Cirkus Base – Cirkusová náves do každého města!

Cirkus Base v Chomutově. Foto: Miloš Štáfek.

Autor Hana Strejčková

Mobilní vesnička Cirkus Base v Chomutově, to byla svěží jarní tráva a svítivá bělost několika šapitó, hemžení návštěvníků všeho věku a pestrá různorodost programové nabídky. Na návsi a okolo ní se odehrávaly venkovní produkce a konaly se workshopy. Orientaci usnadňoval centrální rozcestník a informační tabule, nechyběl ani bar s občerstvením. Pocitové vykreslení atmosféry by odpovídalo štěbetajícím ptáčkům mezi nebem a zemí, větru prohřívanému prvními teplými paprsky. Stanoviště v cípu pražské Ladronky také připomínalo výspu unikátní energie a neméně lákavého programu na škále od zábavy po umění. Jen se vtírala otázka, jak obhájit svou výjimečnost v kulturně přesycené metropoli. 

Zejména v pohraničí byla zásadní poloha areálu, neméně pak otevřenost a vstřícnost všech přítomných, aktivity poskytované zdarma či za dobrovolný příspěvek, nebo za cenově dostupné vstupné. K disciplínám nového cirkusu, představením a performancím, motivovaným procházkám se tak mohl dostat opravdu každý zájemce. Hlavně, v Chomutově program organicky překračoval hranice vesničky, participativními procházkami se prolínal s realitou města a místním nechal nahlédnout na vše všední a běžné z jiné perspektivy. 

Les Fantômes, LINK – Akrobacie v plenéru
Jednou z vydařených intervencí do veřejného prostoru byla například pohybová klauniáda Les Fantômes kolektivu tYhle. Tříčlenná sestava Florent Golfier, Lukáš Karásek a Natálie Podešvová splývala i rezonovala s prostředím, jako by performeři nejprve prostoru naslouchali, všímali si jej a seznamovali se se všemi přihlížejícími. A pak svými spontánními nápady prostor zabydlovali, upozorňovali na opomíjené a svými akcemi nezřídka vzbuzovali údiv či smích. Zlézali výškové úrovně, ztráceli se za stromy a v křovinách, přidržovali se zídek a balancovali na okenních mřížích, pokoušeli nosnost lampy veřejného osvětlení a výčet by mohl rytmicky pokračovat dál. Performativita jejich konání vyvěrala ze hry, kterou formoval okamžik a okolí, přirozeně se pak prohlubovala i dobrovolná participace diváků. V severočeském městě se se svou procházkovou variací s názvem LINK, charakteristickou svým červeným lanem, živou hudbou a akrobacií, představil také česko-švýcarský soubor Cie Pieds Perchés. Vedle novinek, ojedinělých nebo znovu vzkříšených projektů se objevily tuzemské komorní klenoty, jako například Běžkařská Odysea dua Bratři v tricku nebo Enola Elišky Brtnické.  

Teacrobat – Akrobatovo ráno
Chomutov zažil hned po otevření vesničky moc příjemnou světovou premiéru. Rodinné kuchařsko-akrobatické představení Teacrobat je sólovým projektem artisty Michala Mudráka, fenomenálního „stojkaře“ a člověka s nezdolnou vůlí. Pro splnění svého snu si totiž nechal ušít vlastní šapitó. A mimo jiné byl v Dánsku za své artistické umění odměněn cenou Den Danske Cirkuspris. Díky dlouholeté zahraniční zkušenosti s tradičním i novým cirkusem a své multidisciplinaritě se ve své novince rozhodl vše odehrát a technicky zajistit úplně sám, aniž by ztratil tempo nebo kontakt s publikem. A ve svém (svému) prostoru dvakrát denně doslova kraloval. Za režijní supervize Vojtěcha Švejdy vzniklo komorní, a přesto velkolepé dílo, neboť vytěžilo neuvěřitelnou Mudrákovu energii a jeho schopnost oddat se naprosté přítomnosti, na nichž stavělo. 

Ve své miniaturní manéži Mudrák bravurně nahlížel na rutinu tradičního cirkusu, s kreativitou a elánem se zároveň vrhal do experimentů. Inscenace Teacrobat by mohla být v jedné z interpretačních rovin charakterizována jako obraz, v němž se snoubí varietní principy s osobitým klaunstvím, špičková ekvilibristika, divadlo a cirkus.  

Nadčasový příběh akrobata se odehrával v autentické „retro“ kuchyni a točil se okolo přípravy snídaně. Michal Mudrák své představení zahájil technickou zkouškou, zda je vše správně nastavené. Tato předscéna mi okamžitě evokovala legendární filmový Svěrákův výstup, v němž se ozývá: „Stěrače stírají, ostřikovače stříkají…“ Svůj neuvěřitelný zápal pak artista nejprve namířil k úpravě malinkého prostoru, balancoval proto se stolem, lavory, židle proměňoval v chůdy, ale také brzy visel hlavou dolů ze zavěšené špajzky. 

Výtečné groteskní a klaunské sekvence zahrnovaly lecjaké akrobatické triky, převážně z oblasti objektové manipulace a akrobacie včetně různosti stojek. Namísto pro něj typických stálek však využil k balancování na rukách zavařovací sklenice od okurek nebo prkno postavené na čajovém porcelánu. Bezprostřední blízkost natěsno vměstnaného publika umocňovala pospolitost. Spontánní reakce chomutovských diváků byly fascinující, jen potvrzovaly hloubku napojení na performerovo konání. Když mu například spadla z nohy pantofle, do manéže okamžitě vběhlo dítě a podalo mu ji. Diváci s ním byli v každém okamžiku. A to i tehdy, když s humorem nabídl prstem vytřít zbylé těsto. Z lavic se vymrštila dětská ručka a mísa začala kolovat v řadách. Teacrobat opravdu bylo úsměvným nahlédnutím na akrobatovo ráno, během kterého netoužil po ničem složitém, jen pochutnat si na snídani. Tvůrci však umně vystavěli stupnici překážek, které akrobat musel s využitím různých cirkusových disciplín zdolat, aby se na závěr dočkal upečeného perníku a mohl všechny přítomné pozvat na šálek čaje a kus voňavé buchty. 

J.O.E., Ruten – Klaunérie, dialog s objekty
I program pražské Ladronky potěšil novinkami. Tandem Michaela Stará a Jonatán Vnouček pro Prahu přichystal premiéru pohybové inscenace J.O.E., zaměřené na téma vztahu dětí a moderních technologií. Výsostně interaktivní formát pouliční hříčky tentokrát opět vsadil na klaunérii. Dvojice zvolila sice serióznější téma, ale komunikované velmi srozumitelně, chvílemi až prostě, a mnoho energie vlila do mluveného slova. Na rozdíl od předchozí grotesky nazvané Johnny & Jenny tvůrčí tým posílil fantazijní svět, zastoupený například veverčími závody a až absurdním využitím „technologií“. Z výsledného tvaru patrně nejvíce vyčnívala funkční maska robota s názvem J.O.E. Performeři Vnouček i Stará akcí variovali mnohé možnosti kostýmu, jenž byl například dále dělitelný na části nebo sloužil jako úschovna rekvizit. Režisér Ondřej Holba jako by zde opět uplatnil svůj dlouholetý zájem o kinetické samohyby a roboty. 

Vedle performance Ke zdi, která byla teprve nedávno v premiéře uvedena v NoDu a v níž je ústředním prvkem kovový mnohohran, se obdobně zajímavá konstrukce objevila i v díle nazvaném Ruten. Pod širým nebem při větrném západu slunce vystoupila Aki Yoshida z Japonska. Její vztah s trojrozměrným objektem evokoval emočně proměnlivý dialog, v němž tělo objektu vládlo i obrazně se do něj vlínalo, akrobatka se vzdalovala a hledala k němu cestu. Podvoloval se síle a její flexibilitě, s ním v souzvuku črtala zjevné i pomyslné trajektorie. Stával se dobytým hradem, a také jeskynním útočištěm, norou i vrcholem hory. Na asociace plodivá fyzická báseň pracovala s protiklady, a přesto působila sourodě. V Ruten se unikátně setkal objekt, tělo a zvuková linie.

Matmo, Outlines / Obrysy – Souvislosti fyzického výrazu a geometrie
V kontrastu se svobodou pohybu okolo samostatně stojící konstrukce se staly dvě vzdušné choreografie Matmo a Outlines / Obrysy, které se rámcově v mnohém podobaly, pocitově se dotýkaly paralel ve fyzickém výrazivu a geometrii. Eleonora Dall’Asta z Panamy tělesně vedla rozhovor se svazkem trubek, rour, tyčí. Protiváha a zavěšená vertikála uváděly lidské tělo do pozic a vztahů generujících obrazy, v nichž akrobatka působila zranitelně, a současně neohroženě, neboť dokázala vytvořit i iluzi antigravitačního pole. Na velmi minimalistickém prostoru se odehrávala fascinující podívaná bez racionální zátěže. 

Kovové pruty, jež byly základem už i pohybově-výtvarné performance Thin Skin, pak vynesla do vzduchu Eliška Brtnická. Hru s nestabilitou rozvíjela jak na zemi za dopomoci kvádrů, do nichž vpichovala tyče, čímž vznikaly prchavé kinetické instalace, tak především na „hrazdě“ vytvořené z kovové, štíhlé tyče upevněné mezi lanky a vahou, tlakem těla ohýbané. Zatímco Dall’Asta jako by prostor líčila tahy roztřepených štětců, Brtnická směřovala ke grafice či jí tak blízké kaligrafii. Trojici osobností spjatých s určitým typem objektu nespojoval jen společný večer, všechny dokázaly přesvědčivě zanechat pomyslný otisk v časoprostoru, zamrazit záchvěv pomíjivého okamžiku. Jejich pojetí cirkusové disciplíny odstoupilo od adrenalinově výkonového měřítka ke komornímu novému cirkusu, k niternému uměleckému prožitku. 

Cirkus Base se bohatostí programu, šíří aktivit pro veřejnost i vlastní studenty bezesporu stal jedním z příkladných projektů veřejné kulturní a volnočasové služby. Za třináct let svého působení si CIRQUEON vybudoval špičkový kmenový tým lektorů, systém podpory mladých talentů a těší se neustále rostoucí základně zájemců o novocirkusové kurzy a aktivity. Rozsah činnosti Centra pro nový cirkus je v podstatě enormní, od tělovýchovné přes zábavní a kreativní až po vysoce uměleckou. V Cirkus Base se všechny roviny přehledně prezentovaly, propojovaly a sjednotily. Ideální by bylo, kdyby se Cirkus Base stal putovní tradicí navštěvující všechny regiony České republiky. 

Psáno z Cirkus Base v Chomutově (Městské hřiště) a v Praze (Park Ladronka, Praha 6).

Teacrobat
Účinkuje: Michal Mudrák
Režie: Vojta Švejda (Wariot Ideal)
Hudba: Laco Déczi, Marek Novotný

Les Fantômes 
Autoři a účinkující: Florent Golfier, Lukáš Karásek a Natálie Podešvová

LINK
Perfomerky: Stéphanie N’Duhirahe, Morgane Widmer
Koncept: Cie Pieds Perchés
Hudba: Roman Džačar
Outside eye: Jana Ryšlavá
Za podpory: Schmilblick spolek, CIRQUEON, Státní fond kultury ČR, Ministerstvo kultury ČR

Johnny & Jenny: J.O.E.
Námět: Jonatán Vnouček a Michaela Stará
Režie: Ondřej Holba
Dramaturgická spolupráce: Ondřej Holba, Jonatán Vnouček, Michaela Stará
Konzultace/supervize: Lukáš Houdek
Hudba: Matouš Hekela
Kostýmy: Vojtěch Hanyš, Andrea Gájová, dědeček Michaely Staré
Produkce: Zuzana Malina

Ke zdi
Režijní supervize a choreografie: Martina Hajdyla Lacová
Dramaturgie: Ondřej Holba
Pohybový výzkum a supervize: Eliška Brtnická
Akrobatický výzkum a supervize: Stéphanie N’Duhirahe
Tvorba a interpretace: Jana Ryšlavá, Katka Klusáková, Pavla Rožníčková
Scéna a kostýmy: Lucia Škandíková
Realizace objektu: Prokop Vondruška (konzultace Jan Kohout, Martin Florek)
Hudba: Ivo Sedláček
Light design: Karlos Šimek

Outlines / Obrysy
Autorka a interpretka: Eliška Brtnická
Hudba: Stanislav Abrahám, Roman Džačár
Materiály: Prokop Vondruška
Producent: Cirkus Mlejn, z.s. 
Koprodukce: DOX 
Za podpory: hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR,
Partneři: KD Mlejn, CIRQUEON, DIOD Jihlava, Metropolis.dk

Ruten
Účinkující: Aki Yoshida (Japonsko)
Sound design: Daizo Okauchi

Matmo
Autorka a interpretka: Eleonora Dall’Asta (Panama)
Sound design: Hara Alonso / Julián Osvaldo Díaz
Hudba: Richard Skelton / Hara Alonso / Julián Osvaldo Díaz