„Hlavně netlačit na pilu,“ říká o provozování kultury v regionech Markéta Málková

Markéta Málková. Foto: soukromý archiv M.M.

Autor Josef Bartoš

Na konferenci povedete panel o marketingu tance v regionech. Máte nějaký návod na úspěch? Přece jen za sebou máte vybudování dvou úspěšných projektů Kredance a Rezi.dance.
Název pracovní skupiny, které jsem členkou, zní Přínosy a propagace tance v regionu. Nebudeme se tedy zabývat pouze marketingem. Bohužel na návod jsme ještě nepřišli, existují ale určité fungující modely – to bude téma odpoledního panelu konference.
Kredance jsme zakládaly s Bárou Paulátovou v Českých Budějovicích v roce 2010. Obě jsme byly nadchnuté pro tanec, ale i pro současné umění obecně. Podařilo se nám nastartovat spolupráci s vícero uměleckými skupinami od hudby přes architekturu a nabídly jsme jim náš prostor, bývalou továrnu na klobouky. Tím se otevřela možnost sdílení diváků, nalákání na program, na který by možná jinak nešli.
Rezi.dance je rezidenční dům pro živé umění, který jsme založili v roce 2016 s mým partnerem Alešem Hrdličkou v mé rodné vesnici Komařice. Nejsme primárně kulturní centrum, ale spíše místo pro tvorbu. Přirozeně se ale děje to, že umělci sami chtějí spolupracovat s místní komunitou a ta zase s nimi. Postupně si k sobě našli důvěru.
Nemám přesný návod, ale osvědčilo se mi spojení následujícího: spolupráce, důvěry, trpělivosti, bezpečí a otevřenosti, a hlavně „netlačit na pilu“, nechat věcem dost času, aby mohly uzrát.
Ale mám jednu radu, a to je být v kontaktu s nějakou platformou, která vám bude poskytovat podporu – pro kulturu v regionech to může být organizace Nová síť. Není dobré být v začátcích sám a prošlapávat si cestu bez rad a zkušeností jiných regionálních hráčů.

Jaké výzvy stojí před někým, kdo by se chtěl umělecky angažovat v regionech?
Angažovat se v umění obecně je velká výzva, ať už je to region či velkoměsto. Obecně si myslím, že je dobré jít do jakékoliv angažovanosti s pokorou. Prozkoumat si místní scénu, otevřít se, poznat svého diváka, zjistit, po čem lidé touží. Nedávno jsem se vrátila z celorepublikového setkání kulturního networku Nová síť, kde bylo tématem publikum. Této akce se účastnilo na 50 regionálních kulturních manažerů a manažerek. Shodli jsme se na tom, že není dobré razit cestu „já vím, co potřebujete, a tady to máte“ a pak tápat, proč na to lidé nechodí, a myslet, že nejsou kulturní. Musíte jít druhou cestou: ptát se a zjišťovat.

Jakou roli by podle vás měly hrát regiony vůči velkým kulturním centrům, jako Praha, Brno, Ostrava, Plzeň a podobně?
Region je skvělé místo na dlouhodobou práci s komunitou, na vzdělávání, na umělecké rezidence. Oproti velkým kulturním centrům nabízí klid na tvorbu, ponoření se do výzkumů, možnost si vyzkoušet určité principy práce s dětmi nebo dospělými. Není zaměřený pouze na produkci, alespoň taková je moje zkušenost. Naopak si myslím, že než chtít po regionu, aby se z něj stalo kulturní centrum, je dobré dělat tak zvané kulturní zájezdy za „velkou kulturou“ do velkých center. Autobus, společná cesta, zážitek... Tento typ kulturního zájezdu má velkou tradici a je škoda, že to funguje jen někde.
Je dobré si zároveň uvědomit, že určité produkce se prostě do regionu nevejdou, kolikrát není ani vybudovaná infrastruktura a ani by se nesešli diváci.

Rezi.dance působí jako taková oáza z jiné planety. Při obtížích, s jakými se setkáváme při financování kulturních aktivit v hlavním městě, se mi zdá téměř nemožné vybudovat podobný projekt v českých regionech. Jak se vám něco podobného podařilo?
Jsme velice rádi, že se projekt takhle hezky zakotvil a že se nám ho podařilo vybudovat. Naším hlavním cílem nebylo vybudovat kulturní centrum či divadlo, ale čistě umělecký rezidenční dům. Vzít v potaz pozitiva regionu a naplno je využít. Nejsme zaměřeni na produkci, ale naše místo slouží k tomu, aby tvůrci dělali výzkum. Máme zde velkou knihovnu s taneční literaturou (dar od tanečníka Jara Viňarského), konzultujeme, můj partner dělá technickou podporu, když je potřeba. Tanečníci zde mohou využívat velkou zahradu s koupacím jezírkem, saunu a hlavně celou okolní krajinu.
Umělci zde mají klid na tvorbu, ale i možnost pracovat s místní komunitou. Lidé v Komařicích jsou potěšeni, že se zde odehrávají různá představení, workshopy, že se s umělci potkávají v obchodě či na poště. Je to skvělá symbióza.

Sama máte zkušenosti ze svého působení v Kredance v Českých Budějovicích. Je v něčem vedení Rezi.dance a Kredance odlišné?
Ano, je to velmi odlišné. Kredance sídlil a stále sídlí v relativně velkém městě, kde jsme sloužili jako kulturní a taneční centrum. Fungovali jsme směrem ven k divákovi. Rezi.dance naopak funguje směrem dovnitř, do oboru, nabízí službu pro umělce samotné. V Kredance jsme představení prezentovali, v Rezi.dance se představení tvoří. I když jednou za čas přivezeme nějaké představení a uvedeme ho zde pro místní komunitu buď na louce, nebo u nás na dvoře.

Když se bavíme o roli současného tance v rozvoji regionů, jaký vliv má působení prostoru Rezi.dance na vesnici Komařice?
Komařice a okolní krajina mají velký genius loci. Je zde renesanční zámek, udržuje se doudlebský masopust, žije zde tradice. Krajina je v oblasti podhůří Novohradských hor, čistá, prostorná, volná, inspirativní. Ve vesnici, kde je 100 stálých obyvatel, v minulosti fungoval ochotnický divadelní spolek, žilo to tu kulturou a tancem. Obyvatelé na rezidenční dům reagují pozitivně, vesnice opět ožívá, lidé jsou opět součástí něčeho jiného, unikátního. Proto vnímáme rezidenční dům a jeho aktivity jako velmi přínosné jak pro umělce samotné, tak i pro místní obyvatele a širší okolí.
Zároveň naše činnost zásadně obohacuje a zkvalitňuje život v Komařicích a přilehlém okolí. Prezentujeme typ živé kultury, se kterou by se místní obyvatelé pravděpodobně nesetkali. Díky tomu se místní více zajímají o umění, setkávají se s umělci. Obec si zvykla na to, že je ve středu dění, jsou hrdí na to, že o tak malou obec je takový zájem a že se sem lidé rádi vracejí.

Kde na to všechno berete energii? Kde čerpáte inspiraci?
Inspiraci hodně čerpáme v zahraničí, rádi s partnerem cestujeme do neprobádaných končin. Tam čerpáme i energii. Také máme dva velké psy, rádi chodíme do přírody, to je asi největší baterie.
Rádi jezdíme na setkání kulturního networku Nové sítě – člověk se potká s lidmi z kulturních center z regionu z celé ČR. Všichni řešíme podobné problémy a kolikrát jim nerozumí nikdo jiný než lidé z oboru. Vzájemně se inspirujeme. Večer se zpívá, tančí a pak, když se člověk vrací domů, je opět naplněn a odhodlán pokračovat dál. Za to patří Nové síti velké díky.

Markéta Málková
Ředitelka a dramaturgyně uměleckého rezidenčního domu pro živé umění Rezi.dance v jihočeských Komařicích. Od roku 2021 členka správní rady oborové organizace Vize tance a též členka dramaturgické rady České taneční platformy a expertní rady Visegradské expertní komise pro obor Performing Arts.
Zajímá se o interdisciplinaritu v rámci různých uměleckých forem – především performativních umění, architektury a současného výtvarné umění. V minulosti spolupracovala s mnoha českými a zahraničními tanečníky a architekty v nedalekých Českých Budějovicích na několika projektech zabývajících se tímto tématem (např. festival OUT OF THE BOX, který pořádala). V tuto chvíli se zajímá o land art a umělecké intervence do krajiny (jak performativní umění, tak i výtvarné umění), jak nenásilně pracovat s místní komunitou a jak ji zapojit do procesu aktivního diváctví či tvorby. Ráda by rezidenční dům Rezi.dance otevřela i výtvarnému umění a literatuře.
Studovala divadelní obor na mezinárodní střední škole Red Cross Nordic UWC v Norsku, poté studovala obor Performing Arts – choreografie na univerzitě Otago v Dunedinu na Novém Zélandu. Účastnila se workshopů GA-GA, BMC, Jara Viňarského, Terezy Ondrové, Martiny Hajdyla Lacové, Divadla Continuo a dalších. Nyní se zabývá studiem Body Mind Centering a věnuje svůj čas zkoumání těla, mysli a zdravého a vědomého pohybu. Tento rok jí byla udělena cena Tance Praha, Manažerka roku 2021, za projekt rezidenčního domu Rezi.dance v lese z.s.