SWAN LAKE SOLO – Když se tanec stává politickým

Swan lake solo. Foto: Nicolas Joubard.

Autor Kateřina Šilhová

Olga Dukhovnaya je ukrajinská tanečnice žijící a pracující ve Francii, kde se účastní projektů větších souborů. V inscenaci SWAN LAKE SOLO posouvá hranice znalostí a zkušeností jak sebe samé, tak diváka. Poprvé si troufá na sólovou performanci, kdy si vystačí s opravdu malým prostorem, černým trikotem a kalhotami s flitry. Už při příchodu do prázdného sálu, kde scéna není oddělená od zákulisí, schválně usedám do první řady. Na židlích jsou totiž připravené čelovky a instrukce, že si je máme nasadit. To jsem u Labutího jezera nečekala...

Dukhovnaya sólo zahajuje v klasické páté pozici čelem k hledišti, připravena na port de bras. Záhy začne skákat a z ikonické hudby P. I. Čajkovského se stává moderní remixová verze. Hudbu pro inscenaci inovoval Anton Svetlichny, který melodii natáhl a přidal úderné beaty.

Dukhovnaya pokračuje ve skocích, ve vyčerpávajících pohybech. Choreografie se dále vyvíjí a tanečnice se svými pohyby snaží překonat neviditelný tlak. Zasekává se a opakuje pohyby. Znova následuje skočná pasáž, znova se staví do přípravných pozic, které nám vždy připomenou, že to, co se před námi odehrává, je Labutí jezero. Hudba se v tuto chvíli naprosto přeměňuje v techno. Aktérka popadá dech a ještě jednou se pouští do sekvence, ve které skáče a skáče. Její pohyb je těžký a naléhavý. Netrvá dlouho, než začne nabývat na významu, pocitu vyčerpání a nedosažitelnosti neznámého konce, který mi evokuje těžkopádnost pohybů a znatelná únava tanečnice.

Najednou se zastaví. Hudba už dávno dohrála a posledních pár minut bylo jediným zvukovým doprovodem těžké dýchání. Performerka si oddechne a napije se vody. Pak se obrátí k divákům. V následujících minutách Dukhovnaya velmi neformálně vysvětluje, jak její interpretace Labutího jezera vznikala v kontextu karantény a odmítnutí zakázky pro moskevské muzeum. K dílu přistupuje s představou vyprázdnění ikonického baletu, jako mimozemšťan, který nezná kulturní význam tohoto uměleckého díla.

Dukhovnaya publikum seznámí s příběhem Labutího jezera jako baletu, který byl zneužit propagandou Sovětského svazu. Labutí jezero je spojeno s historickými událostmi, které opakovaně vedly k pádu režimu. Při několika úmrtích vládních představitelů Sovětského svazu se balet hrál na všech televizních a rádiových stanicích, aby zamezil šíření informací v době krize. Například v roce 1991, při pádu Sovětského svazu, Labutí jezero zaplnilo programy všech sovětských médií.

Po monologu, který je podaný s lehkostí, humorem a satirou, se Dukhovnaya vrací do páté pozice. Skládá pohyby dohromady, tančí kroky Siegfrieda i Odetty a dělá z nich jednu souvislou choreografii. Stále naráží na tlak a repeticí dodává pocit útlaku. Se znalostí kontextu, ve kterém se balet v bývalých sovětských republikách prezentoval, si po dobu druhé části choreografie nedokážu odmyslet od spojení Labutího jezera a oprese. Choreografii tak vnímám jako explicitně politickou, přičemž Čajkovského balet politickým nebyl. Avšak jeho využití z něj dělá nástroj režimu. Dukhovnaya vyprázdněnými pohyby nabízí prostor k popsání této reality. Hraje si s konvencí Labutího jezera a baletu jako taneční formy.

Divák v SWAN LAKE SOLO dostává možnost nového pohledu na klasické dílo, jehož inscenace se těší velké popularitě i v současné době. Přepracování od Olgy Dukhovnayi je povedeným dílem reflektujícím dobu pandemie a současný konflikt v její rodné zemi.

 Psáno z představení 21. června 2023, Divadlo Ponec

SWAN LAKE SOLO

Choreografie: Olga Dukhovnaya

Na základě volné interpretace Čajkovského baletu

Interpreti: Olga Dukhovnaya, Alexis Hedouin

Zvuk: Anton Svetlichny

Světlo, kostýmy: Guillaume Jouin a Marion Regnier

Poradce: François Maurisse

Technický manažer: François Aubry, Felix Löhmann

Produkční: Amélie-Anne Chapelain

Fotografie: Doriane Rio

Produkce: C.A.M.P

Koprodukce: le Quartz – Scène Nationale de Brest

Premiéra: 15. květen 2022, Rencontres Chorégraphiques Internationales des Seine St-Denis, Montreuil