Nové motto Vize tance zní: „Vize jste vy! Vize jsme my!“ Můžete upřesnit, co má přesně vyjadřovat?
Je to silný signál oboru. Vize tance je určena zejména pro profesionální umělce a odborníky, kteří pracují nezávislým způsobem na poli tance v širším slova smyslu. Tedy i lidé z nového cirkusu a pohybového divadla, kteří mají k tanci blízko. Tito lidé mohou mít své sny, vize, představy o tom, jak by se jejich obor měl vyvíjet. Motto vyzývá, že Vize tance není jen o hrstce lidí, kteří mají hodně znalostí a zkušeností, ale o všech, kteří se chtějí na dalším směřování podílet, aby to byl obor, který si o sobě rozhoduje.
Jana Bohutínská se v souvislosti s krizí této profesní organizace v roce 2019 vyjádřila, že Vize tance nemusí být organizací se širokou členskou základnou, ale měla by být spíše platformou oborových lídryň a lídrů (více v Glose zde). Co si o tomto výroku myslíte?
Jana Bohutínská měla pravdu. Ale situace se změnila. Předchozí zkušenost ukázala, že dělat rozhodnutí jen na bázi lídrů a lídryň přestalo fungovat. Když se ostatní zástupci oboru jednání nezúčastní a nepodílí se na rozhodnutí, tak to nemá takovou váhu, informace se nešíří tak rychle a nemusí být správně pochopeny. Bez intenzivní spolupráce všech zástupců oboru, tedy tanečníků, choreografů, ale i kritiků, techniků a produkčních se žádoucí změny nemohou začít odehrávat a členové navíc nemají pocit, že by tu organizace byla pro ně. Role lídrů oboru jako známých tváří je však důležitá pro jednání s ministerstvy, magistráty, regiony.
Na jaře 2019 proběhla ve Studiu ALTA rozsáhlá debata ohledně toho, jaké profese a tanečníky jakých stylů by měla Vize tance sdružovat. Takže momentálně je určena především těm, kdo se věnují současnému tanci, novému cirkusu a pohybovému divadlu?
Cílem je sdružovat především lidi a organizace fungující na nekomerční projektové bázi. Posláním Vize tance je pomáhat rozvíjet nezávislý způsob práce, ať už jde o sílu tvůrčí, nebo administrativní, produkční. Pro jedince na volné noze, kteří si sami budují vlastní kariéru, je důležitý networking, možnost cestovat apod. Jsou to většinou lidé, kteří se pohybují na poli současného tance, nového cirkusu a pohybového divadla. Záměrem ale určitě není stylová segregace. Každý obor má své hranice. Definovat tyto hranice není jen o tom, jak se vůči sobě vymezit, ale o tom, jak lépe spolupracovat s těmi, kdo stojí na druhé straně a přitom řeší podobné otázky.
Co může členství přinést jednotlivcům i organizacím kromě šance podílet se na vývoji oboru?
Podíl na směřování oboru je samozřejmě nejdůležitější. Ve Vizi tance uplatňujeme velmi kolaborativní přístup. Vytvořili jsme několik různě početných tematických pracovních skupin, které se pravidelně schází. V rámci nich probíhá intenzivní výměna profesionálních zkušeností, know-how a sdílení inspirace ze zahraničí, což vnímám jako nejpřínosnější.
V předchozím období se Vize tance potýkala s personální nouzí. Podařilo se to zlomit? Jaký na to máte recept? Jsou to právě ony pracovní skupiny?
Určitě. Nová struktura organizace, kterou jsme vytvořili, dává různým typům lidí různé zodpovědnosti. Každá pracovní skupina má své téma a univerzálně nastavené cíle. Zmapovat situaci v České republice a informovat o dané tematice včetně unikátní zkušenosti. Nalézt inspiraci ze zahraničí a pokusit se vymezit, co je třeba udělat, aby se situace vyvinula, jak chceme. Úkolem pracovních skupin není dodávat nějaké statistické analýzy, od toho tu máme jiné instituce, například Institut umění – Divadelní ústav nebo NIPOS Artama. Cílem je spíše vědět, co tanec potřebuje, aby se mohl rozvíjet. Toto je základ pro tvorbu strategie, která vznikne na konci cyklu konzultací. Pracovních skupin máme prozatím sedm. Každá má koordinátora, který spolupracuje s dalšími členy Vize tance. Skupiny mohou vzájemně spolupracovat a definovat otázky pro každé setkání. Jednání pracovní skupiny se účastní pozvaní experti, kteří mohou diskusi dále rozvinout. Tu řídí moderátorka Blanka Marková, která je pověřena sepsáním strategie.
Díky grantu norských fondů máme interní tým, který může koordinátorům pomáhat. Máme možnost zaplatit profesionály, experty z různých oblastí, kteří mohou být pro reflexi tématu dané pracovní skupiny přínosní, např. architekti, lidé s politickými zkušenostmi apod.
Pro fungování oborové organizace je stabilní finanční zázemí nutností. Co vám finanční podpora z norských fondů umožňuje?
Máme díky ní na dva roky stabilní tým. Dále nám podpora umožňuje organizovat pro členy Vize různé semináře, které pomohou rozvoji oboru, například s Yvonou Kreuzmannovou o lobbingu. Plánujeme také pořádat konference, kde budeme prezentovat širšímu publiku výsledky naší práce. První bude letos na podzim, zaměřená na tanec jako marketingový nástroj pro rozvoj regionů. Jedna skupina se například momentálně zabývá nastavením orientačního ceníku honorářů umělců.
Nápad na vytvoření orientačního ceníku oborových honorářů mě zaujal. Můžete nám přiblížit, jak probíhalo jeho sestavování? A jak ho hodláte prosadit mezi veřejnost, jíž je určen?
V České republice platí specifická interpretace protikartelového práva, což prozatím znamená, že profesní organizace a jiné zájmové skupiny nemohou nastavovat fixní ceníky, jak je běžné například v Německu nebo ve Francii. Tam je ceník honorářů jednou z nejdůležitějších aktivit podobných organizací. V současné době tedy pracujeme na neoficiálním doporučujícím ceníku, který by umožnil, aby se profesionální umělec, produkční či technik svou prací uživil. Tanec je u nás oproti ostatním uměleckým oborům podfinancovaný. Umělci v našem oboru dostávají, co mohou, to ale zdaleka neodpovídá reálnému ocenění jejich práce. Důvodem pro vznik neoficiálního ceníku bylo dodat ministerstvu kultury podklady pro správnou evaluaci potřeb oboru, která bude vycházet z reality, a zároveň pomoci profesionálům v oboru se lépe zorientovat. Pracovní skupina patnácti lidí porovnávala průměrné platy s příjmy v nezávislém sektoru. Sledovala, jaké modely fungují v zahraničí, hledala parametry, podle kterých by bylo možné práci adekvátně ocenit, například ne podle hodinové sazby, která není mnohdy relevantní, ale za úkol. Zohlednili jsme také délku praxe, protože je jasné, že když má někdo třicet let zkušeností v oboru, tak by měl být honorován jinak než začínající čerstvě po studiu. Máme nyní tabulku a jednáme s různými skupinami, aby ji připomínkovaly. Dále nás čeká tvorba strategie, jak ceník komunikovat mezi umělce i spolupracující instituce, Ministerstvo kultury ČR. Takovéto kroky se dělají v zahraničí deset let, my jsme teprve na začátku. Je to ale důležitý moment, jenž se určitě bude vyvíjet dál.
Jak byla Vize tance aktivní v době pandemie koronaviru a lockdownů? Můžete stručně zrekapitulovat, čeho se vám podařilo dosáhnout?
Vize tance byla aktivní v součinnosti s ostatními organizacemi – například v rámci ITI (International Theatre Institute). Intenzivní spolupráce byla neuvěřitelně pozitivní krok pro kulturu v České republice. Když vidím výsledky společné práce všech organizací, změnily se aspoň částečně podmínky pro uvádění představení v době koronaviru, byly vytvořeny kompenzační balíčky pro umělce, aby mohli žádat o podporu umělci fungující jako OSVČ. Podíleli jsme se s ITI na jednání s ministerstvem kultury na Národním plánu obnovy, na plánu Státní kulturní politiky, aby byly součástí podpory i projekty, které nejsou přímo „produkty“. Dále jsme se podíleli na přípravách a aktivně se účastnili konference Kultura volí dialog, aby politici věděli, co kultura potřebuje a co může společnosti přinášet. V dnešní době se hodně mluví o statusu umělce. Vize tance usiluje o rozšíření tohoto pojmu, aby výsledkem diskuse nebyl jen seznam uměleckých profesí a jejich definice, ale aby byly zakomponovány všechny aspekty, které charakterizují nezávislý způsob práce, tedy nutnost dalšího vzdělávání, networking, prostor pro tvůrčí výzkum apod.
Proč jste se znovu ujala vedení Vize tance? S jakou ambicí?
Můj cíl je oživit Vizi tance, aby fungovala pro obor.
Marie Kinsky (*1963) je tanečnice, choreografka, pedagožka, producentka, popularizátorka současného tance, zakladatelka a ředitelka neziskové organizace Centrum choreografického rozvoje SE. S. TA (zkratka znamená Setkávání současného tance) a ředitelka mezinárodního festivalu KoresponDance. Absolvovala francouzskou konzervatoř klasického tance a později se věnovala současnému tanci (1995 založila skupinu Coriolis). V Česku žije a pracuje od roku 1997. Dlouhodobě se věnuje analýze pohybu, nasbírala zkušenosti s butó a specializuje se na techniku Feldenkrais. Od roku 2013 také působila tři roky jako poradkyně pro tanec při Českých centrech. Založila a angažuje se také v kulturních projektech spojených s Muzeem nové generace, které je součástí zámeckého areálu ve Žďáru nad Sázavou. V roce 2016 se Marie Kinsky stala rytířkou Řádu umění a literatury Francie. Je zakládající členkou sdružení Vize tance, organizaci znovu předsedá od roku 2020.
Hana Polanská
Je škoda, že v článku není uvedeno, kdo za tím štěstím, že máme Hamiltona (a nejen jeho, ale i další dědice a ikony…Jakákoli jedinečnost. Julyen Hamilton zase v Praze