Uhozené květinou – zábavně chaotická výprava do myšlení ženy

Vanda Hybnerová, Lucia Kašiarová,Tereza Ondrová. Foto: Vojta Brtnický.

Autorské představení Uhozené květinou režisérky Petry Tejnorové a kolektivu bylo první premiérou nové sezony ve Studiu Alta. Rozhodně splnilo přání autorů, a sice, aby bylo jakousi cestou do složité ženské psýché, na kterou se v díle nahlíží s velkou dávkou ironie, nadsázky a humoru. Zároveň ale nechyběly ani stopy tísně a hysterie podpořené chvílemi až příliš silným hlukem.

Proč ženy trpí? První otázka celého večera, kterou kostrbatým písmem napsala na bílou tabuli Lucia Kašiarová. Vyčítavým pohledem zpražila publikum a nechala ho, aby si na tuto palčivou otázku samo odpovědělo.  

Ruchy, hudba a slovo

Následovala přibližně hodina, během níž se v rychlém sledu střídaly v různém stylu stavěné choreografie, klidnější, ale neméně emotivní, herecké monology i vtipné až absurdní teoretické výklady na pomyslné forbíně haly číslo 30.

Ruchy se prolínaly s pestrou paletou hudebních žánrů. Za doprovodu Mozartovy Malé noční hudby rozehrála trojice žen drobounké tiky v obličeji, které vygradovaly až do mohutných škubů zmítajících celým tělem. Klasická melodie postupně přešla do moderního rytmu. Tímto způsobem se hrdinky vyprostily z těsného sevření bílých šatů, zhluboka se nadechly a jasně řekly, co je štve: „Proč se od žen očekává, že se budou holit? Proč se mají vdávat a rodit? Proč žena s krátkými vlasy musí tak často čelit podezření, že je muž, nebo lesba?“

Každá z žen v díle představovala jiný charakter, nebo dokonce celou řadu rozdílných charakterů. Před diváky ožily ženy emancipované, ženy na vysoké noze, ale i ženy chudé a hloupé, na kole, vášnivé. Na cedulích z kartonu, které byly různě poschovávané na scéně, bylo napsáno nepřeberné množství označení, jaké ženy mohou být. V tomto ohledu dostalo prostor i publikum, které ke konci představení „vyfasovalo“ přímo od hereček papíry a fixy. Vznikaly tak nápisy jako „žena je Bůh“ nebo „žena mladá a těhotná“.  

Emotivní a energické choreografie

Je jasné, že pohybové schopnosti herečky Vandy Hybnerové nemohou dosahovat takových kvalit, jako v případě profesionálních a cenami ověnčených tanečnic Lucie Kašiarové a Terezy Ondrové. Na druhou stranu herečka dokázala z pochopitelného nedostatku udělat přednost, která choreografie příjemně oživila, výrazově povznesla a dodala jim vtip.

Divák mohl jen hádat, že některé momenty vznikaly z původních omylů, kdy Hybnerová šla pozdě na dobu, ale ve finální podobě už se jen bavil přesvědčivým ztvárněním ženy, která dře jako v posilovně.

Jednoznačně nejsilnějším choreografickým momentem celého představení byl výstup Terezy Ondrové podpořený hitem Chandelier australské zpěvačky Sii. Tanečnice v na mikádo střižené černé paruce, chvílemi přiznaně kopírovala původní choreografii z klipu k této písni, kterou tančí mladičká Maddie Ziegler. Co chvíli z ní však vypadla a pohybem i projevem ukázala, že ona mladičká není. Ona už je dospělá. A navíc, jak se ukáže, když jí během tance paruka spadne, ona je tou ženou s krátkými vlasy.

Právě takový okamžik v představení, kdy humor rázem vystřídala vážnost, dokázal publikum strhnout v upřímný potlesk na otevřené scéně.   

Květiny pro herečky i pro diváky

Je příjemné, když jako divák dostanete při vstupu do hlediště květinu, a je zábavné pozorovat, jak při děkovačce tatáž květina dopadá k nohám hereček. Nejspíš to byl záměr, který odkazoval k samotnému názvu představení, avšak bez přímé účasti publika nemusel vyjít. Naštěstí diváci nejsou hloupí a navíc byli dostatečně nadšení, aby herečky při potlesku květinovou sprchou odměnili. Nutno říct, že trojice protagonistek si za své výkony a obrovské nasazení takovou reakci zasloužila.

Požitek z představení jednoznačně narušovala pouze příliš hlasitá hudba. Pokud si to nemysleli tvůrci nebo zvukař, pak krčící se obecenstvo rozhodně ano.

Představení Uhozené květinou je mozaikou, ze které si divák může sestavit obrázek o tom, jaké ženy jsou. Na druhou stranu mu ale neusnadní, aby se v ženách vyznal. Bude nejspíš pobavený, ale neméně zmatený. Možná u něj zvítězí zvědavost a rozhodne se zhlédnout dílo ještě jednou. Určitě pak bude mít šanci objevit mnoho dalších významů, které mu napoprvé unikly.  

Psáno z premiéry 11. září 2015, Studio Alta.  

Uhozené květinou
Námět: Petra Tejnorová a kol.
Režie: Petra Tejnorová
Choreografie: Jaro Viňarský
Hudba: Jiří Konvalinka