Louskáček (Kristýna Petrášková a Fernando Velasco). Foto: Petr Berounský.
Choreografii a režii připravili společně Vladimir Gončarov a šéfka baletního souboru Margarita Pleškova. Ve svém libretu se příliš neodklonili od jiných tradičních zpracování – dívka Klárka (Anna Lišková) dostane od strýčka Drosselmayera (Vladimir Gončarov) jako vánoční dárek Louskáčka. V noci usíná a zdá se jí, že Louskáček (Roman Soviar) ožil a vypadá jako její tatínek a její maminka (Eliška Černohlávková) se proměnila v princeznu Kláru. Spolu se dostanou do pohádkové říše, kde vládne Cukrová víla (Natalia Vasina). Idylickou atmosféru narušuje pouze Myší král (Róbert Király), Louskáčkovi se však podaří ho odehnat. Vše vrcholí slavnostním pas de deux Kláry a Louskáčka. Nakonec přichází ráno, kdy se dívenka vzbudí a radostně se vítá s rodiči. Tvůrci s dějovou linkou tedy příliš neexperimentovali. Za podstatné považovali zdůraznit vztah rodičů a dětí a důležitost rodiny. Proto i Klárka sní v noci o svých rodičích, a ne o sobě, jak je tomu ve většině nastudování.
Gončarov a Pleškova použili klasickou taneční techniku obohacenou o prvky neoklasiky. V díle se představilo mnoho dětských interpretů a musím říct, že tančili velmi slušně. Přesvědčivě a zároveň dětsky roztomile ztvárňovali své role, ať už to byli vojáčci, nebo malé myšky.
Ústřední pár Eliška Černohlávková a Roman Soviar předvedli solidní výkon spojený s potřebným hereckým umem. Byli přesvědčivými a pečujícími rodiči malé Klárky a Františka a zároveň důstojným a elegantním párem, princeznou a princem. Jejich role vyžadovala značnou fyzickou i psychickou kondici, poradili si také s náročnějšími prvky, vysokými zvedačkami, rychlými variacemi či romantickým adagiem. Místy byla na obou interpretech znát nervozita a nejistota premiérového večera, předpokládám však, že časem vymizí.
Představení obsahovalo vše, co od něho divák mohl očekávat. Objevily se zde tance národů, jemný a něžný Květinový valčík, svědomitě interpretovaný tanec vloček i tanec loutek – Panenky a Vojáčka. Z tanců národů bych ráda vyzdvihla temperamentně a dobře technicky provedený Ruský tanec (Kateřina Kapitánová, Zuzana Novoborská, Dávid Jendrušák). V Arabském tanci zaujala sólistka (Blanka Tasi) souhrou nevinnosti a podmanivosti.
Za slabší moment představení považuji závěrečný boj Louskáčka s Myším králem. Ztvárnit jej tak, aby vyzněl „mužně“ a věrohodně, je vždy náročné. Zde se to bohužel nepodařilo. Akci chyběla větší dramatičnost, napětí a nejspíš i delší časový úsek, aby konflikt vynikl.
Velmi oceňuji živý hudební doprovod v podání orchestru Severočeského divadla pod taktovkou Milana Kaňáka. Krásná, uchu lahodící hudba Čajkovského dostala prostor zaznít naplno. Mezi orchestrem a tanečníky došlo jen párkrát ke vzájemnému nesouladu, ve většině případů hudební nastudování podporovalo a pozvedalo taneční výkony.
Louskáček v Severočeském divadle je kvalitní inscenací, která obohatila repertoár o velké klasické baletní dílo. Jak se ukázalo na premiéře, mohou si ho užít malí i velcí diváci, kteří ocenili krásnou scénu, kostýmy i taneční výkony hlasitým potleskem vestoje.
Psáno z premiéry 4. října 2019, Severočeské divadlo v Ústí nad Labem.
Louskáček
Libreto: Vladimir Gončarov, Margarita Pleškova
Režie: Vladimir Gončarov, Margarita Pleškova
Dirigent: Milan Kaňák
Choreografie: Vladimir Gončarov, Margarita Pleškova
Výtvarník scény a kostýmů: Jana Stejskalová
Asistent režie: Natalia Vasina
Premiéra: 4. 10. 2019
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 19x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace