V šatech od Diora i ze sekáče
V posledním zářijovém týdnu měla v prostoru Roxy/NoD obnovenou premiéru taneční inscenace Lenky Bartůňkové nazvaná VRRh ženy kamenem. Její autorka hravým způsobem, obohaceným o nadsázku a vtip, zkoumá, do jaké míry platí známé přísloví „Šaty dělají člověka“. VRRh kamenem se stal absolventským představením Lenky Bartůňkové na taneční konzervatoři Duncan Centre. Tato skutečnost může vypovídat o dvou věcech: buďto jsou možnosti proměn rolí, potažmo ženských rolí, pro autorku stále přitažlivým tématem, nebo se snad vyčerpala její tvůrčí nápaditost.
Vedle možností proměn klade choreografie důraz na navázání kontaktu s divákem. Uprostřed herního prostoru se nachází šachovnice, na kterou diváci vybraní tajemným osudím vrhají kameny a rozhodují o posloupnosti jednotlivých skečů. Divák se stává přímým spolurežisérem, neboť svým hodem rozhoduje také o tom, které skeče během jediného večera uvidíme. Šachovnicových polí je devět, tedy více, než kolik obsáhne jedno představení. Motto inscenace slibovalo divákovi vzrušující a nebezpečný zážitek: „Máte jedinečnou možnost se bezhlavě vrhnout do hry a zažít ten slastný pocit risku a napětí. Bude to šach, nebo mat?“ V šachové partii popisuje slovo šach situaci, ve které je soupeřův král ohrožen a následně v matu zničen. Šach – mat, panovník zemřel, hra je u konce. V příběhu vyprávěném Lenkou Bartůňkovou však žádné nebezpečí šach – matu ani postavu krále nenajdeme. Hra skončí ve chvíli, kdy se naplní jediné a nezrušitelné pravidlo, které stanovila bytost stvořená z oživených šatů: vybráno bude pouze šest režisérů, kteří mají pouze jednu možnost volby. Tento dodatek však nebyl kvůli zábavné a někdy i předstírané nešikovnosti vybraných režisérů zcela naplněn. Kameny padaly mimo hrací pole a hody musely být několikrát opakovány, než dopadly na některé z políček.
Proměna rolí prostřednictvím šatů není příliš originálním nápadem a právě interakce mezi protagonisty a jejich diváky celou choreografii posunuje do mnohem kvalitnější úrovně. O bezprostřednost této komunikace se výrazným způsobem zasloužila Johana Matoušková, vystupující v roli asistentky. Její komediální a improvizační talent jí pomohl lehce se přizpůsobit publiku. Současně inscenaci zbavil potenciálního vážného vyznění a zahalil ji do roucha úsměvné frašky. Každé představení se vyznačuje uvolněnou atmosférou, hlavně poté, co jsou vrhači kamenů za doprovodu vtipných poznámek Johany Matouškové vybráni, a zbytek diváků si oddechne, že na ně ruka tajemné bytosti neukázala.
Scéna je koncipována velmi jednoduše, za šachovnicovým polem se nachází posuvný šatník ověšený množstvím různorodých převleků. Lenka Bartůňková si z nich vybírá kostýmy pro konkrétní výstup, pro každý výstup jiný. Se změnou šatů mění i svoji osobnost, může se stát čímkoli, k čemu ji vybídne šachovnice a podmanivá, vrtošivá hudba. Tu vybral a pro danou inscenaci upravil Michal Konvalinka. Proměny tanečnice jsou doplněny i proměnami vrhačů. Je zajímavé 
pozorovat, jak každý přistupuje k svému úkolu jiným způsobem – někdo se strachem, jiný trochu šelmovsky, další s despektem. Mezi diváky tak můžeme najít různé archetypy, stejně jako v převlecích Lenky Bartůňkové, která se cele proměňuje v elegantní dámu ala třicátá léta, dvojnici Grety Garbo či napodobuje pohyby temného Prince. Působivá je scéna, ve které se Lenka Bartůňková a Johana Matoušková oblékají do šatů, visících na ramínku. Se šaty proměňujeme svoji osobnost, šaty nám umožní hrát jakoukoliv roli, kterou chceme. Totální přerod v novou bytost tanečnice ukazuje prostřednictvím trhavého a energií nabitého pohybu, svým výrazem připomínajícího až jakousi rituální extázi.
VRRh ženy kamenem tedy můžeme v kontextu tuzemské taneční tvorby považovat za významný tvůrčí počin, nejen z hlediska výrazových a pohybových kvalit Lenky Bartůňkové, ale i způsobu přístupu k danému tématu.
Dana Jará
Psáno z premiéry 21. září 2011 v Experimentálním prostoru Roxy/NoD.
VAŠE HODNOCENÍ
A jak byste představení hodnotili vy?
Hodnoceno 0x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace