dvou filozofických způsobů vidění prostoru podle francouzského filozofa Maurice Merleau-Pontyho a Immanuela Kanta. Pozvali jsme rovněž Jeana Gaudina, který má zkušenost také s operou a filmem a v současné době koučuje nejen choreografy. Dalším hostem je Tomeo Verges, skvělý umělec se spoustou fantazie a schopností naslouchat.

Při výběru účastníků Rezidence přihlížíte k tématu, které máte takto dopředu stanovené?
Je pravda, že při koučování se vychází z potřeby daného choreografa. Při výběru máme často více přihlášených, než kolik máme volných míst. Pokud se letos budou hlásit lidé, kteří se chtějí více zaměřit na prostor, mají větší šanci být vybráni. Také hodně klademe důraz na to, aby se účastníci vzájemně doplňovali. Aby tam byli lidé, kteří teprve začínají, lidé s většími zkušenostmi, ze zahraničí, z Česka nebo ti, kteří pracují mimo sféru tance. Snažíme se o pestrost a o to, aby i zpětné vazby byly co nejbohatší.

Letos proběhne již jedenáctý ročník Rezidence, jaké na ni máte za dobu jejího trvání ohlasy?
Zpětné vazby máme často velmi kladné, na devadesát procent pozitivní, ale jsou i věci, které můžeme neustále zlepšovat. Máme tendenci vytvářet až příliš intenzivní program. :)

Otevírá Rezidence i další možnosti uplatnění účastníků v zahraničí?
Ano, často vznikají nové spolupráce. Naši kouči mohou účastníkům nabídnout rezidenci u nich. Příští rok vycestuje Eva Urbanová, které nabídl spolupráci Jean-Christophe Paré. Možnost odjet na rezidenci do Francie byla i po účasti koučky Dominique Boivin. Jean Gaudin zas může nabídnout uvedení představení. Celkově se kouči v tomto směru hodně angažují.

 Inspirují se aktivity Centra choreografického rozvoje SE.S.TA nějakou podobnou organizací právě ve Francii? Spolupracujete s nějakou?
Ze začátku jsme spolupracovali s Centre national de la danse, jenže teď je to takový mamut, že spolupráce je trochu těžší, hlavně po pedagogické stránce nebo z hlediska uměleckého rozvoje. Myslím si ale, že díky konfrontaci různého publika se nám podaří jít trošku dál.
Samozřejmě se díváme, co se děje ve světě, nejen ve Francii, ale snažíme se reagovat především na to, co je podle nás potřeba v České republice a modely tomu přizpůsobit. To je případ našeho koučinkového programu, ale také tance do škol či rezidence (Incubator nebo Fillimit) v našem kulturním centru ve Žďáře nad Sázavou.

V červenci se ve Žďáře nad Sázavou opět uskuteční festival KoresponDance, jaká představení budou letos k vidění?
V nabídce si vybere každý. Pokud se někdo zajímá o nový cirkus, máme fantastické představení z Velké Británie: co všechno dokážou mladí lidé s obručí, nejen na zemi. Pokud má někdo chuť na tanec, doporučuji Rita Gabi z Maďarska a z Řecka Papadopoulos. V Řecku mají fantastické choreografy a na festivalu bude jedno jejich dílo k vidění – je minimalistické, a ta jasná struktura nám umožňuje vidět různé bohaté světy. Na programu budou i mezinárodní projekty České republiky, Francie a Ghany nebo České republiky a Mexika. Právě mezikontinentálnost je i tématem letošního festivalu. Proběhnou site-specific projekty vytvořené přímo pro festival, ale také jsme pozvali jedno site-specific představení z Mexika – Foco Al Aire. Dále máme projekt Fillimit, který nabídne mozaiku devíti různých choreografů, kteří uvedou pěti- až desetiminutové práce, ve kterých se budou vzájemně konfrontovat. Pokud počítám i výsledek projektu Fillimit, je na programu celkem šestnáct představení.
Ale už v dubnu budou v rámci festivalu ALTA v průjezdu k vidění představení Corridor Piece a Everything is nice in paradise, která jsme produkovali nebo koprodukovali. Corridor Piece vznikl ve Žďáře, kde se díky Fillimit setkali Niels Weijer a Billy Mullaney. Následně dostali od nás a od dalších partnerů rezidence a vystoupili v rámci festivalu KoresponDance, kde je viděla Lucia Kašiarová a pozvala je do ALTY. Je to chytré a veselé. Dílo Everything is nice in paradise vzniklo loni v rámci KoresponDance. Se sborem, hudebníky a tanečníky vytvoříme v průjezdu ALTY unikátní svět! 

Marie Kinsky je tanečnice, choreografka, pedagožka, producentka, popularizátorka současného tance, zakladatelka a ředitelka neziskové organizace Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA (zkratka znamená Setkávání současného tance) a ředitelka mezinárodního festivalu KoresponDance.
Absolvovala francouzskou konzervatoř klasického tance a později se věnovala současnému tanci (1995 založila skupinu Coriolis). V Čechách žije a pracuje od roku 1997. Dlouhodobě se věnuje Analýze pohybu, nasbírala zkušenosti z butó a specializuje se na techniku Feldenkrais. Od roku 2013 také působí jako poradkyně pro tanec při Českých centrech. Je zakládající členkou sdružení Vize tance, jehož cílem je větší státní podpora oblasti současného tance, pohybového divadla a interdisciplinárních umění. Angažuje se také v kulturních projektech spojených s Muzeem nové generace, které je součástí zámeckého areálu. V roce 2016 se Marie Kinsky stala rytířkou Řádu umění a literatury Francie.