Lanus. Foto: Pasikphoto.
Ročník 2015 odstartovala tanečně poznávací Procházka s Filigránem brněnskými architektonicky zajímavými prostory. Prvním místem setkání všech příznivců byl dvůr turistického centra města Brna, do kterého byla zasazena se značnými úpravami choreografie Odděleno předem, s níž Filigrán vystoupil poprvé v roce 2012. Tehdy to celé bylo zahaleno tmou a velmi depresivní vrzavou muzikou, již letos nahradila alternativně zpracovaná hudba s lidovými nápěvy. Prostředí nádvoří, denní světlo a sukýnky s kanýrky obou protagonistek (Veronika Kolečkářová a Michaela Ondrašinová) přidaly sílu poetičnosti příběhu vesnických dívek. Atmosféra choreografie a její pohybový slovník zůstaly nezměněny. Procházku jsme začali zostra! Psychicky destruktivní pocit měli po opuštění nádvoří snad všichni, což svědčí o kvalitě provedení včetně správné vnitřní motivace interpretek.
Druhé zastavení se uskutečnilo v bývalé továrně na výrobu přízí a tkanin Mosilaně. Prosvětlená dlouhá hala v nejvyšším patře této industriální budovy se improvizovaným site-specific nazvaným Lanus proměnila nejprve v prostor nápadně připomínající módní molo, kde „modelky“ pomocí hry na vlastní tělo vytvářely rytmizovaný pohyb, jímž postupovaly stále více kupředu a vlastně zatlačily diváky do druhé místnosti, kde na ně čekali dva hudebníci, Tomáš Háček a Vilém Řiháček, hrající na židle. Z rytmizované a místy vtipné hry se stával příběh o zkoumání okolí hmatem, čichem a sluchem. Oči jsou zavřené, jako by interpretky tento smysl ani nikdy neměly… Závěrečná dynamická pasáž vrátila do hry i zrak a rozehrávala se kontaktní improvizace, která zahrnovala práci s prostorem, souznění s hudbou a potkávání se v pohybu.
Harmonie ist eine Strategie byla třetím zastavením, tentokrát ve skladech zvaných Malá Amerika. Když byla tato choreografie uvedena poprvé (2012), již samotná scéna evokovala starý továrenský prostor. Přenesením do autentického prostředí toto dílo povýšilo na jinou úroveň a přineslo nový rozměr zážitku. Koncepce díla zůstala stejná. Hlavním motivem jsou rovné a velmi přímočaré pohyby. Koncepci rozbourával černý půlkruh na červených overalech performerek. Už prvním zastavením nám dokázaly, že venkovní prostor může dříve hotové dílo úplně rozbít a udělat z něj nový kus. Zde se to jen potvrdilo.
Čtvrtý taneční zážitek byl připraven v továrně MEZ v Židenicích. Poté, co továrnou začala prostupovat tma, do hry vstoupila světla a ta jsou u této choreografie Minčhól, k chaosu zády z roku 2015 velmi podstatná. I zde byla celá choreografie přizpůsobena prostoru. Jednotlivé části byly řazeny jinak než v původním uvedení. Za okny probleskovala světýlka budov v přilehlém okolí a začal příběh tří osob oděných do stříbrných kombinéz. Tento oděv se do prostoru náramně hodil. Továrna a metalický kov. Minimalismus se zde projevil jak v hudbě, tak částečně i v pohybu. Nejdříve zážitek obstaraly ruce, pak teprve došlo k přetáčení a natáčení. Vše se ale odehrávalo v přední části, v blízkém kontaktu s divákem. Tři futuristické osoby vystřídala jedna v hnědém proužkovém overalu. Housenka v přítmí plazící se za světlem. Skok ve změně atmosfér. Ve třetí části se jeviště zaplnilo podobně oděnými tanečníky a začal chaos s holými zády. Sdružujícím prvkem se stala kromě kostýmu ještě ostrá razantní chůze, na které je závěr této choreografie postaven.
Poslední zastavení se uskutečnilo v centru v Domě pánů z Kunštátu, kde se nachází sál spojený s kavárnou a zajímavým nádvořím. A právě zde, venku, se konalo poslední rozlučkové představení Hopsas!. Zatímco první tři ukázky byly takřka komorního charakteru, ve čtvrtém a pátém se hemžilo tanečníků dost. A tak jako jsme začali zhurta s velkým psychickým vypětím v choreografii Odděleno předem, závěr byl veselý a barevný. Všem bylo do zpěvu a mohli zajít na večírek a koncert skupiny Jikry. Hopsas! je veselým hopsáním slečen, které mají místo kalhot oblečeny pletené svetry. Do rukávů zapadly nohy a díky zašitému výstřihu se svetry proměnily v kalhoty tureckého stylu. Hopsas! obsahuje prvky hip hopu a street dance, samozřejmě s mírou souznění s venkovním hopsáním, charakterizující Filigrán. Toto řádění, po celou dobu nabité energií, na chvíli přerušila parodická vsuvka na motivy La traviaty.
Filigránu patří obdivný potlesk. Taneční procházka Brnem byla pestrá, perfektně zorganizovaná a na každém místě přinesla velký umělecký zážitek. Filigrán je mistrem site-specific projektů i propojováním různého druhu umění a architektury. Nadechli jsme se výživně. Tak ať je i Výdech stejně uspokojivý a obohacující (4.–14. listopadu 2015 v Brně).
Psáno z festivalu Natřikrát / Nádech, 3.–7. října 2015, Brno.
Natřikrát / Nádech
Odděleno předem
Choreografie a tanec: Veronika Kolečkářová a Michaela Ondrašinová
Hudba: Thierry de Mey a Ground/Lift
Lanus
Choreografie a tanec: Veronika Kolečkářová, Michaela Ondrašinová, Eva Navrátilová, Marie Kuncová a Lucie Sendlerová
Hudba: Tomáš Háček a Vilém Řiháček
Harmonie ist eine Strategie
Choreografie a tanec: Veronika Kolečkářová a Eva Navrátilová
Hudba: Tomáš Vtípil
Minčhól, k chaosu zády
Choreografie a tanec: Veronika Kolečkářová, Michaela Ondrašinová, Eva Navrátilová, Marie Kuncová, Lucie Sendlerová, Gabriela Hájková a Mirka Zadražilová
Hudba: Ivan Palacký
Hopsas!
Choreografie a tanec: Veronika Kolečkářová, Michaela Ondrašinová, Eva Navrátilová, Marie Kuncová, Lucie Sendlerová, Gabriela Hájková, Mirka Zadražilová, Lenka Horalová, Barbora Parmová, Zuzana Valianová a Silvie Jasičová
Hudba: Manz
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?