Festival Za Dveřmi aneb Umění na ulici

Divoká severská jízda

Velkou událostí letošního ročníku bylo bezesporu vystoupení finské ženské skupiny nazvané Sisus Sirkus. Do Prahy přivezla pouliční představení s názvem Mosh Split, v němž nestačí jen štěrk a případně drobné rekvizity. Aktérky totiž používají deset metrů vysokou konstrukci a velký, na první pohled ulítlý karavan, který slouží jako převlékárna, rekvizitárna, pódium pro tanečnice s boa a zpěvačky (vše si tyto renesanční umělkyně obstarávají samy).

Jakmile Mosh Split vypukne, jedná se o divokou a strhující jízdu. Nejdříve se z karavanu linou kilometry toaletního papíru, aby se vzápětí ukázalo, že se souká ven jedna z dam a její sukně je ušita z několika ruliček toaleťáku. Efekt to zanechá velký, ne však tak velký jako samotné vystoupení majitelky sukně na vysoké visuté hrazdě – stojky na hlavě jsou pro ni samozřejmostí. S prvními střípky ukázek toho, čeho je Sisus Sirkus schopný, se rýsuje i celkové téma inscenace – pět multitalentovaných žen vypráví s ironií v těle příběh paniček, jež zajímá především móda, kadeřník, šantán, svádění mužů a jen tak mimoděk je jejich zbraněmi artistický um.

Diváci se mohou kochat tu duetem žen oděných v upnutých kombinézách se zvířecím vzorem, tu skupinovým skečem se žvýkačkami. Duet je založen na vlnění v intencích akro jógy, umělkyně evokují jak šelmy, tak hadí ženy, které své krátké výstupy ozvláštňují zapojením svých dlouhých copů. Chvíli je drží v zubech, později mezi palcem a ukazováčkem na noze a poté pod nimi proplétají svoje tělo.

Náhle se na pódiu objeví krasobruslařka, která se postupnými kroky promění v artistku na visuté hrazdě. Nechybí ani švihadlová show, práce s velkou obručí, v níž se jedna z dam přetáčí. Fascinující je skeč s vysavačem, který je zároveň i kadeřníkem. Dámy tak díky němu dbají nejen o čistotu na pódiu, ale i o svůj vzhled.

Závěrečné defilé na visutých hrazdách jen potvrzuje, jak skvělé akrobatky tyto ženy jsou. Objevují se i salta, lety vzduchem, visení hlavou dolů. I když je celá opředená satirickým a břitkým humorem a polehčujícími situacemi, inscenace po celou dobu šlape ve svižném tempu, režie díla a neustálá proměna kostýmů a rekvizit těchto bláznivých žen dokonale udržuje napětí. Klíčová zpráva je jasná: Sisus Sirkus je profesionální soubor skvělých a velmi nadaných umělkyň, které umějí udělat podívanou velkého stylu, aniž by se z ní stal kýč.

Ekologický apel

Jinou zajímavou inscenaci také ze severu, ale z trochu jiného světa, z Velké Británie, přivezlo Highly Sprung Performance Company, což je uskupení, které se snaží svojí tvorbou poukazovat na nepříznivou prognózu naší planety a na ekologická témata. Představení Urban Astronaut, které mohli návštěvníci festivalu na Výstavišti zhlédnout, je plné naděje a dobrých konců.

Příběh začíná paralelně na dvou místech. Na tom statickém, obklopeném diváky se pohybuje mladá žena, která ve své oáze klidu a zapomnění opečovává vzácné rostliny. Některé pěstuje na zemi, jiné na speciálně sestavené konstrukci se šlapacím kolem, které má vytvářet energii. Tančí kolem nich prakticky nonstop, natáčí je za sluncem, kontroluje, jestli mají dostatek vody, a snaží se o záchranu téměř vyhynulého druhu flóry. Z hlubokého prostoru Výstaviště přijíždí za doprovodu několika diváků městský astronaut. Je připoután na speciálně vyrobeném stroji, který mu umožňuje otáčení o 360 stupňů a stoupání až do výšky 6 metrů.  

Astronautovy pohyby dokonale připomínají důsledek snížené gravitace, proto obyčejná chůze na zemi je pro něj prakticky nemožná. Stroj obsluhují dva muži, kteří s astronautem přesně manipulují, zvláště když se dostane do kontaktu s dívkou a naruší její idylku. Až se divák začíná bát, jestli ty rostlinky opravdu nezašlápne. Astronaut se chvíli pokouší snahy odhodlané ženy zmařit a zničit, žena se však brání, co to jde. Jejími nástroji pro vyjádření jsou současný tanec a akrobatické prvky. Naštěstí se podaří městského astronauta polidštit a umírnit. Láska, která vzniká mezi ním a ženou, zastavuje veškeré hrozby. Muž vstupuje na zem a přestává usilovat o zkázu planety. Představení vyvolává pocity zoufalství a bezmoci, je rozhodně zajímavé svým naléhavým tématem i zpracováním a scénografií.

Český humor

Festival Za dveřmi však přináší také zdařilé české inscenace. Dokonce dvakrát mohli návštěvníci festivalu zhlédnout projekt Bratrů v tricku, uměleckého dua, pro něž je signifikantní zakroucený knír. To však není to jediné, co by si diváci měli zapamatovat. Obecně tito mladí pánové vynikají neotřelými technikami žonglérského umu, kdy se rozhodně nejedná o žonglování s míčky a kuželkami, ale o manipulaci s velkými a neforemnými předměty. Jejich snad nejúspěšnější dílo Běžkařská odysea, které bylo k vidění jak na Výstavišti, tak na Můstku, je založeno na příběhu dvou lyžařů, kteří jsou téměř na špičce své sportovní disciplíny. Před závodem mají otevřenou půjčovnu lyží a nechávají diváky, aby si běžky na místě vyzkoušeli. To, že není sníh, nikomu samozřejmě nevadí, stopa se rýsuje i na holém chodníku. Po zavření půjčovny se začínají připravovat na závod – rozcvičují se, mažou svaly, dopují se tatrankou a čajem, zbytky velkoryse nabízejí publiku.

Během rozcvičky jsou diváci svědky různých kousků. Žonglování s holemi vypadá jako brnkačka, balancování s jednou lyží zasazenou do jamky mezi bradou a ústy už tak snadné není. V jejich podání však působí lehce a hravě. Nechybí různé přeskoky, výskoky, otočky s několika do sebe zasazenými lyžemi v rukou. Duo Bratři v tricku je připraveno s číslem na zádech na svůj závod, ale chybí číslo jedna! To sedí někde v publiku. Vítězství čeká na jednoho šťastlivce z obecenstva. Vybraný muž se ještě nechá namasírovat, posilní se pišingrem, obuje padnoucí lyže a zapojí se do rozehřívací fáze (tančit na Makarenu na běžkách má naprosto jiný rozměr). Pak se trojice běžkařů vydává do kopců, rovin i nížin, běží kolem diváků, sjíždí k základně a náhle se z nich stávají biatlonisté s vodní pistolí. Opět se vydávají ve stopě k živým terčům, a tak po chvíli nezůstává jediný divák suchý. Cíl je v dohledu, vyhrává biatlonista s číslem jedna.

Běžkařská odysea je unikátním dílem, v němž všechno funguje. Dobře zvolené téma, které je českým fenoménem, diváka snadno vtáhne do dění. Laskavý a zároveň provokativní humor povyšuje produkci na zábavnou podívanou, při níž se člověk jen nechává vést na vlně pohody a pobavení. Zdánlivě jednoduché věci zde udělají mnoho muziky. Performeři působí jako sehraná dvojka, která si během představení jen tak hraje, i když předvádí vrcholné žonglérské a cirkusové úkony. Dílo je perfektně vystaveno režijně i dramaturgicky, retro kostýmy umocňují pobavení publika. Stejně tak koláž hudebních šlágrů, jako je Makarena, We Are The Champions a česká státní hymna, perfektně zapadá do dané části příběhu a zvětšuje zážitek. Tento zimně laděný kus se skvěle hodí do letních rozpálených ulic.

Sny o létání

Další české představení nabídlo uskupení Holektiv, které tvoří tři ženy – Karolína Křížková, Eva Stará, Andrea Vykysalá. Jejich díla často kombinují vizuální (filmové, výtvarné) a pohybové (tanec, akrobacie, pohyb) techniky. Představení Letkyně je o výškách a vzniku prvních aeroplánů. Přenáší nás tedy do desátých, dvacátých let 19. století. Letkyně mají příznačné letecké kombinézy a kožené čepice s velkými brýlemi. Přípravu na pobyt ve výšinách trénují tím, že si vzájemně vylézají na ramena, zvládají to i do dvou pater, různě na sebe lezou a balancují v našikmených osách. Nechybí seskoky a výskoky. Cílem je však sestavit si opravdický aeroplán, aby mohly vzlétnout. Jednotlivé součásti tvoří podvozek s koly připevněnými na žebříku, kovová konstrukce, na kterou se později připevní křídla a vrtule. Všechny rekvizity hrají v průběhu představení určitou roli – např. trakař je stupátko při lezení na ramena a pomůcka při balancování ve výšinách, vrtulka pobízí k rychlejšímu tempu, křídla dávají pocit lehkosti. Všechny rekvizity také kolují publikem a ten, u kterého se zastaví vrtule, je jasným adeptem na prvního pilota. Má tu čest proletět se v právě sestaveném aeroplánu a za potlesku diváků a tlačení jedné z letkyň odjíždí z prostoru, kde se představení odehrávalo.

Dílko je krátkou poetickou sondou do světa letectví – výšiny, lety a pády působí jako analogie světa novocirkusového umělce. Představením Holektiv potvrzuje, že si vytváří svůj rukopis, vizuálně-pohybově poutavá díla se zvládnutou vysokou akrobacií i taneční technikou. Tematicky věrné zpracování bez nutnosti ukázat vše, co umím, je zařazuje mezi vyspělé a hodnotné umělkyně.  

Festival Za dveřmi dává prostor českým i zahraničním souborům, otevírá prostor pro konfrontaci umělců a divákům nabízí v letních dnech kvalitní podívanou.

Psáno z festivalu pouličního divadla Za dveřmi, 15.–18. července 2019.

Mosh Split
Koncept, interpretace: Iida Sipilä, Inka Pehkonen, Milla Lahtinen, Rosa Tyyskä / Nelli Kujansivu / Heidi Latva, Sofia Defour
Supervize: Mirja Jauhiainen
Koprodukce: Circus Arts / Burnt Out Punks

Urban Astronaut
Režie: Sarah Worth
Interpretace: Mark Worth, Zoe Drinkwater, Ben Morley, Emily Robertson, Ashley Jordan

Letkyně
Koncept, interpretace: Eva Stará, Andrea Vykysalá, Karolína Křížková
Hudba: Julie Lupačová
Supervize: Martin Kukučka

Běžkařská odysea
Účinkují: Adam Jarchovský, Václav Jelínek
Supervize: Tomsa Legierski
Kostýmy: Jarmila Enochová
Produkce: Michaela Holbíková, ART Prometheus