Poncův Royal Bioskop vlastnila posléze městská část Žižkov a hrálo se v něm už jako v kině Ponec až do roku 1968. Poté jako mnoho jiných staveb tohoto typu budova chátrala.
Zakladatelka a ředitelka tanečního festivalu Tanec Praha Yvona Kreuzmannová se zasadila o obnovu a zásadní rekonstrukci starého objektu (v roce 1998 vyhrálo o. s. Tanec Praha výběrovou soutěž) a po dvou letech byl roku 2000 zahájen provoz.
Scéna divadla často slouží jako taneční sál a studio pro rezidenty a mladé umělce, kteří konečně mohli začít nerušeně zkoušet a připravovat svá taneční díla v oblasti autorské choreografie a pohybového divadla. Je nepochybné, že mladá generace choreografů a tanečníků dokázala díky Ponci hrát, reprízovat a uspět na mezinárodním poli v tanečním oboru. V posledních několika letech je běžné, že se její díla prezentují na zahraničních tanečních scénách podobného zaměření i na mezinárodních festivalech. Někteří byli i několikrát ohodnoceni a ověnčeni cenami a dnes jsou na vrcholu svých sil. Z významných souborů a osobností je třeba jmenovat: VerTeDance Terezy Ondrové a Veroniky Kotlíkové, Lenku Vagnerovou & Comp., která vyrostla v souboru DOT504 Lenky Ottové.
Choreografka a velká iniciátorka tanečního rozvoje Lenka Ottová hrála zprvu dlouho prim. Jozef Fruček a Linda Kapetanea jsou také nadále věrnými hosty. Stejně tak taneční soubory Nanohach a ME-SA a samozřejmě i 420People.
Ze zahraničí přijížděli zkušení tanečníci Eva Černá a Karel Vaněk nebo Jan Kodet. Také Petr Tyc, který získal jako první Cenu Sazky v rámci České taneční platformy.
V divadle Ponec se odehrává většina představení zahraničních hostujících souborů během festivalu Tanec Praha a pravidelnou akcí je zmiňovaná Česká taneční platforma, každoroční přehlídka současných tanečních novinek.
K letošnímu slavnostnímu zahájení bylo plánováno vystoupení dánského souboru Granhøj Dans, který byl jedním z prvních hostů Ponce. Bohužel se to nepodařilo a místo nich byl pozván na zahájení letošní sezony malý dánský soubor Edhema Jesenkoviče.
Edhem Jesenković pochází z Bosny a Hercegoviny. Emigroval do Švédska, kde byl angažován v Královském švédském souboru ve Stockholmu. Nyní žije a pracuje v Kodani. Je známý svým energickým nasazením, tanečností i muzikalitou.
V představení M. E. N pro čtyři muže rozebírá v několika dílech nijak zvlášť originálním způsobem celkem všední situace. Tanečníci se přidávají postupně, pracují s bednami, které jim vytvářejí nejrůznější nástrahy. Inscenace nemá zvláštní vývoj a na slavnostní zahájení se moc nehodila.
V druhé části slavnostního večera předvedli Jan Malík a Jana Látalová fragmenty z jejich úspěšného představení Move On v choreografii Veroniky Švábové. Zatančili je ve foyer a venku před divadlem jako součást slavnostní atmosféry. Spolu s nimi si symbolicky zatančila i Yvona Kreuzmannová. Večer pak pokračoval koncertem hudební skupiny Mayen.
Psáno z představení 15. září 2015, divadlo Ponec.
M. E. N
Choreografie a koncept: Edhem Jesenković
Hudba: Håvard Pedersen a Edhem Jesenković
Světelný design: Adalsteinn Stefansson
Move On
Námět: Nanohach & Veronika Švábová
Choreografie a režie: Veronika Švábová
Kostýmní spolupráce: Mariana Novotná
Světelný design: Robert Štěpánek
Hudba: John Adams, Amon Tobin a Bedřich Smetana
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?