Sametové baletní gala jako vyjádření svobody tancem

Sametové baletní Gala - No good (Matěj Šust, Jonáš Doloník, Mathias Deneux). Foto: Sergej Gherciu.

Autor Lenka Dobešová Trubačová

Na Sametovém baletním gala byly premiérovány choreografie Viktora Konvalinky, Julien Guerin, Matěje Šusta a Marka Svobodníka (jedná se o členy Baletu ND, kromě Konvalinky). Filip Barankiewicz, umělecký šéf Baletu ND a dramaturg slavnostního večera, pojal oslavu svobody jako příležitost pro baletní sólisty svobodně se vyjádřit tancem, jako možnost dát najevo pravdivost svých emocí. A dodal: „Slavnostním představením chceme vyjádřit důležitost tance, který milujeme. Pokud máme možnost se svobodně vyjádřit, otvíráme se štěstí a lásce, které jsou se svobodou spojené.“

Na programu bylo celkem 11 kratších choreografií, z toho většinou duety. Kromě již zmíněných tvůrců z Baletu ND své práce dále představili Alejandro Cerrudo, Douglas Lee, Eric Gauthier, Fabio Adorisio, Jacopo Godani, Robert Bondara. Většina z nich pochází z líhně Stuttgartského baletu, kde tančil a působil současný šéf Baletu ND.

Gala zahájila improvizace demisólistek Alice Petit a Morgane Lanoue. O hudební doprovod se postaral klavírista Vojtěch Draganov a demisólistka Baletu ND Kristina Kornová, která zazpívala píseň More I Cannot Wish You. Choreografie s názvem Více si už nemohu přát naladila diváky spolu s pantomimickým vystoupením obou tanečnic na téma sametové revoluce, které se pak znovu objevilo až v poslední choreografii.

Dále se mimo jiné představila choreografie There (Tam), dílo sólisty Matěje Šusta. Jednalo se o moderní duet milostného charakteru, který zatančil Šust se Zuzanou Příhodovou. Název vyjadřoval životní cestu, na níž se kroky mileneckého páru rozchází, kdy „tam musí jít každý sám“. I když si svým rozhodnutím nejsou jisti, jedná se o svobodnou volbu. Toto číslo mělo spíše smutné ladění, ovšem další bylo naopak veselé a navíc dámská část publika si přišla na své.

V choreografii PACO PEPE PLUTO od Alejandra Cerruda se předvedli tanečníci Francesco Scarpato, Jakub Rašek a Giacomo De Leidi skoro nazí, pouze v tělových tangách. Tančili na rozvernou hudbu Deana Martina a Joe Scalissi, jako by se na ně nikdo nedíval. Napínali svaly, nakrucovali se před zrcadlem a dělali poťouchlosti, pak zase jako by probleskl stud a prchavý pocit z toho, že je může někdo sledovat.

Další Mask Duet vznikl původně pro dva tanečníky Kanadského národního baletu. Douglas Lee ho vytvořil na druhou větu Et in terra pax z Vivaldiho skladby Gloria zkomponovanou v době, kdy skladatel pracoval v benátském sirotčinci. Choreografie ve skvělém podání Nikoly Márové a Danila Lo Monaca nahlížela téma masek a manipulace. Zabývala se identitou a zatajováním pravé tváře, tak jako se to dělo a děje na benátském karnevalu. Tanečníci se stali loutkou svého partnera, což znázorňoval pohybový slovník interpretů.

První část večera uzavřel Ballet 101 vtipně parodující baletní svět. Humorná choreografie Erica Gauthiera se slovním doprovodem uvedla diváky do tajů klasické taneční techniky. Nejdříve ukázala pět základních pozic a poté všech 101 variant, které dnešní choreografové stále využívají. V tomto sólovém výstupu Federico Ievoli musel předvádět všechno, co vyprávěč v rychlém tempu zadával, což jej zcela udolalo. Nakonec se na jevišti nacházela už jen figurína demonstrující tanečníka roztrhaného na kusy.

Bohužel po přestávce ztratilo dění tempo a šmrnc. Většinou se jednalo o duety ve zdařilém podání tanečníků ND. Podobaly se však jako vejce vejci a ztrácely na atraktivitě. Z plejády choreografií druhé části večera vybočovalo dílo No Goods Viktora Konvalinky v podání Matěje Šusta, Jonáše Dolníka a Mathiase Deneuxe. Velmi zajímavě a poutavě vytvořená choreografie ukazovala příběh tří kamarádů, zabývala se tématem smluv a dohod, které je zaslepují a spoutávají dohromady.

Pozornost si zasloužila i poslední choreografie Fighting for One Thing, která byla snahou o přímě ztvárnění událostí listopadu 1989. Mělo se jednat o volnou inspiraci událostmi na západoněmecké ambasádě v Praze, které otevřely dveře sametové revoluci. Toto dobové zasazení by divák bez programu obtížně poznal, nikde na scéně se totiž nenacházela německá vlajka nebo podobná rekvizita, z níž by šlo dobové konsekvence vyvodit. Proto scéna působila spíše jako demonstrace na Národní třídě. Význam ani vyznění choreografie to ale nezměnilo. Dvacet tanečníků ztvárnilo revoluční události s velkou energií, která se přenesla do publika také díky živému doprovodu skupiny Velvet Ian.

Produkce končila řinčením klíčů, které drželi tanečníci v ruce. Nabyla jsem ovšem dojmu, že skončila chvilku poté, co začala. Je možné, že to byl záměr a jednalo se jen o ukázku z choreografie, kterou chystá Marek Svobodník a jejíž pokračování uvidíme v novém představení souboru Dekkadancers. Každopádně se pustil do ztvárnění této problematiky s mimořádnou vervou a nasazením.

Sametové baletní gala ani neurazilo, ani nenadchlo, ačkoliv výkony tanečníků byly vynikající. Mnohé z choreografií nepůsobily příliš záživně a jen některé vykazovaly větší nápaditost a propracovanost nebo zaujaly svým humorem a odlehčeností. Pouze poslední kus se zcela explicitně vztahoval k výročí sametové revoluce a diváci své nadšení vyjádřili potleskem ve stoje.

Psáno z představení 16. listopadu 2019, Stavovské divadlo.

More I Cannot Wish You
Koncept, interpretace: Morgane Lanoue, Alice Petit
Hudba: Paul McCartney – More I Cannot Wish You
Zpěv: Kristina Kornová
Klavír: Vojtěch Draganov

There
Choreografie: Matěj Šust
Hudba: Dominik Svoboda – There

PACO PEPE PLUTO
Choreografie: Alejandro Cerrudo
Hudba: Dean Martin – In the Chapel in the Moonlight, That’s Amore; Joe Scalissi – Memories Are Made of This

Mask Duet
Choreografie: Douglas Lee
Hudba: Antonio Vivaldi – Gloria in D major: Et in terra pax

Ballet 101
Choreografie: Eric Gauthier
Hudba: Eric Gauthier

Nuda
Choreografie: Fabio Adorisio
Hudba: Erik Satie – Gymnopédies
Klavír: Martin Levický

No Good
Choreografie: Viktor Konvalinka
Hudba: Kaleo – No Good

Echoes from a Restless Soul
Choreografie: Jacopo Godani
Hudba: Maurice Ravel – Ondine & Le Gibet / Gaspard de la nuit
Klavír: Martin Levický

Take Me With You
Choreografie: Robert Bondara
Hudba: Radiohead – Reckoner

Dear Soaring Thoughts
Choreografie: Julien Guerin
Hudba: Pablo Casals – Song of the Birds
Klavír: Martin Levický
Violoncello: Petr Nouzovský

Fighting for One Thing
Choreografie: Marek Svobodník
Hudba: Pink Floyd – Run Like Hell
Hraje: Velvet IAN