Autora nové inscenace fyzického divadla Martina Talagu fascinuje nahé lidské tělo. Je to zájem stejně přirozený jako odvěký. Jak antické, tak renesanční sochařství přináší doklady tohoto zájmu, kdybychom zůstali jen v Evropě. Z řady Talagových choreografických pokusů vyvstávají zejména ty, kde tělo stojí ve středu pozornosti, a jsou to právě ta představení, v nichž figurují těla obnažená, a především mužská. Je proto přirozené, že Talagovy inscenace myšlenky na antické sochařství snadno navozují. Vrcholnými momenty dosavadní choreografovy tvůrčí cesty jsou v tuto chvíli sólo Faun a skupinová kompozice Soma. Obě díla nahotu také různým způsobem šťastně exponovala.
Moderní doba však nemá k tělu tak bezprostřední, tak nevinný vztah. Indoktrinováni stále ještě chtě nechtě křesťanstvím, zakrýváme si stále tvář dlaní a pohlaví fíkovým listem. Ve skutečnosti ji ale už nevnímáme. Zevšedněla; zejména ta ženská. Mužská nahota je raritnější, a proto na scéně opovážlivější; ovšem i ona už časem zlevněla.
Bylo anoncováno, že se představení bude inspirovat travesti show, tedy představením, v němž se muži převlékají za ženy (tzv. drag queens). Ty se v Praze objevily hned po sametové revoluci jako jeden z jejích hříšných, leč spektakulárních byproducts. V novém Talagově představení byl ovšem tento šťavnatý motiv nevyužit, respektive byl nepříliš okázalý, jako by choreograf chtěl provokovat, ale zároveň i zůstat v určitých hranicích vkusu, což si vzájemně podráželo nohy.
Nohy záměru podrážela i samotná píseň, která dala inscenaci jméno a která je lyrickým pudinkem. Tak na této bárce bude třeba k nahaté provokaci dlouho pádlovat. Záměr byl naplněn kompozicí etud, které měly své šťastné momenty. Směřovaly, pokud se to tak dá říci, k závěrečné bílé svatbě???, brrrr…, což nemohu přijmout jako uspokojivou výpověď od tak osvědčeného choreografa. Předešlé úspěchy ho zavazují.
Víte co, drazí diváci a čtenáři, možná jsem neměla slibovat, že to napíšu; možná jsem měla počkat na reprízu (nové opravené vydání???).
Psáno z premiéry 9. prosince 2019, divadlo Ponec.
Total Eclipse of the Heart
Režie a choreografie: Martin Talaga
Scénografie: Vojtěch Hanyš
Účinkují: Petr Šmíd (CZ), Martin Talaga (SK/CZ), Helena Araújo (Brazílie), Karel Vladyka (CZ)
Light design: Karel Šimek
Premiéra: 9. 12. 2019
VAŠE HODNOCENÍ
Hodnoceno 5x
Petr K.
> Jenomže je tady druhá strana mince a tou jsou diváci, již, mohu-li se dopustit generalizace, bývají na oblastech spíše…Labutí jezero bez kontroverzí, otázek i inspirace