S NANOHACH dnem i nocí

Poslední premiéra skupiny NANOHACH prý proběhla 9. května 2016 v divadle Ponec. Poté, co Honza Malík ohlásil konec souboru, byla koncipována jako malé rozloučení nejen s diváky, ale i s divadlem Ponec, které ansámblu po celou dobu jeho působnosti (téměř dvanáct let) poskytovalo zázemí. Naštěstí tento večer nikdo nijak zvlášť nesmutnil, jelikož toto „poslední“ vystoupení bylo velmi povedené. Navíc se zdá, že NANOHACH sice končí, ale kuje už jiné plány, které jsou zatím v utajení, nicméně se nemusíme bát, že už jeho členy na jevišti nikdy neuvidíme.

17. 5. 2016 recenze

Lea Švejdová. Foto: Vojtěch Brtnický.

Autor Lucie Břinková

Poslední kus pod značkou absolventů konzervatoře Duncan Centre Den a Noc a Noc a Den vytvořily především Lea Švejdová a Marta Trpišovská, které jsou choreografkami i interpretkami zároveň. Jedná se o výpravné, velmi promyšlené a scénograficky, hudebně i tanečně libé dílo o dvou zajímavých ženách žijících a tvořících na počátku 20. století. České malířce Marii Čermínové alias Toyen a anglické spisovatelce Virginii Woolfové. Zdánlivě neslučitelné osoby, přesto se jejich životy lehce dotýkají, jak vidíme hned v úvodu.

Obě ženy sedí u stolu a popíjejí víno, Virginie vášnivě kouří. Mají na hlavách velké dobové klobouky, které jsou zdobené velkými květy, ve kterých se však ukrývají věci potřebné ke konzumaci vína a kouření cigaret, tedy sirky, pohárky i popelník. Během této pasáže posloucháme reprodukované mluvené slovo čtené Radkou Denemarkovou, které nás uvádí do kontextu a připravuje na to, co v následující hodině uvidíme. Ocitáme se v bytě vybaveném secesním nábytkem.

Toyen se svou zpovědí předstoupí jako první. Svérázná a nespoutaná osoba, která má několik tváří, představuje svoje manýry – převlékání se do mužského oblečení i svoji (pro toto období nepřípustnou) uvolněnost, která se může překlopit až do provokativního zvířecího chování, jako tomu bylo, když jedla rukama celé kuře. Oproti tomu stojí Virginie. Udušená vlastním životem, sexuálním zneužíváním i nepřejícností doby, do které se narodila. Jediný svět, ve kterém je schopna svobodně fungovat, je psaní. Doprovázena nikotinovou vzpruhou si vše zapisuje.

U obou dam při svých výpovědích převládá pohyb paží, Toyen, v podání Ley Švejdové, užívá divočejších a syrovějších výrazů, Virginii, ztvárněnou Martou Trpišovskou, charakterizují spíše oblé, dlouhé, plynulé pohyby. Charakter jejich pohybového slovníku je podtržen stejně příznačnou hudbou. Obě dámy jsou oděny do dlouhých splývavých šatů, které kopírují dobové módní styly, ale jsou důmyslně upraveny tak, aby je v pohybu neomezovaly. Nejvýraznější je kolový kabát, který, oblečený na těle Toyen, plul prostorem jako vířivý vítr. Autorkou všech kostýmů je velmi talentovaná návrhářka Mariana Novotná.

Nezbývá nic než uvést, že krok ve směru výpravného a dramaturgicky složitějšího díla se Lee a Martě (a celému NANOHACH) vydařil. Den a Noc s Toyen a Noc a Den s Virginií jsou silným zážitkem zanechávajícím rezonanci v mysli i těle.

Psáno z premiéry 9. května 2016, divadlo Ponec.

Den a Noc a Noc a Den
Námět a choreografie: Lea Švejdová a Marta Trpišovská
Scénografie: Nora Sopková
Hudba: Jana Vöröšová
Zvuková spolupráce: Veronika Švábová
Světelný design: Katarína Ďuricová
Kostýmy: Mariana Novotná
Videopráce: Mikuláš Arsenjev a Michael Vodenka
Text: Radka Denemarková
Hlasy: Marie Jansová a Anna Kroupová
Umělecká spolupráce a konzultace: Radka Denemarková a Monika Sybolová
Produkce: Honza Malík & NANOHACH, z. s.