MOVE Fest Ostrava 2024 o fake news i perspektivě převrácené hlavou dolů

Komponovaný večer mladých umělců Fresh dance. Foto: Kamil Hauptmann.

Vytvořte si vlastní pravdu!

První vlaštovkou 11. ročníku festivalu MOVE Fest Ostrava se stala interaktivní instalace Radiomaton kanadských autorů Marie Béland a Simona Laroche. Nenápadná dřevěná kabinka, vzhledem připomínající fotokoutek ze 70. let, našla na pět dní své místo ve foyer budovy Fakulty umění na Černé louce. Za bledě modrým závěsem si mohl každý návštěvník během několika minut vytvořit vlastní, „zaručeně pravdivé“ zpravodajství, v němž figuroval jeho hlas, obličej i gesta, a bez velké námahy přesvědčit posluchače, že je zprostředkovatelem spolehlivých informací.

Oceňovaný projekt Radiomaton, který v rámci svého evropského turné zamíří ještě do dvou dalších českých měst, poukázal mimo jiné na to, jak děsivě jednoduché je pokřivit realitu a přizpůsobit ji obrazu svému. Přesvědčivě reprodukovat slova někoho jiného, aniž bychom s nimi sami souzněli, a přispět k aktuální vlně fake news, dezinformací a polopravd, která zaplavuje prostředí médií i veřejný prostor. 

Otevřená kultura a žádná jiná

Silné zastoupení slovenských umělců je na ostravském festivalu již tradiční záležitostí (jedna z jeho odnoží ostatně probíhá také v Košicích), letos se však jejich účasti nevyhnul hořký podtón, který je výsledkem aktuální společensko-kulturní situace našich východních sousedů. Všechna festivalová představení, na nichž se podíleli slovenští interpreti či tvůrci, doplnilo živě čtené prohlášení týkající se ohrožení svobodného uměleckého vyjádření a stávkové pohotovosti v kulturním sektoru. Jako první jej během druhého dne programu sdíleli s diváky studenti bratislavské Vysoké školy múzických umení, kteří na Janáčkově konzervatoři vystoupili v rámci komponovaného večera mladých umělců Fresh Dance. Jejich choreografie Kaleidoskop od Stephanie Schober, inspirovaná partiturami minimalistické hudební kompozice a specifickou dynamikou skupiny, doplnila trojlístek tanečních kompozic studentů Janáčkovy konzervatoře v Ostravě a Konzervatoře Duncan centre v Praze.

Ten samý večer zopakovali naléhavá slova členové uskupení Tanečno, kteří se objevili v cenou Dosky oceněné inscenaci YOLT – You Only Live Twice italského choreografa Manuela Rondy. Variace pro čtyři performery zkoumající nestabilní charakter člověka a společnosti, jeho touhu získat moc nad druhými a zároveň tendenci upadat do chaosu, získala v daném kontextu na intenzitě.  Síla představení, které se odehrálo v komorním prostředí divadla Aréna, spočívala především ve výkonu jednotlivých interpretů. Miriam Budzáková, Silvia Sviteková, Matúš Szeghö a Andrej Štepita mistrně balancovali na hraně mezi slepě nemilosrdným konáním a absurdně komickými situacemi a na jasně nalinkované hrací ploše (která se posléze zcela proměnila) absolvovali bez mrknutí oka šílenou jízdu od totalitářských mozků až k Červené karkulce. Jejich fyzický i emoční vklad byl opravdu obdivuhodný. Mrazivou atmosféru podivného světa, v němž ani salsa nevěstí nic dobrého, dokreslila podmanivá hudba Evy Sajanové.

Známí slovenští performeři Katarína Matúšová a Lukáš Bobalík se v Ostravě představili bok po boku v představení Bója (up the shade), které se momentálně nachází ve fázi work in progress. Bója je sondou do duší dvou lidí, jež v rozbouřeném moři svých životů hledají záchranu, oporu a pevný bod. To ústí do fyzických situací plných partnerského tance, vzájemné podpory i přetahovaní, smíchu i vážného zamyšlení. Pohybový dialog vzešlý ze společné katatymně imaginativní psychoterapie odlehčovaly a zároveň kontextualizovaly předměty z každodenního života, jako byl obří nafukovací kruh, batoh plný typických life-savers nebo potápěčské ploutve.

Silnou výpovědí o nutnosti, náročnosti i kráse péče o své blízké uzavřela slovenskou stopu na MOVE Festu Ostrava tanečnice Lívia Mendez Balážová v inscenaci Vnorená (divadelní soubor Odivo). Pět van, jedno tělo a zvuk tvořený lidmi i předměty – to vše dohromady vystavělo intimní prostor, který dokázal být láskyplný a nesnesitelně tísnivý zároveň. Téma, které ještě v dnešní době bývá považováno za tabu – tedy stárnoucí tělo, odkázané na pomoc ostatních a často procházející ne zrovna pěknými změnami – katalyzovala svým tělem Lívia Mendez Balážová, jejíž technická virtuozita a cit pro detail k sobě přitahovala veškerou pozornost.

Snubní prsten a patizon

Ze spolupráce slovenské tanečnice a vzdušné akrobatky Silvie Grachové a francouzského tanečníka a artisty Yanna Szutera vzešel duet s názvem Colliding Stories o setkání dvou individualit s různým příběhem a zázemím, a přesto společnými zážitky a zkušenostmi. V programu festivalu jej však z důvodu zranění Grachové nahradilo sólo Something Wants to Collapse, ve kterém Yann Szuter využíval své dvě dominantní pohybové disciplíny, a to break dance (potažmo různé styly street dance) a novocirkusovou techniku cyrwheel. V téměř hodinovém „dialogu s gravitací“ – jak svůj kus sám nazývá – balancoval Szuter na pomezí filosofického hloubání a lehkosti bytí, pohrával si s možnostmi kruhu jako artistického nářadí, brány do jiného světa, snubního prstenu či bezpečného příbytku, a to vše propojil uhrančivě organickým a zároveň nenuceným pohybem. 

Další mezinárodní fúze, tentokrát česko-ruská, dala vzniknout propracované loutkové miniatuře pro děti i dospělé, v níž hlavní roli hraje talentovaná a pro jeviště přímo stvořená… zelenina. Anastázie Dobrodinská a Daria Gosteva(Kolektiv Borshch) umístily svůj Zeleninový balet na scénu dřevěného divadélka jako ze starých časů, ozářeného jen světlem svíček a ozvučeného tóny z Čajkovského Louskáčka. Během necelé půlhodinky se v představení vystřídal elegantní česnek, charismatický celer i deus ex machina alias patizon. A nechyběl ani pro Louskáčka charakteristický myší král. Vskutku magickou atmosféru okořenily performerky pozorností k nejmenším detailům a dávkou humoru, který ocenili nejen malí diváci.

Na závěr hlavou dolů

Pomyslným vrcholem MOVE Fest Ostrava 2024 se stalo představení Les švédského novocirkusového uskupení Right Way Down. Inspirování přírodními procesy, růstem a rozkladem, životem, smrtí i evolucí se akrobaté se specializací na tzv. handbalancing (neboli stoj na rukou) pustili do zkoumání fyzických možností těla, které náhle ztrácí běžnou perspektivu, avšak nachází nové možnosti vyjádření. Efektní okamžiky perfektně koordinovaného balancování, v nichž se zdála gravitace zcela popřena, střídaly subtilnější scény s přesahem do fyzického divadla a lyričtější pohybové scény. Jak ale sami interpreti přiznali v následné diskuzi s diváky, to, co vypadalo lehce a kontrolovaně pro obecenstvo, bylo ve skutečnosti neustálým bojem se zákony těla a fyziky. I přesto se efektní show setkala s velkým ohlasem ze stran ostravského tanečního i laického publika a zajistila tak stylovou tečku za nabitým festivalovým týdnem. 

Psáno z festivalu MOVE Fest, 24.–28. září 2024, Ostrava. 

Radiomaton

Vytvořili: Marie Béland, Simon Laroche
Performeři: Rachel Harris, Sylvain Lafortune, Bernard Martin

Dramaturgie: Kathy Casey

Podpora turné: Art Circulation

Koprodukce a partneři: MARIBÉ – SORS DE CE CORP, Montréal Danse
Finančně podpořeno: Canada Council for the Arts

You only live twice

Choreografie a režie: Manuel Ronda

Performeři: Miriam Budzáková, Silvia Sviteková, Matúš Szeghö, Andrej Štepita

Hudba: Eva Sajanová

Světla, scéna, kostýmy: Dorota Volfová

Ilustrace: Manuel Ronda

Vizuál: Matúš Szeghö

Produkce: Tanečno o.z.

Bója (up to shape)

Koncept, choreografie, tanec: Katarína Matúšová, Lukáš Bobalik

Dramaturgie: Erik Peťovský

Pohybová spolupráce: Daniel Raček

Hudební kompozice: Lukáš Krajčík

Kostýmy: Michaela Bednárová / puojd

Světelný dizajn: Jakub Ťapucha

Odborná psychologická spolupráce: Barbora Tokošová

Grafický dizajn, vizuál: Tamara Števulová

Produkce: Move-you o.z.