Fanny Barrouquére. Foto: Petr Kiška.
Dopolední workshop contemporary a lyrical jazz tanečnice Adély Judasové byl důkazem, že festival nezůstává jen u omezeného počtu tanečních stylů, ale snaží se rozšířit svůj záběr na co nejvíce disciplín. Odpoledne měli zájemci (nejen) o klasický tanec možnost zúčastnit se přednášky Nebuď labuť, které se ujala členka baletního souboru Národního divadla moravskoslezského Brígida Pereira Neves. Hlavním tématem prezentace se stal až notoricky známý balet Labutí jezero: Co všechno o něm ale víme, kromě toho, že v něm uvidíme bílou a černou labuť? Kdy a kde vlastně vznikl? A proč se tolik současných choreografů pokouší o jeho přetvoření či inovaci? To vše a ještě více obsáhl tento kratší, ale velice dobře připravený výklad.
Po trošce teorie přilákal zástupy diváků filmový záznam choreografie A Swan Lake Alexandera Ekmana v Minikině Ostrava. Momentálně jeden z nejžádanějších světových choreografů zrealizoval svou vizi Labutího jezera s tanečníky Norwegian National Ballet a jako hudební doprovod použil originální kompozice Mikaela Karlssona. Kdo čekal bělostné balerínky na křehkých baletkách, byl asi dost překvapen – choreografie plná vody, humoru a gumových kačenek totiž obsáhla snad všechno, jen ne baletní stereotyp.
Hlavním bodem večerního programu se stala choreografie Dark Horse špičkové české choreografky Lenky Vagnerové. Jedná se o původně dětské představení, postavené pro jednu tanečnici. Lenka Vagnerová vytvořila toto téměř hodinu trvající sólo pro členku švédské taneční skupiny Norrdans Fanny Barrouquére – ta s ním poté navštívila řadu švédských škol, tančila ji v tělocvičnách a kulturních domech, a přivezla tak současný tanec i do nezapadlejších částí této rozsáhlé severské země. Dark Horse je příběhem člověka, jeho emocí, temných stránek, jeho proměn, jeho začátku a konce. Od tanečnice vyžaduje nesmírné soustředění, vysokou technickou úroveň a především herecký talent. Na jevišti totiž není nic než performerka, několik látkových ptáčků a kontejner na odpadky – ten slouží jako hlavní rekvizita, prostor k převlékání, jako útočiště. Choreografii nechybí humor ani dramatičnost – když Fanny Barrouquére v jedné z pasáží pláče, její slzy jsou opravdové, ironické, dětsky předstírané i vypočítavé. Když se v druhé části Dark Horse vynoří z kontejneru oblečená do dlouhé černé róby s vlečkou, vypadá nejdříve jako zvíře, nebo spíše tvor z nějakého fantaskního světa, v mžiku ale přejde do zcela jiné roviny a změní se v modelku, aby se rázem mohla rozpohybovat v zoufalém zápasu o život.
Po představení proběhla beseda za účasti hlavní interpretky Dark Horse a Lenky Vagnerové, která přijala pozvání na MOVE fest, a potěšila tak mnohé milovníky současného tance, kteří měli možnost se s ní potkat osobně, položit jí otázky a diskutovat o její tvorbě a plánech do budoucna.
Dark Horse
Choreografie: Lenka Vagnerová
Scénografie a kostýmy: Jasminda Asplund Blanco
Světelný design: Fredrik Zetterberg
Hudba: Ivan Acher
Tančí: Fanny Barroquère
Premiéra: 16. září 2012
A Swan Lake
Choreografie a námět: Alexander Ekman
Hudba: úryvky z Čajkovského Labutího jezera, úprava Mikael Karlsson
Kostýmy: Henrik Vibskov
Světelný design: Tom Visser
Orchestrální úprava: Mikael Karlsson a Michael Atkinson
Zvukový design/hlas: Mikael Karlsson/Alexander Ekman
Asistenti choreografa: Ana Maria Lucaciu a Zack Winacur
Premiéra: 26. dubna 2014
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?