Festival Zlatá Praha 2023 – Postřehy z festivalového maratónu

Festival Zlatá Praha 2023. Foto: Václav Hodina.

V oficiálním programu byl pozoruhodný snímek Jiří Pavlica a jeho světy o oblíbeném hudebníkovi a houslistovi, který oslavil 70. narozeniny. O dalším významném virtuózním mladém houslistovi Josefu Špačkovi pojednával premiérový snímek režiséra Martina Kubala (Josef Špaček – devět sezón). V úvodu festivalu byl promítán dokument o populární zpěvačce Dashe (Dasha – několik podob) a této umělkyni pak patřil také závěrečný slavnostní koncert. Sympatický byl i záznam Rok s Národním divadlem o průběhu spolupráce ZUŠ v Říčanech a Národním divadle. 

Z tvůrčího zákulisí 

Oficiální premiéru měl dokument Václav Kuneš o tanečníkovi a choreografovi, uměleckém šéfovi tanečního souboru 420PEOPLE, který natočila srbská režisérka Slobodanka Radun. Předpremiéra dokumentu byla promítána v květnu na Festivalu tanečních filmů. O Václavu Kunešovi se dozvídáme detailní podrobnosti od jeho školních začátků na Taneční konzervatoři přes jeho významné období v angažmá v Nizozemském tanečním divadle u Jiřího Kyliána, přes několikaleté zkušenosti v Japonsku až po založení a vývoj jeho tanečního souboru 420PEOPLE, který založil spolu s Natašou Novotnou. Mimo to režisérka velmi citlivě popisuje jeho osobní život, jeho klidnou, přemýšlivou povahu a tvůrčí úvahy i o stárnutí tanečníků. Dokument končí intenzivním procesem vzniku a zkoušení jeho loňské premiéry, kde spolu s Helenou Arenbergerovou tvoří nové dílo WHERE, zaměřené na tematiku zralých interpretů.

Z děl uvedených na speciální projekci jsem zhlédla dokument o slavném holandském choreografovi Hansi van Manenovi (režisér Reiner E. Moritz). Hans van Manen – Moving to Music / V hudbě a pohybu je portrétem tohoto významného umělce. Dozvídáme se o jeho vztahu k hudbě jako primárnímu impulzu k tvorbě, vztahu k tanečníkům, bez kterých by v jeho tvůrčí dílně nic nevzniklo. Také mluví o svém vztahu k partnerovi a příteli Henku van Dijkovi. 

Choreograf má na svém kontě ve svých devadesáti letech 150 choreografií. Průřezem můžeme vidět několik děl i proces zkoušení s interprety v baletním sále: Squares, Grosse Fuge, Metaforen, In and Out, Frank Bridge Variation, Sarkasmen,Solo, Live, Trois gnossiennes, Black Cake a další. Dlouhou dobu působil van Manen v Holandském národním baletu v Amsterdamu, ale i v Nizozemském tanečním divadle v Haagu. Umělecký šéf amsterdamského souboru Ted Brandsena jeho asistentka a choreografova dlouholetá múza Rachel Beaujean i další spolupracovníci se vyjadřují o van Manenovi v superlativech nejen jako o žádaném tvůrci, ale jako o hluboce lidské a přátelské osobnosti. Z jeho kreací je cítit čistota, virtuozita dokonalého výkonu, muzikalita a jasný je vliv děl George Balanchina, Jeroma Robbinse, ale i Marthy Graham. 

Záznamy baletů

Měla jsem možnost vidět několik děl ze soutěžní sekce, samozřejmě, že jsem se nejvíc věnovala těm o tanci. Ze záznamů představení mě opět okouzlily ikonické choreografie Maurice Béjarta, letos uvedené v Pařížské opeře: Pták Ohnivák Igora Stravinského v intepretaci Mathieu Gania a Florimonda Lorieuxe, Písně potulného tovaryše Gustava Mahlera tančili Audric Bézard a Florent Mélac. Ve finále bylo uvedeno slavné Bolero Maurice Ravela (v ženské verzi skvěle zatančila Amandine Albisson).

Dále mě zaujalo pěkné představení Mytologie rovněž francouzského umělce Angélina Préljocaje, které nedávno uvedl v Opeře v Bordeaux s místním ansámblem i s tanečníky svého souboru, jež sídlí v jihofrancouzském městě Aix en Provence. Představení na originální hudbu Thomase Bangaltera inspirované příběhy z řecké mytologie a rituály je velmi dobře choreograficky prokomponované. Krásné jsou kostýmy i citlivá projekce doplňující mytická témata.

Velmi dlouhé je představení Mitten wir im Leben sind / Jsme uprostřed života belgické choreografky Anne Teresy De Keersmaeker s violoncellovými opusy J. S. Bacha. Na scéně sedí Jean-Guihen Queyras, virtuos na violoncello, postupně zahraje všech šest náročných suit, které se staly ve vývoji hudby určitým přelomovým mezníkem. Na černém baletizolu jsou načrtané grafy a geometrické tvary, v jednotlivých pauzách sama choreografka vždy spolu s dalším tanečníkem přelepuje bílou páskou další tvary na podlaze, jako by chtěla předurčit prostorové vidění choreografie.

Takřka v civilních, jednoduchých, černých kostýmech tančí sóla tři muži, jedna dívka a Anne Teresa De Keersmaeker. Choreografie, jak známe z jejího rukopisu, nemá zvláštní dramatický vývoj. Vše je vedeno hudebním motivem, ale více méně se nudně minimalisticky odtančí do ztracena. Je to škoda, protože hudba sama nese obrovské napětí.

Eric Gauthier vede již dlouho svůj soubor ve Stuttgartu, tentokrát na scénu Theaterhaus přizval celou plejádu současných choreografů. Nápad inscenovat Sedm smrtelných hříchů není sice originální, ale rozhodně stojí za to orientovat se v odlišných pohybových stylech a jak každý z tvůrců uchopil téma zcela odlišně, temně a minimalisticky, přes taneční divadlo k performanci i modernímu baletnímu vyjádření. Jednotlivé části zpracovali: Sidi Larbi Cherkaoui, Aszure Barton, Marcos Morau, Marco Goecke, Hofesh Shechter, Sharon Eyal a Sasha Waltz. 

Jiný svérázný tanečně performativní projekt Bradley 4:18 interpretovali tanečníci z anglické skupiny BalletBoyz. Choreografii pro ně vytvořila Maxine Doyle na hudbu Cassie Kinoshi. Svérázným způsobem vyjadřují chorobné úzkosti, celou škálu skrývaných duševních stavů, zkoumají maskulinitu i navzájem bojují. Vše se odehrává v jakémsi zábavním podniku a zdánlivě působí bezstarostně, ale opak je pravdou, protože muži v pohodě vůbec nejsou.

Izraelský tanec, Cunningham i Ekman

Je třeba zmínit i několik dokumentů: německý Dance from Israel. Zpracovává vývoj izraelského tance, od původních tradičních lidových tanců, ale především se soustřeďuje na dobu po založení Izraele a současný stav  uměleckého světa a společnosti, stále zmítaných velkými nejistotami. Otevřenost, přímost, radikální postoje tvůrců a tanečníků vůči politické situaci je obdivuhodná. Situaci komentuje šéf a choreograf významné Kibbutz Dance Company Rami Be’er(i zakladatelka souboru Yehudit Arnon), dále Yasmeen Godder, Miriam Engel, Tamar Barlev, Eyal Dadon a Noa Wertheim. Zajímavé je, že o Batsheva Dance Company a Ohadu Naharinovi se v dokumentu nezmiňují.

Americký snímek August Pace: 1989–2019 podrobně sleduje nastudování známého díla August Pace (1989) legendárního choreografa Merce Cunninghama. Původní tanečníci se sešli, aby přenesli a předali velmi precizně choreografii a samozřejmě i techniku Merce Cunninghama nové generaci. Je úžasné, s jakou pamětí a samozřejmě s respektem a láskou ukazují, znovu opakují a opravují přesné krokové variace a taneční vazby. Pro normálního diváka je to možná nezáživné, ale umělecký výsledek je bezvadný.

Frailty of Man / Křehkost člověka je filmový snímek choreografa a režiséra Alexandera Ekmana s hudbou jeho blízkého spolupracovníka, skladatele Mikaela Karlssona. Drastické téma holocaustu zpracovává Ekman s pěti herci a několika tanečníky. Působivé a silně emoční situace se odvíjejí ve velkém prostoru. Na čtyři stěny se promítají adekvátní obrazy z války a válečných motivů i prostředí koncentračního tábora. Performeři pohybují různými částmi dekorace, konkrétně si hrají s rozpojováním a spojováním kruhového stolu. Vyjadřují tak válečné plánování bojů a rozdělování úkolů a manévrů. Tato scéna velmi připomíná expresivní mistrovské dílo 20. století Zelený stůl Kurta Joose. Mezi jednotlivými až rituálními obrazy komentuje Alexander Ekman šílené téma, které je nutné si stále připomínat. Apeluje na paměť a varuje před opakováním genocidy.

Není náhodou, že oba švédští tvůrci Alexander Ekman i Mikael Karlsson získali od EBU (European Broadcasting Union) a IMZ (International Music and Media Centre) a letos na festivalu Zlatá Praha Cenu za mimořádný přínos audiovizuálnímu scénickému umění.

Ocenění Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 získal dokument Nikola Márová: Portrét primabaleríny v režii Martina Kubaly. Snímek byl už promítán v loňském roce. Nahlíží s obdivem na dlouhou intenzivní kariéru této jedinečné primabaleríny světové úrovně, na denní tvrdý „chleba“ stálého a leckdy nekonečného tréninku, příprav a zkoušení (recenze zde).

Mimo mnoha dalších zajímavých záznamů a dokumentů, přístupných letos veřejnosti nejen ve videotéce ve foyer Nové scény, ale i online, mohli návštěvníci zažít Latino Party s výukou tanců. Stejně tak během Zlatého dne Zlaté Prahy na piazzettě vedle Národního divadla návštěvníci mohli obdivovat krátké ukázky studentů Taneční konzervatoře hl. m. Prahy, Tanečního centra Konzervatoře, sólistů Pražského komorního baletu i Baletu Národního divadla a následně hvězdy StarDance z minulého ročníku. Vedle toho byly také uspořádány prohlídky Rudolfina, Obecního domu i Národního divadla a  vedlejší program nabízel několik představení v budovách Národního a Stavovského divadla i Státní opery.

Psáno z festivalu Zlatá Praha, 20.–23. září 2023, Nová scéna ND.

Oceněné vítězné snímky:

GRAND PRIX
Film: ZAMILOVANÁ ORFEA (č. 33)
Producent: EuroArts Music International GmbH
Koproducent: schöne neue filme & SEHR GUTE FILME v koprodukci s BR/Arte, Bayerische Staatsoper, SHOOTnPost

Český křišťál – Dokumenty o hudbě, tanci a divadle
Film: HUDBA POD HÁKOVÝM KŘÍŽEM – MAESTRO A VIOLONCELLISTKA Z OSVĚTIMI (č. 2)
Producent: 3B-Produktion GmbH
Koproducent: Deutsche Welle

Český křišťál – Záznamy inscenačního umění
Film: NEVINNOST (č. 66)
Producent: CAMERA LUCIDA PRODUCTIONS
Koproducent: RADIO FRANCE

Český křišťál – kategorie Záznamy hudebních koncertů
Film: HUDEBNÍ CESTA ČASEM. VILNIUS 700 (č. 32)
Producent: Lithuanian National Broadcaster (LRT)
Koproducent: Litva

Zvláštní uznání za mimořádný umělecký počin
Film: NEJPODIVNĚJŠÍ Z ANDĚLŮ (č. 8)
Producent: Minerva Productions
Koproducent: New Zealand Opera

Cena České televize
Film: TEMNÉ TAJEMSTVÍ PANA PAGANINIHO (č. 57)
Producent: Koprodukce ORF, ARTE a Felix Breisach Medienwerkstatt funded by Austrian Television Fund and VAM, distribuce ORF-Enterprise

Cena EBU a IMZ za mimořádný přínos audiovizuálnímu scénickému umění
choreograf Alexander Ekman a hudební skladatel Mikael Karlsson

Ocenění Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97
Film: NIKOLA MÁROVÁ: PORTRÉT PRIMABALERÍNY (č. 83)
Režie: Martin Kubala
Producent: Česká televize