David Králík o Inspired by Flying Low: „Snažím se být otevřený“

David Králík. Foto: Anna Benháková.

Autor Veronika Knytlová

Dlouho jsme se neviděli, nepovídali si. Co jsi dělal, když jsme se profesně rozdělili? Tehdy jsi doslova vyrostl z inscenace VerTeDance 43 slunce západů, bylo ti asi 7 let.
Zůstal jsem u Lenky Tretiagové v Tanečním studiu Light a pak jsem šel studovat na Konzervatoř Duncan centre. Je to dávno, teď je mi dvacet tři.

Zaujalo mě, že učíš kurz nazvaný Inspired by Flying Low. Jaké stěžejní principy Flying Low Davida Zambrana v hodinách využíváš? Zambranovu techniku Passing Through nechme nyní stranou, přece jen je to trochu odlišný koncept.
Jako odlišné je nevnímám. Tak byl vedený i Davidův workshop, který jsem absolvoval. Na začátku řekl, že napřed budeme dělat Flying Low, potom Passing Through a pak to spojíme dohromady. Takže ty metody vnímám komplexně. I když je pravda, že Flying Low vnímám víc jako techniku, jako způsob, jak provádět pohyb.

Kde jsi poprvé na Flying Low a Passing Through Davida Zambrana narazil?
Poprvé jsem se s nimi setkal na stáži v norském Stavangeru, když jsem byl v šesťáku na Duncanu v hodinách Ane Iselin Brogeland. Taky jsem byl na krátkém workshopu Flying Low Milana Hericha na Slovensku. V roce 2021 jsem pak zajel na intenzivní pětitýdenní workshop Davida Zambrana do Tictacu (umělecké centrum – pozn. redakce) v Belgii, kde působí.

Co tě na jeho technice oslovilo?
Přitahovalo mě spíš to místo, Tictac, jeho atmosféra. Bylo to pro mě hodně osvěžující. Poslední roky na Duncanu mě hodně vysály. Blížil se konec školy a hledal jsem, co dál.

V čem se pro tebe způsob práce na konzervatoři a Zambranova technika setkávají? Jsou si v něčem blízké?
Podobnost vnímám asi hlavně v tom, že se snaží zadávat pokyny prostřednictvím asociací, intenzivně pracují s představivostí. Skrze ni hledají motivaci k pohybu. Na druhou stranu David se tolik nezasekává na dlouhém přemýšlení nad detailem. Když bych srovnal hodiny na škole a ty jeho, Zambranova hodina měla tah, víc se fyzicky dělalo, než mluvilo. Myslím si, že někdy je přínosnější věci rovnou zkoušet než o nich předtím dlouze přemýšlet a diskutovat. Pro mě byl na jeho hodinách občerstvující jeho přímý přístup k věci.

Které principy se na hodinách snažíš předat jako zcela stěžejní a unikátní pro danou techniku Flying Low? A překládáš jejich specifické názvy do češtiny?
David často mluvil o spirále. O co nejhladším pohybu po spirálách. Další princip, který rád používám, je provádění pohybů skrz sebe – through you. Oba tyto principy pro mě fungují jako termíny i v češtině. Vnímám to tak, že se soustředím, aby pohyb nedělala například jen jedna končetina, ale aby prošel vždycky nějakým způsobem skrz celé tělo. David používá přirovnání „you eat it – you digest it – you shit it out“.
Vzpomínám si také na pojmy mama body, papa head, baby arms, baby legs. Ty jsem moc ve výuce nepoužíval, překlad do češtiny mi přijde divný. Když jsem zažil lekci Flying Low Milana Hericha na Slovensku, anglicky vlastně vůbec nemluvil a působilo to úplně samozřejmě a přirozeně. Pak mě napadá Davidův termín „arrive“, který používá, když pohyb končí. Nejde o zastavení, to zní moc ostře. „Dojdeš“, to je zase moc pomalé… Nenašel jsem uspokojivý český termín, tak jsem zůstal u anglického „arrive“. Pro mě je příjemnější učit v angličtině a nemuset si českými překlady vůbec lámat hlavu.

Napadlo tě kontaktovat Davida Zambrana a dát mu vědět, že se chystáš učit, konzultovat s ním například některé momenty, kdy sis nebyl jistý, jak jsi popsal? Jeho techniky nemají žádný certifikát, záleží jen na citu a charakteru osobnosti každého jednotlivce, kdy se rozhodne jeho postupy použít a učit dál.
To víš, že mě to napadlo, ale moc jsem nevěděl, jak to udělat. Mám mu napsat zprávu, e-mail? Na workshopu jsem ale vycítil, že jemu je to vlastně jedno. Že počítá s tím, že všichni nabyté poznatky budou používat.  Své lekce jsem proto nazval Inspired by Flying Low, aby bylo jasné, že si metodu jen vypůjčuji, že nejde o žádný dogmaticky vytčený tvar.

Dokázal by sis uvědomit jednu zásadní informaci, která byla pro tebe v hodinách Zambrana nová, přelomová?
David za mnou na workshopu hned první týden přišel a řekl mi, že techniku mám dobrou, ale chybí mi „spice“. Prostě že bych to mohl víc okořenit. To jsem předtím na škole nebyl zvyklý řešit. Myslím tím performativní, interpretační stránku pohybového projevu. Do té doby jsem se setkával spíš s analýzou pohybu jako takového. To, jak celkový projev zapůsobí na diváka, jak skrz sebe sama předávám taky pocit, nějaké sdělení, šlo spíše stranou. Teď mi to naopak přijde úplně zásadní a snažím se k tomu vést i své žáky na hodinách. Aby bylo zřejmé, co při pohybu vlastně cítí, prožívají, ale taky to, jak reagují na ostatní, jak dokáží sledovat dění kolem sebe a napojit se na něj. Zajímá mě, jakou má performer v pohybu energii. Méně důležitá je teď pro mě špičková pohybová technika.

Uvědomuješ si nějaké charakteristické metodické Zambranovy postupy, které ve svých tanečních hodinách i ty používáš? Například jeho charakteristická „konzilia“ (tak jsem si je sama pro sebe pojmenovala), kdy zakřičí: „People! Come closer!“ a všichni rychle vytvoří co nejmenší kruh, do kterého David vybere jednoho člověka. Na něm pak demonstruje jasné nepochopení něčeho důležitého. Všichni okolo se na to velmi zblízka a často dost dlouho dívají, člověk uvnitř se potí, dokud David konečně neřekne: „Not so bad“…
Když o tom mluvíš, zažil jsem hodinu jednoho francouzského tanečníka Francisca Córdovy, který přesně tuhle strategii využíval. Učil svou techniku, ale vycházel z práce Davida Zambrana. Na jeho způsobu učení mě přitahuje, jak je neustále přítomen celým svým bytím. Pořád jede naplno, nejde o prázdnou metodiku nebo techniku. Věřím mu. Je pravdivý. Hodně pracuje s principem neustálé bdělosti a přítomnosti, jak fyzické, tak i mentální. Zažil jsem vtipný moment, kdy někoho při improvizaci zastavil a dal mu povel, aby do toho dal všechno, co má za sebou. Prostě: „What’s behind you.“ Dotyčný, popletený jeho neustálým zpřítomňováním, si myslel, že má zkusit dát do pohybu víc zeď a okno, které měl za sebou. David ale myslel jeho životní příběh, jeho zkušenost.
David si rád hraje s doslovností i přenesenými významy, a také upozorňuje na souvislosti. V poznámkách mám jeho větu: „Your body is in your hands.“ V češtině to zní fatálně, až kýčovitě. Ale od něj, tak, jak to tehdy podal, to znělo zcela normálně a pravdivě.
V mých hodinách se snažím učit tak, abych tomu sám rozuměl a aby hodina měla smysl. Nechci, aby studenti z mé hodiny odcházeli s dojmem, že jsem byl na jednom workshopu a hned jsem rádoby odborník, který ale sám moc nerozumí tomu, co říká. Snažím se být otevřený, svou případnou nejistotu sdílet a hledat východisko v pohybu.

David Králík (nar. 1999) v roce 2021 absolvoval konzervatoř Duncan centre. Během studií strávil jeden semestr na stáži na univerzitě ve Stavangeru v Norsku. Věnuje se tvorbě a interpretaci tanečně-divadelních projektů a vede taneční lekce. Dlouhodobě spolupracuje s Tanečním studiem Light a je součástí autorsky zaměřeného tanečního kolektivu SPOLK. Jako tanečník spolupracoval s Věrou Ondrašíkovou, uskupením Pulsar, Martou Vodenkovou a na několika inscenacích ND.