KoresponDance – Architektura improvizace

EXIT. Foto: Dragan Dragin.

Autor Aneta Krejčík Plšková

Tématem festivalu je architektura a krajina a významná výročí českých architektů Karla Pragera a Jana Blažeje Santiniho. U prvního, jemuž byla věnována pražská část, uplynulo sto let od narození. V případě druhého jmenovaného festival ve Žďáru nad Sázavou připomene tři století od jeho úmrtí.

Když jsem poslední červnové úterý vstupovala ještě před začátkem festivalu do prostor CAMPu (Centra architektury a městského plánování), tanečníci se již připravovali na pódiu. Vyvýšené jeviště uprostřed zeleně působilo přívětivě. Z pulzujícího Karlova náměstí překvapivě stačilo popojít jen pár kroků do této půvabné a poklidné zahrady s výhledem na pomník legionářů nedaleko Zítkových sadů a přilehlého Palackého náměstí.

„I když slyšíme tramvaje zpovzdálí, tak je to malý kousek přírody uprostřed města,“ popsal Kristián Mensa alias Mr. Kriss, jenž pražskou část festivalu KoresponDance otvíral street dance workshopem, kterým začínal doprovodný program, na němž se potkali tanečníci různých zkušeností a stylů, bez ohledu na věk. Mr. Kriss nás dokázal pár úvodními technikami propojit, abychom se mezi sebou lépe poznali a skupinu pomocí pohybů a gest navnímali. „Mám připravenou strukturu, ale nejdůležitějších je prvních pět minut, kdy vidím, jací tanečníci na workshop přijdou,“ uvedl Mensa.

Následovaly variabilní taneční přístupy, které jsme si postupně vyzkoušeli, například improvizaci se synchronizací ruky a nohy. Workshop byl uvolněný, Mr. Kriss s námi pracoval empaticky a provázel nás tancem v souladu s harmonizací skupiny. Na půl druhé hodiny trvající program přirozeně navázaly různé neformální debaty, zejména s lektorem, jehož několik ze zúčastněných přišlo požádat o radu nebo si přišli jen tak popovídat.

Prvním bodem hlavního programu byla Open Stage choreografa a tanečníka Rubena Chi, do níž se mohl zapojit také kdokoli z publika. Ruben Chi na pódium pozval dalších osm tanečníků. Někteří z nich, včetně jeho samotného, přicestovali z Nizozemska. Ruben Chi akci moderoval a zároveň tanečníkům postupně zadával pravidla improvizace. Například jedno z nich znělo, že tři tanečníci představovali svým tancem budovy a krajinu, která je obklopovala. V závěru lákal moderátor tanečníky z publika, aby se přidali k freestyle tanečnímu setkání na jevišti. Nakonec jich nejvíce přibylo z řad nejmladších, což Ruben Chi okomentoval slovy: „This is the new generation.“ Open Stage bohužel narušil nepatrný déšť, avšak organizační tým si s tím poradil, přinesl menší stan nad pult DJ a setřel z pódia dešťové kapky, aby se mohlo nerušeně pokračovat.

Následovala freestyle performance Qi, jejíž koncept a choreografii vytvořil Ruben Chi. Čtyři tanečníci z předchozí Open Stage se převlékli do světlých béžových košil a kalhot a předvedli publiku předpremiéru vystoupení, v červenci poté premiérovaného v Arnhemu. Performance byla autobiografickou zpovědí kombinující prvky hip hopu, vážné hudby a čínskou filozofii. Tanečníci reagovali na pravidelný dech a pohyby v tichosti a střídali je s tancem na hudbu. Stejně tak se prolínaly styly street dance a contemporary. Z nepatrných pohybů se stávaly výraznější, performeři se propojovali ve vzájemné interakci. Pak nastal moment, v němž se jeden tanečník zcela vzdálil od pódia a procházel mezi stromy, zatímco ostatní pokračovali. Performeři museli prokázat značnou schopnost spolupráce a kontaktu, aby na sebe dokázali správně reagovat.

Atmosféru meditativnější performance Qi svou živelností diametrálně proměnili belgičtí Circumstances. Jejich vystoupení EXIT, pod taktovkou choreografa Pieta Van Dyckea, publikum naprosto ohromilo. Čtyři cirkusoví umělci si přivezli na scénu patery dveře, kterými z počátku pouze procházeli, zabouchávali si je před nosem, přetlačovali se anebo se vzájemně do dveří pouštěli. Po vtipném a herecky zdařilém úvodu se postupně performance vyvíjela akrobaticky v čím dál náročnější. Prostřední dveře účinkující protočili vzhůru nohama a jejich horní okraj (původně spodní okraj) se nyní tyčil do výšky zhruba čtyř metrů, kam se následně tanečníci různými cestami dostávali. Poté se ze dveří stala jakási vrtule, na kterou se různě zavěšovali, chodili přes ni, přičemž efektně pracovali s rovnováhou. Celá performance byla gravitační hrou s fyzikálními zákony. Umělci s naprostou lehkostí zvládali opakovat akrobatické výkony, a navíc se stihli během představení nejméně čtyřikrát převléknout do jiných svršků

Pražskou část festivalu KoresponDance uzavírali žongléři a tanečníci z Compagnie Monad. Produkce Yin Zéro představila rotující performery inspirující se tanci dervišů. Dva vystupující přišli na scénu s magnetofonem, a než se pustili do samotné akce, obešli v tichosti a s upřenými výrazy celé pódium, aby se pozdravili s diváky. Postavili magnetofon na připravený pult, vzali si do rukou bílé koule, které postupně nechali klouzat po předloktích přes ramena až k hlavě. Přitom se pomalu roztáčeli celým tělem v jednom směru. Každý na obličeji mezi nosem a okem držel při otáčení kouli o velikosti sevřené pěsti. Neustále pulzující otáčivý moment s prolínáním romantické i dynamické hudby byl hypnotický. Zároveň také volba kostýmů doplňovala celkové vyznění. Performeři v upnutých trikotech a dlouhých, širokých sukních, které se při roztáčení vlnily a nadnášely, rozvířili podvečerní atmosféru festivalu. Protiklad černého a bílého, nebo spíše stříbrného, kostýmu v kombinaci s ustavičným otáčením připomínal dva principy symbolu jin a jang.

Na festivalu pochopitelně nesměla chybět ani jeho ředitelka Marie Kinsky, která festivalovým dnem provázela a uváděla jednotlivé inscenace. Po skončení závěrečné Yin Zéro zvala návštěvníky na červencový program KoresponDance do Žďáru nad Sázavou. Na něj upozornil i Mr. Kriss, již od šestého ročníku spojovaný s festivalem: „Mám pocit, že cestovat za tancem se vyplatí. Nebojte se vypravit do Žďáru, nemusíte cestovat daleko, abyste potkali tanečníky a umělce z celého světa.“ A jedenáctý ročník bude unikátní i tím, že se zpátky do Žďáru vrátí taneční battle, který proběhne v prostorách zámku.

Psáno z pražské části festivalu KoresponDance konaného 27. června 2023 v prostorách Centra architektury a městského plánování.

Ruben Chi – Qi
Koncept a choreografie: Ruben Chi
Tanečníci: Evelien Jansen, Wahchi Vong, Giovani Vreede a Hassani Le Couvreur
Hudba: Voirin Quartett
Scénografie: Annelies Michelle Shakison
Kostýmy: Jivika Biervliet
Světelný design: Rob Daanen

Circumstances – EXIT
Koncept a choreografie: Piet Van Dycke
Účinkující: Christopher Mc Auley, Luuk Brantjes, Samuel Rhyner a William Blenkin
Hudba: Bastiaan van Vuuren / Bastian Benjamin
Instalace: Arjan Kruidhof a Arjen Schoneveld
Scénografická spolupráce: Menno Boerdam

Compagnie Monad – Yin Zéro
Žongléři a tanečníci: Cyrille Humen, Van-Kim Tran
Režie: Eric Longequel