V rámci oslav Mezinárodního dne stepu, které probíhaly od pátku 20. května do neděle 22. května, se uskutečnila i sobotní stepařská přehlídka. V sále Městské knihovny vystoupily desítky tanečníků v téměř třiceti choreografiích. K účinkujícím patřili stepaři, kteří byli oceněni v soutěži Pražský pohár a řada dalších tanečníků všech věkových kategorií.
Laik, který si při slově step představí jen zvláštně klapající boty a nesmrtelné filmy Freda Astaira, musel být na této přehlídce příjemně překvapen, kolik lidí různého věku, profesí i tělesných dispozic vlastní speciální klapající botky a pokouší se v nich o vlastní rytmické kreace. Právě toto mezigenerační spojení bylo na celém večeru nejzajímavější, neboť ukázalo, že step je tanec otevřený každému bez rozdílu věku. Stačí mít jen správné boty a pořádný kus nadšení. Samozřejmě, že právě věk a zkušenost se promítly v pojetí každého vystoupení. Když na začátku večera předvedla stepařka Blanka Buchtová, dáma v nejlepším věku, svůj mexický tanec, ukázala, že step může poskytnout široký prostor pro vše, co je její osobě blízké – sebejistotu, eleganci i vyzrálou ženskost. Následující vystoupení dětí z Domu dětí a mládeže z Horních Počernic naopak překvapilo svým netradičním pojetím. Jejich Scherzo obsahovalo zábavné komické skeče a stepovalo se v něm i na rukou. Uměleckým vrcholem večera bylo vystoupení známé americké stepařky Terry Brock, která za doprovodu písně Introduction ukázala, jak vysoké úrovně lze ve stepařské technice dosáhnout. Pokud bychom hodnotili technickou úroveň všech vystoupení, ocenění by si zasloužili především malí a mladí tanečníci ze studia Fidgety Feet z Hradce Králové, kteří i přes svůj nízký věk předvedli velice kvalitní výkony. Pochvala by měla směřovat i k jejich choreografce Lence Hejnové, protože překypuje originálními nápady a citlivě odhaduje schopnosti svých žáků.
Tato přehlídka však nebyla soutěžní, nepojímali ji tak ani samotní tanečníci, na nichž byla vidět jen prostá radost z toho, že si mohou zatančit před publikem, jež je pokaždé odměnilo nadšeným potleskem. Vedle ostřílených tanečníků, kteří dosáhli ve stepu skutečného mistrovství (například lektoři Jindra a Jarka Heissegerovi z pražského tanečního studia Zig – Zag), tak vystoupili i jejich více či méně zkušení studenti. Tato nevyrovnaná úroveň jednotlivých vystoupení však nenarušovala průběh večera, naopak dotvářela a stupňovala divácký zážitek. V sále byla nádherná atmosféra, nikdo nehodnotil drobné chybičky, často způsobené nervozitou z toho, že je na malého stepaře soustředěno tolik párů očí. Naopak, právě tyto chybičky potvrzovaly, že možnost tančit a vystupovat před publikem není otevřena jen tomu, kdo má velké nadání a za sebou několik let dřiny. Někdy stačí třeba jen chuť začít klapat. Tento večer nebyl jediným připomenutím, že 25. květen byl před více než dvaceti lety v USA prohlášen dnem stepu. V Praze se v rámci oslav uskutečnil i stepařský happening před Rudolfinem, přednášky o historii stepu v USA, semináře stepařské techniky a swingová tančírna. Všechny tyto akce byly otevřené široké veřejnosti a jejich cílem rozhodně nebyla jen nějaká pietní oslava, ale především snaha ukázat, co může step nabídnout každému, kdo měl, byť na malou chvíli, chuť pořídit si klapající botky. A myslím si, že po sobotním večeru v Městské knihovně nás takových bylo mnoho.
ezinárodního dne stepu, které probíhaly od pátku 20. května do neděle 22. května, se uskutečnila i sobotní stepařská přehlídka. V sále Městské knihovny vystoupily desítky tanečníků v téměř třiceti choreografiích. K účinkujícím patřili stepaři, kteří byli oceněni v soutěži Pražský pohár a řada dalších tanečníků všech věkových kategorií.
Laik, který si při slově step představí jen zvláštně klapající boty a nesmrtelné filmy Freda Astaira, musel být na této přehlídce příjemně překvapen, kolik lidí různého věku, profesí i tělesných dispozic vlastní speciální klapající botky a pokouší se v nich o vlastní rytmické kreace. Právě toto mezigenerační spojení bylo na celém večeru nejzajímavější, neboť ukázalo, že step je tanec otevřený každému bez rozdílu věku. Stačí mít jen správné boty a pořádný kus nadšení. Samozřejmě, že právě věk a zkušenost se promítly v pojetí každého vystoupení. Když na začátku večera předvedla stepařka Blanka Buchtová, dáma v nejlepším věku, svůj mexický tanec, ukázala, že step může poskytnout široký prostor pro vše, co je její osobě blízké – sebejistotu, eleganci i vyzrálou ženskost. Následující vystoupení dětí z Domu dětí a mládeže z Horních Počernic naopak překvapilo svým netradičním pojetím. Jejich Scherzo obsahovalo zábavné komické skeče a stepovalo se v něm i na rukou. Uměleckým vrcholem večera bylo vystoupení známé americké stepařky Terry Brock, která za doprovodu písně Introduction ukázala, jak vysoké úrovně lze ve stepařské technice dosáhnout. Pokud bychom hodnotili technickou úroveň všech vystoupení, ocenění by si zasloužili především malí a mladí tanečníci ze studia Fidgety Feet z Hradce Králové, kteří i přes svůj nízký věk předvedli velice kvalitní výkony. Pochvala by měla směřovat i k jejich choreografce Lence Hejnové, protože překypuje originálními nápady a citlivě odhaduje schopnosti svých žáků.
Tato přehlídka však nebyla soutěžní, nepojímali ji tak ani samotní tanečníci, na nichž byla vidět jen prostá radost z toho, že si mohou zatančit před publikem, jež je pokaždé odměnilo nadšeným potleskem. Vedle ostřílených tanečníků, kteří dosáhli ve stepu skutečného mistrovství (například lektoři Jindra a Jarka Heissegerovi z pražského tanečního studia Zig – Zag), tak vystoupili i jejich více či méně zkušení studenti. Tato nevyrovnaná úroveň jednotlivých vystoupení však nenarušovala průběh večera, naopak dotvářela a stupňovala divácký zážitek. V sále byla nádherná atmosféra, nikdo nehodnotil drobné chybičky, často způsobené nervozitou z toho, že je na malého stepaře soustředěno tolik párů očí. Naopak, právě tyto chybičky potvrzovaly, že možnost tančit a vystupovat před publikem není otevřena jen tomu, kdo má velké nadání a za sebou několik let dřiny. Někdy stačí třeba jen chuť začít klapat. Tento večer nebyl jediným připomenutím, že 25. květen byl před více než dvaceti lety v USA prohlášen dnem stepu. V Praze se v rámci oslav uskutečnil i stepařský happening před Rudolfinem, přednášky o historii stepu v USA, semináře stepařské techniky a swingová tančírna. Všechny tyto akce byly otevřené široké veřejnosti a jejich cílem rozhodně nebyla jen nějaká pietní oslava, ale především snaha ukázat, co může step nabídnout každému, kdo měl, byť na malou chvíli, chuť pořídit si klapající botky. A myslím si, že po sobotním večeru v Městské knihovně nás takových bylo mnoho.
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace