Kristýna Šajtošová. Foto: Vojta Brtnický.
Večer zahájila choreografie Když vyberou od Kristýny Šajtošové. Na začátku se zdržovala v zadní části sálu, čímž upoutala pozornost na dlouhé červené šaty, které si za šera oblékla. Díky svojí délce hravě tvořily vějíř a doplňovaly zvolený pohybový slovník. Zosobňovaly osud tanečnice, která se po vzdušných pohybech začala proměňovat. Když už byla touha svléct šaty nesnesitelná, vstoupila na scénu druhá, téměř identická dívka. Po krátkém boji se těla sjednotila v pohybu a nakonec přebrala osud druhá tanečnice, která se vrhla k šatům.
Scénu choreografie Žij! Elišky Benešové otevírala stařenka, která měla šálem přivázaný nástroj kolem obličeje. Pohyb působivě doprovázel jemný dech, který rozezvučila harmonika. Dech se zrychloval, až stařenka strhla šátek z tváře a ustoupila na stranu. V podobě dítěte vešla tanečnice, jež na rameni chovala plyšového medvídka. Celková atmosféra se díky hudbě a živému tanci změnila. Na jeviště vešly další tři charaktery a společně se stařenkou a dítětem vytvořily kruh. Házejíce žezlo mezi sebou pokřikovaly: „Umři!“ Scéna vyvrcholila pádem tanečnice a jejím dlouhým výkřikem: „Žij!“ Na závěr společně odevzdaly dary zesnulé a za ztlumených světel opustily scénu.
„Proudy, které jsou vlastním živoucím projevem země…“ – uváděl program. První sólo večera s názvem Wuivr uvedla Darja Hlinková. Uprostřed sálu světlo odkrylo schoulenou postavu. Zpod šatů nabrala kousek hlíny do rukou a pomalými pohyby ji sypala před sebe a postupně i kolem sebe. Když interpretka vstala, bylo vidět, že měla do hlíny vnořené nohy. Postupné gradování doplňovala dunivá hudba Davida Hudsona. Po rozhození hlíny do všech stran se tanečnice vrhla do prostoru. Svoji výpověď ukončila návratem doprostřed sálu, skloněním hlavy a vnořením rukou do země.
Na další představení se diváci přesunuli na dvůr školy, kde se odehrálo site-specific dílo Adély Veškrnové s názvem Flashback. Už od začátku interpretka nastolila humorný podtón nejen hudbou, ale i pohybovým slovníkem. Šikovně rozehrála svůj charakter nejdřív na dřevěných židlích, až se ocitla mezi břečtanem na zdi. Střídavě reagovala na zdroj hudby a vracela se zpátky k prostoru. Po prskání vína a následném zmateném kličkování v publiku našla cestu ke stromu. Postava se ještě jednou rozdováděla a pochlubila. Se slovy: „Jsem Adéla. Do Prahy jsem přijela teprve včera. Jsem tu tedy již dva dny. To je asi vše…“ – se vnořila mezi diváky.
Po krátké pauze uvedla Michaela Kadlčíková duet Dovolím si s dovolením. Oblaka na plátně, snová hudba a usměvavá tanečnice vytvořily příjemnou atmosféru bezstarostného mládí. Skočením do publika ji zachytil mladík a společně rozehráli scénku zamilovaného páru. Po nějaké době tanečník přestal na hrátky reagovat. Střih. Postavy se zastavily pod ostrým světlem a uštěpačným, avšak humorným tónem sdílely starosti každodenního života. Idyla se přeměnila na rutinu, povinnosti pro rodinu i pro stát a kritiku společnosti. Manžel nakonec svoji ženu opustil a ona zůstala sama. Pomalu nesla břímě svého osudu a usedla mezi diváky. Mohla být jednou z nás.
Poslední sólo večera uvedla Johana Pocková s choreografií Dvě odvrácené tváře. Jemné světlo odkrylo zkroucenou postavu opřenou o stěnu hlavou vzhůru. Minimalistické pohyby a zesilující světlo ukázaly víc detailnější práce, která se na scéně odehrávala. Světla, zvolená hudba a kostým vytvořily atmosféru kontinua podmořského světa. Po vyvrcholení první části se za změny světla tanečnice zastavila v blízkosti diváků a nastavila sebe sama, odhalila druhou tvář. Po rozpačité reakci diváků přišel návrat k první postavě a postupně se tanečnice vrátila do výchozí polohy. V poslední vteřině jsme zahlédli rychlý pohyb a interpretka těsně před zhasnutím světel na okamžik ukázala svou tvář.
Večer uzavřela choreografie Ingy Mikshiny, která se inspirovala životem a mentální chorobou Hannah Harriet Chaplin. Ve stejnojmenné práci autorka obsadila čtyři další tanečníky. Přes celý sál prošla mužská postava. Zapálila lucernu a přivedla stařenku na židli, jež poté seděla téměř celou dobu u světla. Na scéně se začaly odehrávat radostné vzpomínky matky a dítěte. Všechno se však změnilo zasažením osudu. Interpretka v modrých šatech téměř létala po sále, až ji museli ostatní aktéři zastavit. Poslední scéna patřila stařence, které asistoval muž ze začátku. Ve zkratkách pomocí rukou vyprávěla svůj příběh. Za uhasínajícího světla ji muž doprovodil ze sálu.
Dva komponované večery uzavřel slavnostní večírek. O program se postarali studenti pátého ročníku a kapela eSeNCe. Na studentky čekají v nejbližších dnech absolventské zkoušky a doufejme, že brzy zhlédneme jejich další tvorbu.
Psáno z představení 27. a 28. května 2015, Konzervatoř Duncan centre.
Absolventské koncerty 27. a 28. května 2015
Když vyberou
Choreografie: Kristýna Šajtošová
Žij!
Choreografie: Eliška Benešová
Wuivr
Choreografie: Darja Hlinková
Flashback
Choreografie: Adéla Veškrnová
Dovolím si s dovolením (duet)
Choreografie: Michaela Kadlčíková
Dvě odvrácené tváře
Choreografie: Johana Pocková
Hannah Harriet Chaplin
Choreografie: Inga Mikshina
Kata Zagorski
No jo, niekedy sa nepodarí. Ale zase niekedy je to komunikačne konzistentné, aj celkom adresné aj javisková istota tam…Nadčasově neuchopitelná excelence, anebo přehlédnutí diváka?