Study – originální jednoduchost

Andrea Vykysalá, Karolína Křížková a Eva Stará. Foto: Vojta Brtnický.

Autor Alexej Byček

Tři postavy byly hned od začátku plné kontrastů. Dívky zde byly jakoby obnažené (nikoli fyzicky), totiž bosé v jednoduchých přiléhavých kostýmech, a zdůraznily tak rozdílnost svého tělesného vzrůstu. Eva Stará, přestože je její vzhled zajisté estetický a pohyb kultivovaný (před HAMU ostatně absolvovala Duncan centre), zkrátka vedle svých drobných kolegyň Karolíny Křížkové a Andrey Vykysalé působila jako obryně, zatímco zbylé dvě spíš připomínaly skřítky. Vědomá hra s tímto kontrastem velmi prospěla tvaru inscenace a je jasné, že přestože chtějí zkoumat study, za sebe se na jevišti interpretky rozhodně nestydí. Tato jistota jim navíc pomohla směřovat téma od zkoumání studů ještě dál, k momentům (záměrné) trapnosti anebo otázce dominance. Vše bylo řešeno velmi fyzicky. Když se jedna z drobnějších interpretek chtěla nad druhou vyvýšit, činila tak lezením na svoji větší spoluhráčku, až se nakonec po Evě Staré „vozily“ obě, aniž by ona působila nějak ztrápeně nebo zatíženě. Šlo o další vyvedený kontrast a zdánlivá lhostejnost při provádění některých akrobatických akcí povyšovala představení nad úroveň běžných studentských počinů.

V inscenaci se sice vyskytly některé akrobatické prvky (zahrnující i závěsnou šálu), jinak však byla hlavním prostředkem hra. Jednoduché a pohybově docela minimalistické akce (např. počáteční nesoulad mezi interpretkami vznikl z rytmického pohybu hlavy) byly hlavními nositeli děje. Co se dramaturgie týče, nešlo pak o žádný hluboký nebo spletitý příběh, spíše o situace, ve kterých se objevovaly již zmíněné motivy jako dominance, pocit trapnosti, studu, schovávání se či zápasení o to, kdo je vyšší. Celková linka představení se vyvíjela především přesouváním těžiště akcí v prostoru, nechyběly ani tanečnější pasáže nebo prvky z techniky tělesného mimu. Kratší taneční choreografie parodovaly a zlehčovaly známé mimické a taneční principy, zobrazily je z určitého nadhledu, snad znovu s reflexí pocitu trapnosti.

Co je na inscenaci velmi cenné, je práce s jednoduchostí. Již množství herců i tanečníků, a to nejen dnes, mělo tento „geniální“ nápad, totiž reflektovat některé důležité téma za použití pouze jednoduchých výrazových prostředků. Jen málokdy se však (natož u studentů) vidí zdařilé provedení této idey. V tomto případě nicméně publikum cítilo většinu času s interpretkami a vyjevené situace, kontrasty a hry z divadelního hlediska naprosto fungovaly.

S již uvedenou kontrastností v postavách a akcích pracovalo i výtvarné pojetí, kdy některý z prvků kostýmu (ať už barevnost, nebo část střihu) se u jednotlivých interpretek odlišoval (většinou měly stejný prvek dvě interpretky proti jedné lišící se). K vizuálu se čas od času ještě přidaly na zadní zeď promítané obrázky z meotaru – ať abstraktní (např. síť), anebo stínové (stín rostlin, stromů nebo ptáčka). Část akcí pak doprovázela hudba, ale celkově se hudební stopa nesla spíše jako atmosférický doprovod, než že by udávala rytmus tance (přestože i takových výstupů zde několik bylo).

Study mají krásný výsledný tvar, je znát i píle, se kterou na nich autorky téměř rok pracovaly (s čímž jim zcela jistě pomohlo i rezidenční zkoušení ve Studiu Alta). Představení zabírá svou originální, nezvyklou jednoduchostí a s prvky tance, nového cirkusu a mimu může rozšířit obzor a zaujmout i široké publikum.  

Psáno z premiéry 10. března 2016, Studio Alta, Praha.   

Study
Koncept: Andrea Vykysalá, Karolína Křížková a Eva Stará
Hudba: Matěj Coufal a Julie Lupačová
Kostýmy: Barbora Procházková
Scéna: Anežka Kalivodová a Denisa Švachová
Světelný design: I non
Supervize: Adam Halaš