Dance Life ExpoI - soutěž v kategorii Magic Free Group. Foto: Tino Kratochvíl.
Průřez tanečními styly až po rozpačitě přijatý balet
I letos po boku street dance, hip hopu, pole dance a různých orientálních stylů mohli diváci obdivovat scénický, současný a klasický tanec. Sobotní odpolední program na Evropa 2 Stage uvedl Top Art Show, v níž se zpočátku představilo pět tanečních studií napříč žánry z Česka i Slovenska. Jako první vystoupila brněnská Taneční škola Danza s choreografií Danza je tanec!.
Zazněly ohnivé tango i nestárnoucí hity z muzikálu Pomáda. Na jevišti se objevili tanečníci všech věkových kategorií, přičemž nejstaršímu bylo neuvěřitelných sedmdesát jedna let. Taneční studio Art Factory Brno předvedlo choreografii Továrna na umění, ve které největší nadšení u diváků vzbudilo zařazení písně The Greatest zpěvačky Siy Furler. Následovala taneční kompozice slovenských Moving Souls nazvaná Hlas svedomia od Viky Kozákové. Soubor v loňském roce zvítězil v soutěži Emco Taneční skupina roku a díky této ceně se mu naskytla možnost vystoupit v New Yorku. Program nabídl i bollywoodský tanec v provedení tanečníků z Om Dance Academy nebo temperamentní argentinské tango, kterým diváky zaujali Argentinec Daniel Urquilla a Japonka Mihoko Sataka. Program uzavřelo šest tanečníků ze skupiny Evil Dancers, kteří zatančili Jazz dance v choreografii Tomáše Kuťáka.
Z aspirantů na profesionální taneční kariéru jako první vystoupili studenti Taneční konzervatoře Brno s dvěma čísly Polonéza Es Dur a Kateřina II. Veliká. Jednalo se o kontrastní kusy, první líbezné a dětské, druhé dramatické a vášnivé. Navázali posluchači Tanečního centra Praha působící v souboru konzervatoře Balet Praha Junior choreografií Odd Couples Attily Egerháziho. Dílo bylo plné humorných her s kostýmem a veselých zápletek, přitom neztratilo na plynulosti a jemnosti. Pražský komorní balet uvedl Random Encounters. Vyznění mírně monotónní choreografie kazila chyba projekce za zády tanečníků, kde se omylem promítlo několik náhodných obrázků.
Jako největší událost večera moderátor ohlásil příchod prvních sólistů Národního divadla v Praze Nikoly Márové a Michala Štípy. Ti bezchybně předvedli pas de deux z bílého adagia z druhého jednání Labutího jezera. Závěr bloku klasického tance patřil Národnímu divadlu Brno, které uvedlo krátký film (na domácí půdě se musí jak se patří prezentovat). Poté následovala choreografie Mária Radačovského Beethoven zatančená sólisty brněnského baletu NdB Eriko Wakizono a Ivanem Popovem.
Během celé doby jsem měla pocit, jako by polovina diváků balet respektovala, další část si však vesele nahlas povídala. Nedaleko mě seděli mladíci a velmi se vyžívali v posměšných komentářích dění na jevišti. Evropa 2 Stage a publikum, které se v tomto netradičním prostředí sešlo, jako by sem nepatřily. Zdálo se, že klasický tanec tu u mnohých nenašel pochopení.
Zato následující artistická show s velkou obručí, kterou předvedl Shashika Uashika, obsahovala výbušnou směs dynamické energie a přívalů adrenalinu, jež se přenesla i na diváky. Ta se zvláště u pánského obecenstva vystupňovala v dalším představení z produkce Art 4 People, tentokrát se s obručí zavěšenou vysoko ve vzduchu mazlila Anna Nikulina. Tomáš Pintér a Adéla Míšková navázali párovým vystoupením na jedné šále. Náročné akrobatické prvky obsahující i lety s volným pádem si několikrát vysloužily potlesk během produkce. Stejně tomu bylo i při fireshow skupiny Pyroterra, která své artistické kousky doplňuje o práci s plamenem, takže ani krátké prostoje mezi čísly vyžádané technickou přípravou neodradily diváky, aby si vzniklou atmosféru neužívali plnými doušky.
Tancem k optimismu
Od počátečního strečinku, přes posilování a krátkou práci ve dvojicích v kontaktu k závěrečné taneční vazbě provedl tanečníky ve svém workshopu Contemporary jazz Tomáš Kuťák. „Lidé byli super jako každý rok, je cítit, že tančí a zároveň chtějí zkusit něco nového, jsou více nadšení z nových pohybů,“ komentoval po tréninku. „Samozřejmě to má jinou energii než u tanečníků, kteří chodí na moje lekce pravidelně. Loni bylo na mé lekci více pokročilejších tanečníků, letos více středně pokročilých, ale jsem rád, že přišlo hodně lidí a bavilo je to. Atmosféra na festivalu se mně moc líbí, a právě proto se snažím udělat si víkend volno a užít si celé dva dny, vidět i jiné skupiny a podívat se, co kdo dělá, ne jen odučit si svoji lekci a odjet.“
Linda Rančáková vedla lekci Contemporary, kdy začínala warm up, pak i rozcvičením obličeje a na závěr uvedla krátkou taneční vazbu. „Lidé jsou příjemní, akorát se mi zdají trochu zaražení. Mám radost, že letos přišlo zkusit lekci i hodně nových lidí, ale zdá se, že nevěděli, co mají ode mě čekat. Trochu jsem je musela tlačit, aby na mě reagovali, spíš se styděli a byli soustředění,“ popsala své dojmy lektorka.
Zaplněné studio ještě před začátkem potvrdilo očekávání lektora Davida Strnada: „Zájem o master clss techniky Horton je navzdory úrovni popularity techniky vysoký.“ Ačkoli se po seznámení účastníků s cíli hodiny a rozehřátí bohužel ukázalo, že většina přítomných nemá v této oblasti žádné zkušenosti, úroveň tréninku to nijak nezměnilo. Pokročilejší tanečníci tak mohli, byť ve stísněném prostoru, využít individuální připomínky k zvýšení svých dovedností, méně pokročilí alespoň získali základní pojem o principech techniky a jejím názvosloví. Rozmanitý hudební podkres k jednotlivým tanečním variacím nabízel opravdu všehochuť, na své si přišel milovník klasické hudby, popu nebo třeba jazzu. Po skončení si účastníci sdělovali získané poznatky pro svoji praxi a rozcházeli se v pozitivní náladě.
Lekce moderních a současných stylů naopak proložil workshop prvního sólisty pražského souboru baletu Národního divadla Michal Štípa, který v závěrečném dni vedl master class klasického tance Balet: „Jsem tady už druhým rokem a je tu spousta zájemců nejen o balet ale i tanec obecně. Zdejší atmosféra je úžasná. Všichni tanečníci jsou natěšení se ukázat. Měli jsme včera úžasnou show a věřím tomu, že každý si tady přijde na své. Překvapilo mě, že na naše workshopy přijeli studenti pražské konzervatoře, a trochu mě mrzí, že jsem neviděl nikoho z brněnské. Věřím, že by se mohli něco naučit, nebo prostě jen přijít a navázat s námi spolupráci. Na workshopech, zvláště, jako je tento, většinou spíše improvizuji, protože nevím, kdo přijde. Mnoho tanečníků je nervózních a je to na nich znát. Snažím se, aby atmosféra na lekci byla uvolněnější, odlehčit ji i nějakým žertem a myslím, že se mi to docela daří. Pokud by přišlo více tanečních profesionálů, tak bych určitě udělal trénink tak, aby si i zatančili.“
Na závěr svátku tance zařadili organizátoři originální workshop kombinující africký tanec a contemporary styl – Afro contemporary. Lektorka Linda Caridad Fernandez Saez nejdříve osvětlila účastníkům všeobecné zásady a poté následovala i ucelená taneční vazba. Tanečním aktualitám se svěřila se svými zážitky z odučené hodiny: „Tanečnice byly senzitivní, což je u tohoto stylu tance potřeba, bylo to pro mě velice přínosné. Učila jsem zde před dvěma lety a byl tady úžasný gejzír energie. U afrického tance je to více zřetelné, zda lidé přijdou a jsou s vámi na lekci, nebo jsou rozptýlení. Je tady možná letos méně lidí, ale pořád mám pocit, že to tady žije. Na festivalu mám hodně přátel, setkávání s nimi je příjemné.“
Pátý ročník Dance Life Expo opět dokázal, jak k sobě mají tanečníci blízko nehledě na žánr, věk či region. Snad nebyl poslední.
Psáno z festivalu Dance Life Expo 5. a 6. listopadu 2016, Veletrhy Brno.
Dance Life Expo – Dance Show & Trade Event 4.–6. listopadu 2016
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?